Poznamenaní

Tento silne emočne zafarbený film pripomína v závere trochu "červenú knižnicu" (podiel USA na snímke sa nezaprie), ale vzhľadom na protivojnovú myšlienku som tentokrát nemal s cieľovým dojákom žiaden problém a nechal sa unášať nádherným príbehom o vzájomnom hľadaní toho "strataného". Príbehom, ktorý sa mohol reálne stať, ale bol iba malou kvapkou šťastia dvoch osudov medzi sklamaním a smutných koncov tých ostatných. Naviac Poznamenaní sú kvalitne vybudovaným filmom, ktorý takmer dokumentárnym spôsobom autenticky spracováva povojnový svet s osudmi opustených detí, obsahuje doslova mrazivé zábery na bombardované územia. Sme svedkami pozoruhodnej premene hlavného detského hrdinu z utrápeného, umlčaného malého chlapca na bystrého žiaka i budovanie vzťahu s jeho súkromným americkým učiteľom, kde sa nenávisť a odpor vďaka silnej námahe posutpne menia na priateľský vzťah. Film je zaujímavý aj vďaka autentickej jazykovej stránky a medzinárodného obsadenia vrátane výraznej československej stopy. V hlavnej úlohe vedľa Montgomeryho Clifta zažiaril český detský herec Ivan Jandl, bohužiaľ ostal - podobne ako jeho kolega z filmu Svědomí a ďalší detský herecký talent Jan Prokeš - v ďalších rokoch neuvyžitý. // Medzinárodný bonus k rovnako veľmi zaujímavej československej kinematografie prvých povojnových rokov (1945-48). (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (12.06.2018)

Viděla jsem německou verzi s velmi roztomilou lámanou češtinou. Z těch trosek šla úzkost! Dva roky po válce nebyl žádný problém točit ve vybombardovaném městě. Dostalo mě, jak se děti bály nastoupit do auta. Vlastně se bály úplně všeho. Škoda, že Jarmila Novotná nedostala víc prostoru pro zpěv. Přiznám se, že Ivan Jandl mi nepřipadal až tak přirozený, devítiletý Michael Koblic v Práčeti se mi líbil víc. (Doplnění pro Sarkastica Na začátku zazněla francouština, němčina, ruština, polština, maďarština, angličtina. Čeština zazněla až v písničce.) (23.05.2014)

Excelentní úvod, který diváka nekompromisně vhodí do rozbombardovaného Německa (tedy do americké poloviny) plného dětí bez budoucnosti, se naneštěstí změní v emočně prázdnou holywoodskou show, kterou dorazil nestoudně odfláknutý patetický závěr. Druhá polovina filmu by se mohla odehrávat v jakémkoli roce, kdekoli na světě. Pro mě osobně další utvrzení toho, že americký pohled na krutost a nelidskost druhé světové války u mě nemá šanci na úspěch. Nebýt vícejazyčnosti a výborných dětských (ne)herců, kdo ví, jak by to s mým hodnocením nakonec dopadlo. (09.06.2016)

Ve své době jistě milé pohlazení po válkou zdeptané duši. Také dnes však velice dojemný příběh, jenž si zaslouží být viděn a oceňován již pro svou vysokou míru realističnosti. Vždyť první minuty jako by byly vyňaty z nějakého dobového dokumentu. Odpovídá tomu komentář i věrohodnost prostředí, ve kterém se natáčelo (nechybí ani pár záběrů z tehdejší Prahy). Zhruba v třetině začíná film inklinovat spíše k jemně nasládlému příběhu o přátelství, ale ani na okamžik se nestane natolik sladkým, aby skolil třeba i méně tužené diabetiky. Zásluhu na tom má Montgomery Clift v roli amerického vojáka s dobrým srdcem, kterého jsem zatím v žádném filmu neshledával natolik snesinelným, a také neustálé připomínání hrůz koncentračních táborů. A to zpravidla nikterak explicitní formou. Jde spíše o drobné náznaky, jejichž působivost je umocněna záběrem na nevinnou, avšak poznamenanou dětskou tvář. Poznamenaní - český překlad je v tomto případě myslím zcela přesný a vystihuje jeden z nejvážnějších problémů spojených s poválečným obdobím. Teprve při zjištění, jak těžko zapomínali přímí účastníci, vyvstává na povrch děsivost skutečnosti, jak snadno zapomněli (a nadále zapomínají) mnozí jejich potomci. Na Poznamenaných je rovněž potěšující, že když se zde mluví česky, je to skutečně čeština, když polsky, skutečně polština atd. ... v tomto ohledu byli tvůrci nanejvýš obezřetní - kéž by s podobnou pečlivostí vznikal každý válečný snímek. Člověk by nevěřil, kolika procenty se na výsledné atmosféře podílejí právě takovéto "detaily". Sice mě naštvalo, že se ten malý kluk naučil během pár dní anglicky tolik, co já za nějaké dva roky, ale na konci jsem byl v takovém citovém rozpoložení, že jsem mu rád odpustil. 85% (08.05.2007)

Žiadna citová vydieračka, to je fráza. Už mám pocit, že pri každom filme, ktorý je emocionálny, tak ľudia toto slovo v komentároch používajú stádovito. Skutočnosť bola ešte viac emocionálna. Film o stratených a zdeptaných deťoch je bez pochýb silná vec a nanešťastie skutočná. Je smutné, že mnoho detí dokonca svojich životov nezistili skade sú, nenašli svojich rodičov, to isté platí pre rodičov detí. Z Poľska bolo do Nemecka na prevýchovu cez vojnu odvlečených vyše 200 000 detí, z toho sa ich späť podarilo dostať asi 15 000. Keď si pomyslíme, že Nemecko bolo tiež ako Poľsko zničené, tak veľká časť dnešných Nemcov sú vlastne pôvodom Slovania, ani o tom nevedia, lebo tie deti ktoré prežili sa dočkali dospelosti práve v rokoch najväčšej populačnej explózie v Európe v 50. a 60. rokoch a vtedy zakladali rodiny. Koľkým dnešným obyvateľom Nemecka by sme však mohli priradiť niektorú zo slovanských národností už nevedno, lebo každému už je jedno jeho história, aspoň mám posledné roky taký pocit, lebo všetko sa globalizuje a zisťovanie podľa telesných rysov je pre mnohých ľudí ponižujúce vzhľadom na to, že to robili práve nacisti. Film nie je ani naivný, ten koniec bol skrátka len vyústením náhod a určitých udalostí, ktoré často pomohli k vzájomnému stretnutiu, lebo vtedy pomohla snáď každá maličkosť a aj takéto veci boli bežné. Treba si uvedomiť, že je to nielen silná téma a skvelo zahraná, ale aj z roku 1948. Je to významný počin svetovej kinematografie. (06.07.2013)