Poznamenaní

Viděla jsem tenhle film už poněkolikáté a ani tentokrát jsem se neubránila dojetí. Hluboce lidský příběh matky hledající po návratu z koncentračního tábora svého syna je natočen v americké okupační zóně Německa a sutiny německých měst mu tvoří hrůzné, autentické kulisy! Na některé scény není možné se dívat bez pohnutí: zástupy vystrašených dětí, které prošly utrpením války a koncentračních táborů, jejich nedětské, monotónní výpovědi o tom, kdo jsou a co zažily, ale stejně tak i mlčení hlavního hrdiny, malého Karlíka, který stále dokola vyděšeně opakuje jedinou větu „Ich weiss nicht!"! Dojemná je i scéna, v níž se malý chlapec ptá svého amerického přítele „co je „matka"?, mlhavě se rozpomíná na chvíle, kdy ho odloučili od jeho maminky, a utíká ji hledat. Výborný Ivan Jandl v hlavní dětské roli! Škoda jen, že mu Oskar, nejvyšší filmová pocta, moc štěstí v komunistickém Československu nepřinesl! Pro mne je film zajímavý i osobností paní Jarmily Novotné, kterou jsem poznala po r. 1989 v Litni u Berouna. Přijela ze Spojených států, kde po únorovém puči našla se svou rodinou nový domov. Až do vysokého věku si uchovala svůj půvab a šarm. Její nádherný soprán ve filmu také dvakrát zazní. (18.09.2013)

Tento silne emočne zafarbený film pripomína v závere trochu "červenú knižnicu" (podiel USA na snímke sa nezaprie), ale vzhľadom na protivojnovú myšlienku som tentokrát nemal s cieľovým dojákom žiaden problém a nechal sa unášať nádherným príbehom o vzájomnom hľadaní toho "strataného". Príbehom, ktorý sa mohol reálne stať, ale bol iba malou kvapkou šťastia dvoch osudov medzi sklamaním a smutných koncov tých ostatných. Naviac Poznamenaní sú kvalitne vybudovaným filmom, ktorý takmer dokumentárnym spôsobom autenticky spracováva povojnový svet s osudmi opustených detí, obsahuje doslova mrazivé zábery na bombardované územia. Sme svedkami pozoruhodnej premene hlavného detského hrdinu z utrápeného, umlčaného malého chlapca na bystrého žiaka i budovanie vzťahu s jeho súkromným americkým učiteľom, kde sa nenávisť a odpor vďaka silnej námahe posutpne menia na priateľský vzťah. Film je zaujímavý aj vďaka autentickej jazykovej stránky a medzinárodného obsadenia vrátane výraznej československej stopy. V hlavnej úlohe vedľa Montgomeryho Clifta zažiaril český detský herec Ivan Jandl, bohužiaľ ostal - podobne ako jeho kolega z filmu Svědomí a ďalší detský herecký talent Jan Prokeš - v ďalších rokoch neuvyžitý. // Medzinárodný bonus k rovnako veľmi zaujímavej československej kinematografie prvých povojnových rokov (1945-48). (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (12.06.2018)

Viděla jsem německou verzi s velmi roztomilou lámanou češtinou. Z těch trosek šla úzkost! Dva roky po válce nebyl žádný problém točit ve vybombardovaném městě. Dostalo mě, jak se děti bály nastoupit do auta. Vlastně se bály úplně všeho. Škoda, že Jarmila Novotná nedostala víc prostoru pro zpěv. Přiznám se, že Ivan Jandl mi nepřipadal až tak přirozený, devítiletý Michael Koblic v Práčeti se mi líbil víc. (Doplnění pro Sarkastica Na začátku zazněla francouština, němčina, ruština, polština, maďarština, angličtina. Čeština zazněla až v písničce.) (23.05.2014)

Zpočátku téměř až dokumentární pohled na válkou poznamenané děti. Jejich zachránci jim nechtějí ublížit, avšak pro těžce zkoušené děti se pouze jedny uniformy vyměnily za jiné, strach zůstává - a není se čemu divit, vzhledem k hrůzám, jakými si prošly. Po slibném, chvílemi snad až mrazivém začátku se přibližně od onoho Karlova setkání se Stevem začíná míra patosu povážlivě zvedat, avšak únosnou mez jen tak tak nepřekročí. Pěkný film za 3,5* - přeci jen mám radši poněkud "syrovější" zpracování (i když uznávám, že vzhledem k době vzniku filmu se vlastně tomu optimismu a naději ani nelze divit). (08.05.2007)

Ve své době jistě milé pohlazení po válkou zdeptané duši. Také dnes však velice dojemný příběh, jenž si zaslouží být viděn a oceňován již pro svou vysokou míru realističnosti. Vždyť první minuty jako by byly vyňaty z nějakého dobového dokumentu. Odpovídá tomu komentář i věrohodnost prostředí, ve kterém se natáčelo (nechybí ani pár záběrů z tehdejší Prahy). Zhruba v třetině začíná film inklinovat spíše k jemně nasládlému příběhu o přátelství, ale ani na okamžik se nestane natolik sladkým, aby skolil třeba i méně tužené diabetiky. Zásluhu na tom má Montgomery Clift v roli amerického vojáka s dobrým srdcem, kterého jsem zatím v žádném filmu neshledával natolik snesinelným, a také neustálé připomínání hrůz koncentračních táborů. A to zpravidla nikterak explicitní formou. Jde spíše o drobné náznaky, jejichž působivost je umocněna záběrem na nevinnou, avšak poznamenanou dětskou tvář. Poznamenaní - český překlad je v tomto případě myslím zcela přesný a vystihuje jeden z nejvážnějších problémů spojených s poválečným obdobím. Teprve při zjištění, jak těžko zapomínali přímí účastníci, vyvstává na povrch děsivost skutečnosti, jak snadno zapomněli (a nadále zapomínají) mnozí jejich potomci. Na Poznamenaných je rovněž potěšující, že když se zde mluví česky, je to skutečně čeština, když polsky, skutečně polština atd. ... v tomto ohledu byli tvůrci nanejvýš obezřetní - kéž by s podobnou pečlivostí vznikal každý válečný snímek. Člověk by nevěřil, kolika procenty se na výsledné atmosféře podílejí právě takovéto "detaily". Sice mě naštvalo, že se ten malý kluk naučil během pár dní anglicky tolik, co já za nějaké dva roky, ale na konci jsem byl v takovém citovém rozpoložení, že jsem mu rád odpustil. 85% (08.05.2007)