Moskva slzám nevěří
Moskva slezam ne verit
Moscow Does Not Believe in Tears
Obsahy(1)
Jeden z najúspešnejších sovietskych filmov, ocenený okrem iného aj Oscarom, približuje osudy troch odlišných žien. Stretávajú sa spolu na jednej slobodárni, pričom každá z nich má svoje problémy a ciele. Film sleduje osudy hrdiniek, ich ideály i tvrdé stretnutia s realitou, ale aj premeny v živote obyvateľov Moskvy a atmosféry mesta. Káťa pracuje v továrni, čaká dieťa a túži po inžinierskom diplome. Táňa sa vydá za úprimného a nenáročného Nikolaja. Ľudmila sa zasnúbi s hokejistom Gurinom... (STV)
(viac)Recenzie (70)
Snímek obdržel Oskara a má se jednat o jeden z komerčně nejúspěšnějších sovětských filmů, což je ovšem relativní pojem, protože o komerci se v pravém smyslu slova v sovětském distribučním systému nedalo mluvit, tam vždycky šlo spíš o výchovnou a propagandistickou funkci. Udílení Oskarů vždycky do značné míry podléhalo nejen komerčním, ale i politickým zájmům, takže přidělené ceny jsou obvykle výsledkem nějakých módních vln nebo společenského kalkulu, jako v tomto případě. Právě končila vlna politického oteplování mezi oběma supervelmocemi, která spadá zhruba do funkčního období Jima Cartera, a tak se americká Akademie rozhodla vlnu vzájemných kulturních výměn a zvýšeného zájmu o sovětskou kulturu odměnit soškou za nejlepší zahraniční film. Po pravdě řečeno si myslím, že tahle volba svědčí spíš o nemohoucnosti sovětské kinematografie, protože jestli jde o nejlepší film její produkce, tak pánbůh potěš. Jedná se o typický sovětský cajdák s nesmyslně přetaženou stopáží, nevýraznými postavami a nemoderním pojetím, které svědčí jednak o tom, že sovětská kinematografie byla izolovaná od jejího západního protějšku, kde se tehdy v 70. letech odehrávaly velké věci - např. na poli nezávislého filmu, jednak o tom, že tvůrci opravdu nemuseli vycházet divákovi moc vstříc, protože návštěvnost nebyla měřítkem, které by rozhodovalo o filmové výrobě. Budu tvrdý a napíšu, že kdyby se stopáž zkrátila o hodinu, zapracovalo se ve scénáři na dialozích a herci místy, vlastně docela často, nepřipomínali leklé ryby, šlo by pořád ve světovém měřítku a v příslušném žánru jen o mírně naprůměrný film. Nehledě na to, že z postojů sovětských hrdinek a jejich chování by např. americké a západoevropské feministky ublinkávaly. Kladem sice je, že ideologické postoje, tak typické pro sovětskou tvorbu, jsou v tomhle případě výrazně upozaděné, ale při pozornějším sledování se i ony neomylně dají identifikovat. Celkový dojem: 35 %. ()
Chtel jsem byt nekompromisni a udelit stredni hodnoceni. Ale vzhledem k tomu, ze divakova/moje radost vzrusta s delkou tohoto filmu, pridavam... :-) Vera Alentova v hlavni roli je navic moc sympaticka (stejne tak Alexej Batalov), film konci dobre, takze pokoukani jedna radost. Ale pokud chcete sledovat, doporucuji - vyhradte si dostatek casu... ()
