Zločiny budoucnosti

Zatímco předchozí žánrově rozmanité snímky Davida Cronenberga působily, že existují v komplexním a živoucím světě, Zločiny budoucnosti jako by existovaly jen ve třech barácích obklopených vzduchoprázdnem. Myšlenky a nápady to má, ale jsou rámcově pospojovány tak těžkopádně, že jen málokoho zdejší příběh uspokojí nebo překvapí. A rozumím, že rozpočet byl nízký a pandemická situace k produkci nepříznivá, přesto se nemůžu přenést přes fakt, že snímek připomíná spíš ochotnické divadelní představení než vyloženě podmanivé filmové dílo, jaké bychom od režiséra vidět chtěli. [KVIFF 2022] (06.07.2022)

Cronenberg je pro mě takovej Refn z Wishe, protože jeho Artová schopnost vůbec nedosahuje pozitivních výsledků, které by mi udělaly dobře. Refn aspoň má tendenci udělat opravdu atmosférický vizuál, kterej neskutečně pohltí. Snímek sice má svoje významné momenty - pitva a celkovej body sex vypadal přesvědčivě dobře, ale film zcela nezachraňuje, protože dialogy jsou na úrovni ničeho a chování postav převážně také nefunguje. Hororovou atmosféru to určitě nemá, a napětí tam také moc cítit není, takže nemám důvod dát více, než dvě hvězdy a to čistě za výše zmíněnou pitvu. Očividně režisérův počin A History of Violence už nikdy nebude překonán, škoda. (27.06.2022)

Pokud by po mně někdo chtěl, abych nejnovější Cronenbergův film vystihl jednou větou, byla by to zřejmě nesplnitelná mise. Na jednu stranu je tajemný, nepoddajný a silně alegorický, neboť se o postavy psychologicky nezajímá a nechává je bloudit po stroze vykresleném dystopickém prostředí a pronášet sérii spíše existenciálních či technických nežli všedních a dějotvorných replik. Je ovšem také přímočarý a hutný. Už úvod využívá jednoduchých prostředků komunikace, aby kladl otázky, na něž zoufale chceme znát odpovědi. Jsme pohlcení v dalším osobitém Cronenbergově světě. Lidé zde už skoro necítí bolest, stává se z ní spíše afrodiziakum. „Starý sex“ už nikoho nezajímá a místo něj se lidé na veřejnosti vzrušují řezáním jeden do druhého. A někteří přenášejí tuto extázi do umění, které se ve Zločinech budoucnosti vymyká jakékoli sebekontrole. Show je zde hnána do extrémů, které ještě mohou stále znetvořenější a zmutovanou společnost zaujmout. Hranice mezi umělcem a jeho výtvorem mizí stejně jako se mění úloha životního prostředí, které se z blahodárné vůdčí síly definitivně stává sužovaným lidským nástrojem a svým způsobem i krmí… Všechny tyto vtahující a velké myšlenky podává Cronenberg bohužel až příliš stroze a hlavně popisně, tudíž místy bolestivě vyniká, že slavný filmař triumfuje hlavně v zádumčivém aranžmá svého originálního světa, v němž se střetává „vetřelcovský“ chlad s organickým teplem rozpohybovaných pahýlovitých lůžek a židlí… „Je čas naslouchat,“ praví moderátor během vystoupení jedince posetého sluchovými orgány a nabádá tím hlavně publikum, které musí být schopno, jako tradičně u Cronenberga, interpretovat věci po svém. Film, v němž se protagonista účastní soutěže vnitřní krásy a přitom si pěstuje sadu zmutovaných orgánů, možná zní jako laciná symbolika, ale v rukou zkušeného tvůrce skýtá mnoho podnětných myšlenek. Sice často až moc popisných a vizuálně neatraktivních, ale přesto sžíravých a hodných zamyšlení. 70 % (02.07.2022)

 „REGISTRACE PŮVODNÍCH, NOVÝCH VNITŘNÍCH ORGÁNŮ SAULA TENSERA JE JAKO OBJEVENÍ NOVÉHO DRUHU ŽIVOČICHA. NE! JE TO SPÍŠ JAKO OBJEVIT NOVÉHO PICASSA!“   Originální a surrealistický. Krásně podivná atmosféra, operace na pitevním stole jako umění a chirurgie jako nový druh sexu. Úchylná, zajímavá kokotina. Bohužel postupně je to dost monotonní a uspávající filmařina na pomezí artu a šílenství, která neohromí ani závěrečnou pointou.     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Umění mám spojený s bolestí.   2.) Toužím po tom nechat se otevřít skalpelem v Národním divadle.  ///  Thx za titule „num71“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (12.07.2022)

Po dlouhé době jsem šlápl do hovna. Tohle hovno vyformoval nečekaně Cronenberg, zalil ho slitinou z moči a blitek a po vypakování ho prezentuje jako originální vizi budoucnosti. Lidstvo, které po ztrátě schopnosti cítit fyzickou bolest, zkouší jakékoliv praktiky, které by mohly bolest přivodit, je sice na papíře zajímavé téma (mě chytilo taky), ale tohle zpracování je, jak už jsem naznačil v předchozí větě, exkrement. Hvězdu dávám za výborný soundtrack Howieho Břeha. (27.08.2022)