Réžia:
Zbyněk BrynychScenár:
Vojtěch MěšťanKamera:
Emil SirotekHudba:
Jiří SvobodaHrajú:
Josef Vinklář, Jiří Adamíra, Slávka Hozová, Hana Maciuchová, Zora Jandová, Jiří Schwarz, Miroslav Paleček, Dana Syslová, Zdeněk Dítě, Ladislav Potměšil (viac)Obsahy(1)
Padesátiletý Ondřej Bozděch rozváží uhlí po pražském Žižkově a nade vše tuto čtvť miluje. Strávil zde celý život a zná tady všechny sklepy. Právě mezi žižkovskými činžáky žije svůj obyčejný život, právě zde si užívá starostí i radostí s dospívající dcerou Markétou i s neposedným synkem Ondrou. Jeho nejlepším kamarádem je řidič Karel, bývalý matematik, který kdysi musel opustit svou práci ve výzkumném ústavu z politických důvodů. I když Karel je inženýr a je úplně jiným člověkem než přímočarý Ondřej, stal se během času téměř členem Bozděchovy rodiny. Časy se však mění. Staré domy ze Žižkova mizí jeden po druhém, Markéta se musí vdát a Karel dostane nabídku vrátit se ke své původní profesi. Ondřej se chtě nechtě musí zastavit a zamyslet se, jaký to vlastně žije život... Nostalgický příběh, který zachycuje proměnu starého Žižkova v moderní část velkoměsta, natočil režisér Zbyněk Brynych v roce 1984. Po šestadvaceti letech se tak vrátil na místa, kde natočil svou proslulou Žižkovskou romanci. Hlavní postavy Ondřeje a Karla napsal scenárista Vojtěch Měšťan na tělo Josefu Vinklářovi a Jiřímu Adamírovi. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (85)
Žižkov je kus Prahy, který, jako kdyby do ní nepatřil. Má takový specifický popis a přesně tenhle film ho nádherně vystihuje. Josef Vinklář, ačkoliv ze Žižkova není, předvedl naprosto nádherný výkon a ukázal mi postavu, která je mně osobně hrozně blízká. Upřímnou, láskyplnou, ve skrytu duše rozervanou a drsnou, která se se životem nebojí poprat a dokáže radost dát před lidmi jasně na jevo. A přitom k té radosti stačí hrozně málo. Třeba taková dršťková polévka, slaný rohlík a studené pivo podávané v pravý čas. ()
Líbila se mi ta poctivá česká nátura. Hrálo se na férovku, atmosféra hovořila o semknutosti rodiny a jakémsi stereotypu (hlavně ty ranní dialogy). J. Vinklář hrál výtečně, stejně tak J. Adamíra - vypadali jako rub a líc, přesto byli kamarádi na život a na smrt. Tu scénu travesti striptýzu s panem Čejkou bych nečekala, to ve své době mohl být i film s hvězdičkou:-) ()
Věděli jste, že Vinklář je termín pro člověka, který dává právní rady za peníze, ale nemá licenci? Jen taková zajímavost... Jinak film je dobrej, Vinklářovi i Adamírovi se tyhle role dají věřit a starý Žižkov hraje taky výborně. Příběh je celkem prostej, ale nenudí. Byl jsem spokojenej. Jen občas herci ve vedlejších rolích jsou trochu prkenní. ()
Když se sejdou mistři, nidky to nemůže být horší.. s odstupem času ovšem člověk přichází na to, že některé filmy, zvláště ty poplatnější, ztrácejí v jeho očích, a tak i u tohoto dílka stalo se mi...! Přesto však od režisére pochybných, či spíše velmi vrtkavých kvalit mohlo přijít i daleko horší zpracování velmi důvěrné zpovědi jednoho "člověka z lidu"... ()
"Hej životě, kde jsi, vylez srabe! Chci se s tebou poprat." Ondra Bozděch, tento "král Žižkova", co má rád svou uhlířskou putnu, ktereho tak excelentně ztvárnil Josef Vinklář, se s tím svým životem "pere" s ohromnou grácií. Krásně mu přitom přizvukuje Jiří Adamíra. Co mi tedy do celého toho filmu moc nesedlo, byly ty mnohokrát se opakující záběry na demolici nějakého ze starých žižkovských domů. Sice asi chápu, že tím chtěl režisér Brynych podrthnout jakousi nostalgickou atmoféru, na mě to ale moc nefugovalo. Na rozdíl od hudby Jiřího F. Svobody, která tuhle funkci splnila zcela nepochybně. ()
Galéria (3)
Zaujímavosti (6)
- Filmovanie prebiehalo v Prahe, vo štvrti Žiškov. (dyfur)
- Větší část filmu se odehrává v pivnici U Kozla, na rohu Basilejského náměstí a ulice Želivského, při ústí Malešické ulice. Pouze dnes se tam nevchází z Basilejského náměstí (jako ve filmu), nýbrž vchodem z ulice Želivského. (MichalStxt)
- Jedná se o poslední film herce Zdeňka Hodra, který v témže roce zemřel. (M.B)
Reklama