Fucking Fernand

Ale jo, zatracenej Fernande, pobavils' mě ve společnosti s Andrém na cestách dost, i když na styl filmu jsem si chvíli zvykal. Jednou fajn absurdní humor míchnutý groteskním putováním zločince na útěku ve společnosti slepého kumpána, občas velmi jemný kousek filozofie vtěsnaný do řízných bonmotů („Je rychlé někoho zabít. Mnohem rychlejší, než někoho porodit.“ ), k tomu svěží a často vtipné herecké výkony hlavní dvojice, kdežto mezi Lhermittem a Yannem tu funguje i přes rozdílnost postav jistá chemie – ale jindy mě čekala nejen smršť vulgarismů, pro jistotu hned v několika jazycích (nad čímž jsem se většinou spíše bavil), ale i dodaných nechutností, úletů a vtipů jak z páté cenové skupiny (což mi dojem nasazené laťky už dost kazilo). Často jsem měl pocit, jakobych koukal na film z dílny Jeana-Marie Poirého, kterého moc nemusím – ač film, nímž se G. Mordillat se svým Fucking Fernardem patrně v oné groteskní verzi válečného odboje inspiroval (a v němž si také, byť na menším prostoru, zahráli Lhermitte i Yanne – Dědoušek se dal na odboj) se mi výjimečně docela líbil a obojí bych řadil k té lepší variantě „poiréovské“ blázniviny, která slušně ubíhá, má mě čím i přes kolísavou kvalitu humoru plně chytnout a také řada vedlejších až epizodních postav tu přidá do vína svou světlou chvilku. [70%] (22.01.2024)