Noc oranžových ohňů

Takový průměrný Brynychův film. Celkem se divím, že něco takového šlo do kin, protože tvůrci ukázali, že kriminál je vlastně celkem fajn, bachaři se chovají jako milí tatíci a v cele si člověk určitě najde nového kamaráda. Ale jinak se jedná o slušnou moralitu, kterou skvěle herecky zvládl Matyáš. Lábus jako vždy příšerně přehrává, takže je jako obvykle trapný a nevěrohodný. Distributor, který se opět pokusil postavit rovnou do role kritika, se mýlí, když píše o neživotných zápletkách. (16.09.2017)

Mám rád vězeňská dramata a těch z předlistopadového období a z dob normalizace by se asi dalo napočítat na prstech jedné ruky. Matyáše mám celkem rád, je to herec sedmdesátkových filmů od těch různých dětských po detektivky a různá dramata. Objevil se tak v perfektní roli pilota Wellingtonu v Nebeských jezdcích i naprosto obskurní záležitosti jménem Hroch. A tak jsem se zájmem sledoval jím hraného hrdinu a jeho pád coby nadějného kádru v podstatě až na dno. Trochu úsměvné jsou tam ty tanečky kolem KSČ a ten až otcovský vztah mezi vězněným a vrchním bachařem, který správně poznal člověka co pochybil a je si toho vědom na rozdíl od kriminálníků a grázlů. Ti zůstanou stále stejným odpadem socialistické společnosti a nápravné zařízení s nimi nic neudělá. A když si komunista vezme k sobě mledého grázla který nikdy nepozanl správného soudruha, kdo ví zda z něj nakonec také neudělá slušného člověka a dokonce třeba časem i komunistu ! Dám tedy za 3 rabičky cigaret. * * * (18.04.2020)

První půlhodinka , ve které uvědomělý komunista ve vězení, ze kterého vychází se stí a silnější než dřív se bohužel při vší své slabosti (absolutně nevěrohodné vězenské obsazení Zounarem a spol) ukáže být ještě tou lepší půlkou. Závěr s veselým Lábusem, hodným kulhajícím odborářem a setkáním v dlouhé chodbě je totální průser. Pro ujeté zájemce o popdprůměrné normalizační slátaniny vhodné na jedno podívání. (23.06.2013)

O něco méně uvědomělé, než by člověk čekal. Řemeslně zvládnuté s dobrou kamerou (řada close-ups a pohledů z první osoby, vyvolávajících pocity stísněnosti nápravného zařízení). Jeden z muklů obhajuje své členství ve straně slovy: "Akorát sem u nich byl, jestli tomu rozumíš." A takovejch "muklů" se nám tu od sametu toulá... (28.08.2020)

30% — Na filmu mě zaujalo především to, že hlavní hrdina porazil člověka a asi za 14 dnů byl soud a hned šel sedět. Ne jako dneska až třeba po roce nebo ještě delším čase. Jinak ta linka s tím, jak zůstal uvědomělým komunistou i v kriminále a po vyloučení ze strany a jak si dokázal naklonit i některé spoluvězně, byla dost umělá. A závěr byl už úplně z říše sci-fi. (06.03.2018)