Socialistické reálie sú kapitola sama o sebe. Tento film medzi šablónu oddychových úplne spadá, má v podstate dva diely, no nudou podľa mňa oplýva najmä ten prvý. Druhý ma celkom uchvátil a preto som tomuto schopný dať aspoň priemerné trojhviezdičkové hodnotenie, aj keď je to skôr film, ktorý dnes pôsobí ako exponát a okno do starších čias, kde vám muž zbabelec, ktorý opustil tehotnú ženu, hovorí, že televízia bude prístrojom budúcnosti. A ja vám dnes hovorím, že pokiaľ sa bude uberať smerom, akým sa uberá, čoskoro zmizne zo sveta, veď už máme napríklad internet, ktorý niečím novým už je, dajú sa na ňom pozerať filmy, programy, čítať správy, skrátka veci od výmyslu sveta. Kam sa to všetko uberie bude záležať aj od cenzúry a ropného vrcholu. V tomto filme ma okúzlilo správanie toho Rusa, ktorý bol tým pravým pre jednu z postáv, najmä k záveru filmu. Inak svojho času robili dobrý nábytok, ako sekretáre, skrine, no inak na tieto časy veľmi nie som, neobdivujem na nich veľa vecí, nemusím ich a viem, že vo filmoch je to trocha aj prehnané, čo sa týka životných pomerov, lebo tak je to často aj dnes. Niečo na tých časoch je až k zamilovaniu krásne, niečo hrôza. No mnohé problémy ešte pretrvávajú, napríklad nedostatok mužov v krajinách ako Rusko, Ukrajina, či Bielorusko, jaj keby som tak vedel ruštinu poriadne a mal peniaze, no najmä študoval tam, hneď by som tam išiel hľadať spriaznenú dušu, lebo neskôr už bude neskoro, vzhľadom na to, že sa tam ženy vydávajú veľmi skoro. No nemyslím si, že tento film je nejaké nahliadnutie do ruskej duše, že by si zaslúžil výrazné ocenenia, Stalkera kde vtedy nechali? Ani v Hollywoode si nevedeli vybrať dobre a stavili na ruskú "komerciu". Príde mi to ako film na nedeľné popoludnie, no zázraky nečakajte, skôr sa obrňte dávkou trpezlivosti a relaxujte. ()
Je to sice zajímavý snímek a na rozdíl od většiny tehdejší sovětské produkce i kvalitní, ale ta rozvleklost mě poněkud unavila. Vpodstatě jde o romantické drama, roztažené do období dvaceti let, jenže romance v ruském provedení, to není jako z Hollywoodu. Velice dobře zahrála Věra Alentěva v hlavní roli, i když se její postava dala vybarvit ještě více, než jak je ve filmu načrtnuta. To, že film dostal Oscara, je spíše jen jakési ocenění netradičnosti tohoto žánru v ruské kinematografii. ()
Galéria (101)
Zaujímavosti (9)
- Básník Andrej Andrejevič Vozněsenskij si ve filmu zahrál sám sebe. (Duoscop)
- Ronald Reagan prý viděl film nejméně osmkrát, před prvním setkáním s Michailem Gorbačovem, aby lépe poznal „ruskou duši“. (sator)
- Přestože snímek získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film, sovětské úřady zabránily režisérovi Vladimíru Meňšovovi vycestovat do USA k předání ceny. (sator)
Předepsaný kolektivismus v lidech fixoval ty horší z lidských vlastností. Toto je film o způsobu, jakým to prováděl. Realistická sonda do uměle vytvořeného prostředí, v němž má člověk domov námořníka, a proto mu chybí kořeny, z nichž by v opoře mohl čerpat naplnění svého života, pomocnou ruku ve formě idey, myšlenky, směřování, či výchovu a radu, která umožňuje dospět (což je jev generace od generaci vzácnější). Život jedince se bez kolektivního rosolu, přiřazenému k jedinci na běžícím pásu a bez objednávky, stává vpodstatě nesmyslný, což bylo i záměrem režimu, který takto se svými šachovými figurkami pracoval. Depersonifikovaný jedinec z vaziva umělého systému utíká prostřednictvím jednoduchých nabídek, jež jsou nejblíž po ruce - stejně jako v kapitalistickém systému jsou těmi nejviditelnějšími z nich materiální statky, které na sebe berou masku řešení či cíle, jichž se jinak v takovém životě nedostává, a kterých je možno celkem jednoduše dosáhnout (vydělat si tolik a tolik na nové šaty, telefon atd.) Po stejných jednoduchých "řešeních" stejně i nyní sahají sociálně slabé skupiny, jejichž jednoduché psychiky využívají na zcela druhém konci spektra