Navždy mladí

Film určený pro všechny milovníky Francie, divadla a melancholie. Čechov, Platonov, uvědomění si mizejícího mládí, svérázné divadelní prostředí v divokých osmdesátých letech v Paříži. Velmi povedený snímek, v němž mě překvapil Louis Garrel, v takové roli jsem jej dosud nezaznamenal. Sehrál ji s velkou suverenitou a přesností. Jsem rád, že jsem Nadiu Tereszkiewicz mohl vidět jako mladou a půvabnou studentku, s touto francouzsko-polskou herečkou jsem měl tu čest poprvé s coby vousatou paní :-) Jedinou výhradu uplatňuji k závěrečné půlhodině, jež mi připadala podivně rozvleklá a zvláštně uzavřená. (03.01.2024)

Při sledování tohoto filmu si člověk uvědomí, že být herec je tak trochu jako být Francouz a být Francouz je tak trochu jako být herec Takže Navždy mladí je vlastně taková esence sdílených stereotypů, kdy nevíte, jestli postavy  dělají to, co dělají, protože to jsou herci, nebo protože to jsou Francouzi. (01.05.2023)

Dokonalé entrée, druhé nejlepší, co znám. První půlhodina je extrémně intenzivní, úplně jsem si po ní uvědomil únavu v sedadle. A pokud někdo není připravený tohle prostě přijmout a nechat pracovat ve své mysli, ať se nedívá, tohle je z definice intenzivní a barvitý film, který jen zdařile plní misi. Čtvrtá a pátá pětina už na pár okamžiků zabředne do ryze komediální polohy, což mi bylo nepříjemné po všem tom pousmávání se spolu s hrdinstvem. Taky mi tam čím dál víc vadily ty vypravečské/opatrovatelské postavy sluhů/vrátných. Zrovna tady! Bavíme se o tom, jak každá postava má být maximálně živá, ale ne - zase nudně očividným způsobem použijeme ten motiv, lidi úplně zbavené osudu a jen instrumentálně použité pro roli. Podobně je pro mě trochu zklamání, že vlastně nedospějeme k žádné lepší odpovědi, než jaká je řečena touto postavou na počátku: jsou dva druhy lidí - normální lidi a pak ti intenzivní, umělci. A ať si je jediný rozdíl (podle něčího názoru) v kadenci, ať si ta mladá dívka v zrcadle (aka zabijácká Nadia Tereszkiewicz) odpoví, že prostě zestárne a umře, v principu stejně jako její milý. Jenže chce tohle ten film opravdu říct?! A pokud ano, není to i tak opět přehnaně schematizující? (Respektive až nebezpečné, alias "musíš to vydržet".) Nicméně, krom té poslední závorky, dost brebentění. Ten standard, ta estetika, ta chytlavost, ba rovněž ta pravdivost - to můžou Les Amandiers jinde jen závidět. All in all fantastický (26.04.2023)

Tak tento snímok išiel ďaleko mimo môjho zorného uhla. Príbeh nudný s množstvom zbytočných divadelných scén a s dosť banálnou zápletkou. Ani tie vzťahy neboli vykreslené s emóciami, ale akosi chladne a profesorsky, čo sa u francúzskych snímkov podobného typu stáva pomerne často. Toto veľmi nevyšlo, ale hlavná herečka bola dosť sympatická. 40 % (29.09.2023)

Přemrštěné emoce i činy, osudové události, jak jen je mladí jako osudové vnímají, lehkovážnosti, strachy i rozvernosti, rozevlátosti, odpovědnosti absolutní nebo žádné, adrenalin, AIDS, drogy, potraty, porody, vykolejené psychiky, naděje i zklamání, dynamická přátelství a družnosti, i chvíle neodvratné samoty, všechno v jednom košíku... Atmosféra je taková, že se fyzicky sytíte, plynete s časem, který jen nechává všechno proměňovat, a díváte se, jak si to ještě neuvědomují, anebo trochu... jak to mají těžké i krásné, tenhle nabitý čas plného prožívání.... Dvě hodiny plynete s nimi, a pak to skončí a ten konec mi nesedl. Prostě to v jednu chvíli skončí, ačkoli by to mohlo ještě pokračovat dál, dívala bych se i čtyři další hodiny, ale ten konec, zrovna tam mi přišel umístěný trochu nešťastně... *~ (31.03.2023)