Oľga

Dobře fungující spojení sportovního dramatu o mladé špičkové gymnastce s politickým komentářem z politického převratu na Ukrajině. Představitelka hlavní role to všechno zvládla podat věrohodně. Autoři si trochu naběhli happy-endem z Kyjeva 2020. Kdo film stihl vidět v létě 2021, ten vlastně viděl o dost jiný film, než já na jaře 2022. :-/ (20.04.2022)

Športovo-politická dráma očami ukrajinskej gymnastky Olgy, ktorá v roku 2013 ušla zo svojej krajiny kvôli postupnému pádu ruského režimu na Ukrajine. Prenasledovanie novinárov a ich rodín bolo v tej dobe bežnou praktikou, a tak Olge nezostávalo nič iné, len využiť svoj polovičný švajčiarsky pôvod a ujsť k Helvétom. Anastasia Budiashkina zahrala svoju rolu vynikajúco. Veľmi sa mi páčil aj ten športový rozmer filmu. Bolo to zaujímavé, dramatické, a hoci bola dievčina občas až príliš impulzívna a drzá, v podstate som s ňou súcitil. Koniec filmu vyznieva optimisticky... No bohužiaľ, po roku 2014 "Veľký brat" z východu neuniesol, že Ukrajina chcela ísť svojou novou a liberálnejšou cestou. (09.05.2022)

Příběh mladinké gymnastky, kterou matka kvůli bezpečí přemístí z Ukrajiny do Švýcarska, kde žije rodina jejího otce, mě doslova vcucnul, to soustředěné vyprávění bylo místy napínavé k nesnesení a propojení sportovního dramatu s děním v rodné zemi se povedlo na výbornou. Elie Grappe zaslouží za svůj režisérský debut obrovskou pochvalu, mladý talentovaný režisér, jehož práci bude dobré si do budoucna pohlídat.. (07.08.2022)

Kdyby nebylo toho, co Rusko začátkem roku 2023 provedlo, tak by se jednalo o naprosto klasické evropské drama. Bez emocí, chladné, poměrně precizní na děj a jeho vývoj, ale ve výsledku jedno z mnoha takových, které v Evropě rok co rok vychází. Takový vhled do života člověka, ke kterému se normálně nemáte šanci dostat. Jenže s tím příchodem armáda na Ukrajinu to dostalo jinou váhu. Jak kdyby tvůrci předpověděli něco, čeho se už v té době dost báli. (25.01.2024)

Film Olga je v první řadě tragickým prologem k dnešnímu stavu našeho světa...nechtěným, nemyslitelným i když možná tušeným, nikdo nemohl nic předpokládat, nebo si snad raději nedokázal představit...někteří možná tušili, zřejmě také představovali, jak je v těchto dnech vidno, kdo a jak, to se možná uvidí za několik (dlouhých) let. Vidět tento film před nebo po 24. únoru 2022 je bez diskuze rozdíl. Každopádně se v mých očích jedná o bezchybně zpracované téma, jenž si režisér ještě dobrovolně ztížil stopáží. Nicméně na konci se divák nestačí divit, co vše lze zobrazit v osmdesáti minutách. Skvěle natočeno, sehráno i odvyprávěno.  [Filmový klub Citadela] (13.04.2022)