Drive My Car

Už je to asi trapné, ale konečně už bych se měl více zaměřit na ty Japonsko/Korejské filmy. Vždy když se k nějakému dostanu, tak musím uznat že se jedná o pecku, která co se týče charismatu herců hravě strčí do kapsy cokoliv co vznikne na druhé straně oceánu. Parazit byl vynikající, tohle je velmi velmi dobré. Hrozně se mě líbilo jak film pracuje s postavami. A na to že to mělo 3 hodiny, tak jsem se ani chvilku nenudil. 80% (21.08.2023)

Kto má rád zdĺhavé pasívne lyricko-melancholické blúdenie, ten si určite príde na svoje. Bohužiaľ, ja do tejto kategórie nepatrím a celý film som prakticky zostával v očakávaní - najprv som dlho čakal, kým sa vôbec niečo stane, potom keď sa už niečo stalo, tak som čakal, kým sa od toho začne odvíjať konečne niečo epickejšie, ale toho som sa takmer nedočkal. Celý 3-hodinový maratón bol čakaním aspoň na nejakú pointu alebo posolstvo, ale okrem "súzvuku traumy" som sa ničoho extra nedočkal. Strašne nudný film, ktorý má z nejakých nepochopiteľných príčin 4 nominácie na Oscara... (21.03.2022)

Čas od času se snažím obohatit o asijskou kinematografii, a proto jsem se rozhodla pro shlédnutí tohoto snímku, protože jsem na něj často narážela. Jedná se o velmi pomalé, citlivé a zádumčivé vyprávění. Na odkrytí tíživých minulostí postav si musíme déle počkat, ale člověk nemůže být zklamaný. Tento příběh je o útěku, smíření, odpuštění a o naději. Herecké výkony byly velmi dojemné, a i přes velmi dlouhou stopáž, dokázaly udržet mou pozornost až do konce filmu. (21.02.2023)

Když jsem viděl v úvodních titulcích "Murakami", tak ve mně hrklo, protože číst jeho knížky pro mě bylo dost utrpením, přestože si jinak dramata užívám. Ve všem, čeho se Murakami dotkne, mají všichni deprese, umírají, umírají jim blízcí a oni páchají sebevraždy, jsou duševně nemocní, mají rozdvojené osobnosti, týrají je rodiče a nonstop trpí zatímco všichni se všema spí. A to samo o sobě není problém. Problém je, že to všechno je vždycky narvané do jednoho jediného díla. Murakami to prostě žene do extrému a přeplácává a překombinovává tak, že už to není dojmený, ale spíš WTF, a jelikož je to jeho obecný styl, ani omylem to není originální. A tenhle film má v sobě tohle všechno, co na Murakamim nemám rád. Je to tak strašně překombinovaný, že je mi z toho až blbě. *SPOILER* Kdyby zůstalo u vztahových problémů a následně mrtvé manželky, ještě by to šlo, ale mrtvá manželka nestačí, musí k tomu být i mrtvá dcera, pak vražda, pak musí mít jeho řidička napřed násilnickou a pak taky mrtvou matku, všichni mají výčitky, utrpení se z obrazovky jenom valí, do toho samozřejmě nesmí chybět sexuální rovina o školačce, co se vkrádá do spolužákova domu a masturbuje na jeho posteli, a to všechno meta obaluje metaČechov v meta šesti jazycích včetně korejské znakové řeči. Sorry ale já to nedávám. Nedovedu se s tím ztotožnit, ale leda rozhazovat rukama nad tím, jak je to praštěný. Když po tomle všem začne Misaki brečet u svýho rodnýho domu a ještě aby toho nebylo málo odhalí, že její matka měla rozdvojenou osobnost, už to bylo opravdu jenom k smíchu. *KONEC SPOILERU* A navíc to kurva trvá tři hodiny. Tři! Kdyby to bylo o hodinu kratší, dalo by se to přežít, ale tohle bylo přes čáru. Až příště uvidím Murakami v úvodních titulcích, rovnou to vypnu. (10.02.2022)

Ne, nebudu házet superlativy a v hodnocení zůstanu výrazně rezervovaný. Jsou režiséři, kteří adaptaci několikasetstránkového románu úspěšně vměstnají do dvouhodinového bijáku, Hamagučimu se adaptace povídky o jedné desetině rozsahu roztáhla do tří hodin. Zvládl jsem zhlédnout snímek na třikrát a to není dobrá vizitka. Neustále jsem totiž měl dojem, že sleduji šneka, který si vzal dovolenou a opravdu nikam nespěchá. Film se vleče a i když rozehrává zajímavé motivy ohledně uměleckého tvůrčího procesu a psychologická rovina vyrovnávání se s odchodem blízkého člověka je podnětná, na vyšší hodnocení to opravdu nevytáhnu. Celkový dojem: 55 %. Jímá mě hrůza při představě, na kolik by se v rukou režiséra protáhla adaptace nějaké tlusté bichle ruského klasika 19. století. (19.03.2024)