Sto pervyy

Vova Diděnko přežil vyvraždění své rodiny fašisty a při útěku narazil na ustupující vojáky. U jednotky ho přijali jako „syna pluku“, ale přilnul hlavně ke staršinovi Bělanovovi. Ten mu celou válku říká, že se musí pro budoucí život učit, ale Vova školu nepovažuje za důležitou věc, je rozhodnutý, že bude vojákem. Po čtyřech letech válka pomalu končí a tehdy si Bělanov našel u radistek družku a svůj čas už dělí mezi ně dva. Když Žeňa oznamuje nakonec těhotenství, Vovka sice žárlí, ale tehdy shodou okolností viděl ve filmovém týdeníku zpravodajství o vojenském školství, a tak se rozhodl, že se také stane suvorovcem. Po demobilizaci jede do Moskvy, nicméně na velitelství školy mu sdělují, že je už příjem do letošního ročníku uzavřen a že je všech sto míst obsazeno. Boj s byrokracií není sice bojem o život, ale proto není o nic snazší. Do tohoto zápasu se pustil stejně rozhodně, jako sloužil ještě nedávno na frontě. (chamonix)