Neuveriteľné, ale pravdivé

Film zahreje u srdce. Ma zajimavou absurdni originalni, i kdyz stupidne jednoduchou premisu , o niz vypravi se smrtelnou vaznosti. Spis by to vydalo na kratkou povidku. Vypraveni plyne pomalu a dialogy jsou plytke. Ale je tu par usmevnych sven. Vypravi se o lidske obsesi, ale take rypa do minulosti.  Krize stredniho veku nikdy nebyla tak podivna, jako v tomto filmu. (04.12.2022)

12. bítešský filmový festival/// Obsazení 6/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Střih 8/10/// PLUS: zábavná hříčka se zajímavým vývojem a chytlavým námětem, atraktivní hudba, neotřelý střih a prolínání scén MÍNUS: kratší a proto v poslední třetině muselo dojít ke zrychlení, v závěru poměrně doslovné a dokázal bych si představit i jiný konec a vůbec poslední třetinu/// Shrnutí: zábavné a vtipné. Sice ne po celou dobu, v mnoha chvílích je to i vážné. Přesto velice okouzlující a krásné./// Celkem 74%/// (25.02.2023)

Quentin Dupieux nepatří mezi mé oblíbené režiséry z Francie, točí zvláštní filmy a málokdy se mi trefí do vkusu a tentokrát se taky úplně netrefil. Vizuálně to vypadá opravdu odpudivě, kamera taktéž žádná sláva a má to nádech televizního filmu, takže, co film dělá v kinech netuším. Samotný námět o baráku, který ve sklepě skrývá něco, co páru změní život má něco do sebe, ale nepřišlo mi to dostatečně poutavě využito. Satirický tón je zřejmý a nejvtipnější je historka o elektrickém péru, což byl pro mne jediným vtipným momentem, což je na Komedii opravdu žalostné. Alain Chabat je sympaťák, ale tohle je jeden z jeho slabších počinů, herecky ani komediálně se tu moc neprojevil. Spíš drama, než comedy. I přes skromnou stopáž 70 minut mě to příliš nebavilo. 5/10. (28.11.2022)

Mistr artového braku o oživlých vraždících předmětech opět v akci! Neuvěřitelné, ale pravdivé má sice premisu výrazně komornější, než Dupieuxovy nejznámější rozdováděné hříčky, neztrácí ale tvář. V onom nádechu surreálna, syntezátorovém soundtracku (výjimečně ne jeho vlastním) a míchání existenciálních muk ohledně neodvratnosti stárnutí s vtipy o robotickém penisu, můžeme vidět jeho styl krystalicky čistě. (12.01.2023)

Není to vůbec špatné ale v porovnáním s ostatními Dupliexovkami je to přecejen vlažnější (asi bych to nedoporučil jako startovní snímek pro seznámení s jeho filmografií). Základní zápletka, vedlejší motivy i třeba přímé odkazy na Dalího jsou fajn, ale jaksi tomu chybí rytmus (což je vzhledem k tématu filmu možná záměr, ale prostě to není tak koukatelné jako jindy)... Myslím, že je třeba poznamenat, že snížený kontrast i barevnost několika posledních Quentinových filmů (na což si tady spousta lidí stěžuje) není výsledek neumětelskosti ale záměr, kdy jde o jakési zcivilnění surreality (kdy surrealita má pořád základ v realitě a/ale ta je pro většinu z nás všední, šedivá, banální)... Za mě dobrý. Pořád je to svět kterému rozumím a který mě rozesměje. (13.01.2024)