Rudy

Sport měl během let ve filmech mnoho skutečných i fiktivních hrdinů, dovolím si však říct, že příběh ani jednoho z nich se nerovnal tomu, co podstoupil Rudy Ruettiger. Proč zrovna on? Protože paradoxně nikdy nic nevyhrál a ani nebyl zázračným outsiderem, co na jeden večer dokázal poručit větru, dešti. Rudy byl předně neuvěřitelný dříč, který se svou výdrží snažil vykompenzovat nedostatek umu a stát se alespoň na okamžik součástí svého milovaného týmu. Štěstí i smůla mu ale zároveň přály asi tak, jako každému z nás, když za každým dílčím úspěchem čekala další překážka. A toto vše ukazuje snímek nanejvýš věrně, inspirativně a zásluhou orchestru Jerryho Goldsmitha i pořádně velkolepě. Důkaz, že být buldok se občas vyplácí. Díky, Rudy! (28.08.2017)

Sportovní filmy, to je prostě moje, ale Rudy neni vyloženě jen o sportu, ale spíš o snech, vytrvalosti, dřině a že nic není nemožný a to jak tuhle kombinaci Rudy předkládá, je právě to skvělý a i scény, zejména pak ty ke konci, který by všude jinde byly vyloženě trapný, jsou tady ty nejlepší. A mladičkej Sean Astin je tu skvělej. (19.03.2011)

O pokusu šáhnout si na nesplnitelný bláhový sen v podobě sportovního filmu, ve kterém první polovinu stopáže není po sportu ani stopa. Jde o ultimátní naplnění poučky "když ti život háže klacky pod nohy, tak se o jeden každý přeraz, šeredně se vyrakvi o zem, zvedni se, přeraz se o další a to dělej tak dlouho než ze stromu života opadají veškeré větve či než se ostatní zželí a strom posekají, aby si zjistil, že celou dobu si právě pro ten  jeden strom neviděl les" a... A je to opojně "feel-good" do morku kostí. Dokonce i obvykle spíše otravné neherecké Astinovo ťuňťovství je tu záměrem, který v celkovém konceptu funguje. Vkusný kýč (ne, neprotiřečí si to), který emoce zdárně ždíme (mnohdy nepopiratelně díky Goldsmithově hudbě), ale zdaleka ne tak lacině a na první signální, jak by se z anotace mohlo zdát. (02.04.2022)

Pri športových príbehoch je dopredu jasné, ako skončia. Úlohou režiséra je v tomto prípade navodiť takú atmosféru, aby sa divák čo najviac namotal na hrdinu. Musí vytvoriť dojem, že hrdina to mal v živote ťažké, a aj napriek tomu to niekam dosiahol. Táto atmosféra sa dá dosiahnuť príbehom, hercami a hudbou. Rudy má z každej z týchto komodít trochu. Príbeh je jasný, strastiplná cesta za snom. Hudba je úžasná a v spolupráci s príbehom tlačí slzy do očí. Najslabšie ohnivko je tu však samotný Rudy. Ani nie tak on ako Sean Astin. Malý nielen postavou, ale aj herectvom. Možno je to mojím nepochopením samotného amerického futbalu, možno je to mojou nechuťou k americkej športom posadnutej kultúre, ale film ma vôbec neoslovil. Čistý priemer plus obligátna hviezda navyše za skutočný príbeh. (22.03.2011)

Sportovní film, který okouzlí a vrcholí úpně něčím jiným než ostatní sportovní filmy a v něm je právě to osobité a nezaměnitelné kouzlo. Film, ve kterém hrdina Rudy není zrovna nejlepším fotbalistou, neuhraje ve hře ani bod, ale je usilovnější než všichni ostatní. A tak mu v posledním zápase asi na dvacet vteřin je dovoleno hrát za „ nejlepší tým “ za Notre Dam. A to je pro něj životní vrchol, kvůli kterému tak dřel. (10.04.2007)