naopak sociálně až sociopaticky nejzdatnější jedinci, aby jimi levně a jednoduše posílili svůj vlastní sociální statut (bohatí proto bohatnou a chudí chudnou). Ze stejného důvodu silné lákavosti iluze řešení, jež se nabízela, a potřeby dosažení alespoň nějakého cíle, jež černý trh střelhbitě suploval, stavěli číšníci za komunismu v Československu chaty z nakradených cihel, a z téhož důvodu servírky a kadeřnice napříč sovětským blokem pokukovaly po drahém oblečení a bohatých ženiších, jejichž prestiž se určovala značkou automobilu a v lepším případě inženýrským (inžynýrským, jak za socialismu říkali ti vzděláním méně políbení ;) ) či jiným vysokoškolským nebo jinak společensky úchvatným titulem. Majetkové vztahy tu nabývají specifické formy i sociální funkce, která se pro společnost stává směrodatnou. Kolem této vybudované osy se nakonec stáčí všechno, lidé přicházejí o svá náboženství, o své tradice, o myšlenky, a jsou čím dál tím více nuceni sociálním vortextem k začlenění do tance kolem tyče, kterým je monetární pilíř, a v němž maska a lež získává novou úlohu. Nucené soužití s lidmi, jež prošli takovým brainwashingem, je psychicky, mentálně i jinak velmi náročné. Stejně náročné je sledování snah i příběhů hlavních postav filmu - není to skutečně nic příjemného. Ženy jsou tu primárně naivní a ziskuchtivé zároveň, muži jsou ve srovnání s nimi přehnaně přátelští a jednoduší. Takovou společností ženská "emancipace" postupuje jak nůž máslem. Z chlapů se stávají ovlivnitelné bačkory v rukách ženských loutek (jako v prvním dějství), nebo nabubřelí seladoni posedlí iluzí vlastní výjimečnosti (jako v dějství třetím). Film opět velmi realisticky dokumentuje, jak a proč k tomu došlo, a jakou roli v tomto dlouhotrvajícím procesu sehrála změna důležitosti majetkových vztahů ve společnosti. Tématem dialogů jsou výhradně konzumní prostředky i statky, kterými se stávají i zmiňované vysokoškolské tituly a pracovní funkce, intimní vztahy včetně sexu samotného, a dokonce i narozené a nenarozené děti. V takovém světě nic kromě konzumních statků a konzumních vztahů neexistuje a nevzniká. Sonda je tak reálná, že se při sledování filmu často vybaví nehezké vzpomínky na sousedy z ulice a školy, nenapravitelný kolorit komunismu, který nás bohužel stále plně neopouští a je předáván dále společností i "výchovou" v rodinách, a to tak silně, že soudobí lidé často věří tomu, že takové vztahy i uspořádání jsou lidským společnostem vlastní odjakživa. Stopáž filmu je poněkud přehnaná vzhledem k tomu, co v jednotlivých fázích sděluje. Hlavní dějové linky jsou víceméně banální (ne tak emoce či prázdnota hlavních hrdinů), avšak právě jejich banalita ospravedlňuje i časový rozsah, jehož mírná nabubřelost jakoby potvrzuje hluboký význam banálních příběhů pro lidský život. Herecké výkony jsou vynikající. Američany mohl film dle mého soudu zaujmout pro jakousi až hrabalovskou či kunderovskou všednost a civilnost "obyčejného lidského života", která čiší i z některých formanovských filmů, a která je za oceánem značně populární, ač ji můžeme vnímat svým způsobem jako pokračování oblomovské tradice Rusku vlastní. Snímek není z těch, na které by se člověk díval s radostí a dobrým pocitem, ale za důležitost spíše dokumentaristického rázu a skvělé výkony i s odstupem času uděluji 4 hvězdy. Jen jedno mi uniká: proč bývá film zařazován mezi romantické filmy. () (menej) (viac)