Honja saneun salamdeul

Sympatický filmík, který ukazuje, že žít v Koreji je peklo (ostatně sami Korejci, zejména mladí, mají sousloví Peklo Korea). Snímek ukazuje proč, korporátní mašinérie, likvidace vlastní osobnosti i zdraví, za cenu ztráty mezilidských, rodinných vztahů, autentičnosti bytí. Člověk se prostě pohybuje jako krysík v kolečku a nejde z toho ven... Hlavní hrdina Yu Jina (Gong Seung Yeon) vidí a slyší divné věci, pokouší se z toho prokleteného kolotoče dostat. Zdánlivě pomalý a uspávací film se vyvine v meditativní snímek s filosofickým přesahem, zajímavými momenty. Tempo a spád příběhu je někdy až příliš pomalé, ne-li vyloženě nudné. Navíc kromě hlavní herečky tady není žádný výrazný charakter. (12.09.2022)

Osamělý může být člověk kdekoliv na světě, ale jen málokterá země vás v tom vykoupe tolik jako Jižní Korea. Osamělost totiž schvaluje s neobyčejnou solidaritou a zároveň institucionálně přiživuje sociálním útlakem se soustředěním na pracovní výkony a neustálou poslušnost. Zanedlouho se přistihnete, jak večeříte stále ten stejný ramen v samostatné kóji a jediný kontakt vám zprostředkuje smartphone a člověk na druhé straně hovoru, který si stěžuje na prošlou kreditku. A pak do vašeho života vstoupí někdo, kdo vás z nekonečného kruhu může přetáhnout na správnou stranu. Jenže to se nestane. Dosavadní rutina je totiž příliš pohodlná. Pokud je vám situace aspoň trošku povědomá, citlivě nasnímaní Aloners dokážou přesně zachytit myšlenkové pochody, které se s k ní vážou. Film o přesném vystižení jediného pocitu. Jestli je to pro vás málo, směle se poohlížejte jinde. 70 % (31.05.2022)