Poločas štěstí

Zajimava konfrontace mezi matematikem a uhlirem. Role Josefa Vinklare dominuje celemu filmu, stejne jako atmosfera stareho Zizkova. Oba tyto atributy patri k ozdobam celeho filmu. Film misty dejove stagnuje, coz je pro ceskoslovensky film osmdesatych let temer pravidlem. Asi tak jen vecne datuje tehdejsi dobu... (15.11.2015)

Žižkovská socialistická selanka. 1) Film má nostalgickou pohodovou atmosféru, přestože se odehrává v nehezké části Žižkova u nákladového nádraží. Dršťková polévka, slanej rohlík a ledový pivo, to všechno podávaný v pravej čas, to jsou Lurdy, kamaráde. Zásluhu na tom má zejména výborný 54letý Josef Vinklář, jehož buranoidní uhlíř Ondřej je plnokrevný chlap, jakého bychom ve své rodině brali asi všichni. I 58letý Jiří Adamíra (uhlířův parťák a přítel Karel) nebo 39letá Hana Maciuchová (hospodská, Karlova žena) patří k hereckým oporám filmu._____ 2) Film je výrazně propagandistické dílo - tím účinnější, čím méně okatě nám své názory nabízí. Ze starého Žižkova vidíme jen ošklivé průmyslové části, které ve stále opakovaném záběru podléhají demolici a budou nahrazeny zřejmě čímsi lepším. Karel, jenž pochybil v osmašedesátém, dostává novou příležitost, protože se, jak prostomyslně usoudí Ondřej, poctivou dělnickou prací očistil. K uhlířině však mezitím přivykl natolik, že bez ní nemůže být a vrací se z výzkumného ústavu zpátky (sic). Mně ta putna nevadí, já ji mám rád. Tak mi ji neber. O erotické dusno se postará 48letý mim Jaroslav Čejka svou travesti show v klubu Akropolis, kam Ondřej zamíří v rámci velkého oslavného nočního tahu, jehož předchozími etapami byl guláš v žižkovské putyce a buřty u stánku na Václaváku._____ 3) Inu, je třeba žít ve spořádané rodině Sám si vaříš, sám si pereš, že se na to nevysereš a přičinlivě plodit nové socialistické človíčky Žádný smutek, žádný pláč, a do roka kudrnáč. (07.03.2015)

Líbila se mi ta poctivá česká nátura. Hrálo se na férovku, atmosféra hovořila o semknutosti rodiny a jakémsi stereotypu (hlavně ty ranní dialogy). J. Vinklář hrál výtečně, stejně tak J. Adamíra - vypadali jako rub a líc, přesto byli kamarádi na život a na smrt. Tu scénu travesti striptýzu s panem Čejkou bych nečekala, to ve své době mohl být i film s hvězdičkou:-) (22.03.2010)

Nádherně vykreslený příběh dvou naprosto odlišných a přitom tak stejných lidí. Obyčejně neobyčejný řidič s neobyčejně tolerantní manželkou a zneuznaný génius. Laskavý humor odlehčuje složité životní situace. Úplně fantastická je scéna, když ráno po nočním tahu si u řezníka dávají snídani a Vinklář prohlásí nesmrtelnou větu. Držková, slaný rohlík a pivo, to jsou Lurdy. Život je krásný se vším všudy, s radostma, starostma a prostě se vším, co k tomu patří. Nádherná, jednoduchá filozofie života, která umožní přežít každému bez toho, aby se nesmyslně honil za každou cenu za penězma a zapomínal na svět kolem sebe. (12.04.2012)

Proletářský poetismus. Film s podtextem nostalgie za mizejícím duchem místa, za mizejícím časem života. Jinak též film adorující konservativní hodnoty jako rodina, práce, přátelství, věrnost, slušnost... Obyčejný život jako štěstí. Pandám k dávné režisérově Žižkovské romanci. Trocha idealisace, mírné ústupky dobové ideologii. Skvělé a slušné herecké výkony účinkujících (jen ten zrzatý hošík mne prudil). (01.01.2013)