Pantheon

Bůh ze stroje, duch bez skořápky. Celý život strávený ve falešném determinismu. Milovaný otec jen na dosah haptických rukavic. Realita všedního dne odhalená až smrtí, obalující všechny předchozí radosti do mazlavého povlaku. Útěchu najdete jen na zahradě, poslední baště nevinného dětství, kde se možná na moment spojíte s člověkem, jehož život byl ukraden stejně jako ten váš. Digitální svědomí jako živá bytost, která bourá zažité představy o humanismu a překopává kód v reálném čase. Přestože jsme jí díky virtuální a augmentované realitě blíž než kdy jindy, je koexistence možná, pokud si do nového světa vezmeme všechny bolístky toho starého? Koneckonců jsme jenom hroudy uhlíku s hromadou komplexů. Jenže ani loučení nemusí být definitivní, když si nastavíte správnou zálohu. I léta budovaný kritický odstup od audiovizuálního umění se může zhroutit jediným políčkem, jedinou replikou, jedinou scénou, obzvlášť pokud se před vámi rozehrává rekonstrukce všeho, co jste kdy chtěli vidět. Aby se mnou příběh zůstal napořád, musí mě rovným dílem inspirovat a emocionálně ničit. Nebo být rovnou něčím víc – posledním rozsvíceným domem v potemnělé ulici. SEASON 2: Nebo poslední bublinou, kterou si nakonec vyberete. ;) (13.10.2022)

Existenčně nejtíživější věc od Interstellaru. Možná ještě hrůznější je ale uvědomění, že tohle je bez debat mistrovské dílo moderní science fiction, které ale pro hrst dolarů z daňových odpisů uniklo očím veřejnosti. Už rozumím, jak musel v devadesátém sedmém člověku, pun somewhat intended, vypálit mozek End of Evangelion. (31.10.2023)