Mrtvý mezi živými

Odvaha nebo zbabělost? Peníze nebo život? Obstát vstříc namířené zbrani nebo kapitulovat? A jak má pak s výsledným rozhodnutím člověk nadále žít a existovat? Nakolik naše přesvědčení o správnosti svých činů může nabourat názor našeho okolí? A dá se vůbec začít znovu? Hlavní hrdina filmu si zhodnotil situaci a rozhodl se. Zda jeho čin byl zbabělý či spíše rozumný si musí každý divák zhodnotit sám. Film klade divákovi zajímavé otázky, jak by se asi zachoval on sám. A já sám za sebe musím říct, že i mé názory se v průběhu filmu měnily. Což nejlépe svědčí o jeho kvalitách. Film je zajímavý nejen svým strhujícím dějem, ale i dokonalým hereckým výkonem Karla Högera. Tohle byl rozhodně nevšední zážitek k zamyšlení. [10. Noir Film Festival 2022] (26.08.2023)

Přestože viděno před řadou let, musím říct, že tento film měl poměrně zásadní vliv na moje formování představ o hrdinství a zbabělosti. Někdy to, co nazýváme hrdinstvím, je jen hloupá zbrklost a naopak rozumné jednání je považováno za zbabělost. Každý, kdo se chce silově vyjadřovat k hrdinství a k tomu, co dělal v krizové situaci, by se nejdřív v takové situaci měl skutečně ocitnout. vynikající Karel Höger. Doplnění Radno na film vzpomenout při zprávě na TV NOVA, kde se dozvídáme, jak 120kilová prodavačka statečně zahnala na útěk 15letou rachitickou smažku, která jí chtěla ukrást 50 Kč na prvního práska. Nikdy nevíš, kdo proti tobě stojí a jak moc je odhodlanej zbraň použít. (23.09.2010)

Mistrovský psychologický film o vině a svědomí poštovního úředníka. Nikdo z nás nemá právo na morální odsouzení, dokud nestojí před revolverem a dilematem, zda se obětovat pro pomíjivou slávu hrdinství či si zachránit vlastní život. Karel Höger v titulní roli podává strhující výkon. Pro režiséra Bořivoje Zemana pak znamenal tento film celovečerní debut a paradoxně se jedná o jeho nejlepší dílo. (15.08.2009)

Psychologický snímek na téma odvahy a zbabělosti, a jak jsou tyto pojmy chápány veřejností, a jak skutečně lidmi, kteří byli takříkajíc "in", tedy účastníky dejme tomu nějakého přepadení. Jeden z úředníků se chce bránit, ale rána do hlavy je mu osudná. Druhý úředník zbaběle křičí, ať ho nechají, dostane taky jednu do hlavy, ale jemně. A ten třetí dostane na vybranou - buď dá zlodějům kasu, nebo přijde o život. Zatímco vdově po prvním úředníkovi nakonec nechce stát pomoci ani nějakým zaměstnáním nebo příspěvkem, z druhého se stane hrdina, který za cenu rány na hlavě statečně bránil pokladnu (stejně ji neubránil), a ten třetí je považován za zbabělce, protože vlastní život mu byl cennější než státních padesát tisíc. Tuto platformu režisér použil k vyjádření všech možných prohlášení a postojů, jaké k tomu člověk může mít. A to tak,že postavy působí charakterově plasticky, chápeme, co kdo a proč říká, dokážeme pochopit jeho postoje, nejde o levné fráze. Jsou zde dvě místa, kde snímek mírně hapruje - setkání s muzikantem v restauraci, přehnaná scéna v poštovním voze, a trochu mi i postava vdovy přijde až nějak moc psychicky silná a odolná, že dokáže vést lidi kolem sebe správným směrem. Ale celkově velmi dobře natočený film, který nabízí mnoho úvah a otázek. (A to se nezmiňuji o kameře, práci s detailem, s ruchy a i navození atmosféry obyčejného dne několika jakoby mimo záběry nebo pohledem z okna na vrcholky deštníků.) (19.06.2014)

(2x) ,,Padesát tisíc korun nemá cenu života ani pro mne, ani pro mé blízké, ani pro ty ostatní." Byla to pouze náhoda, která zavinila umístnění tří lidí v bance během loupeže a určila nasledovní osud: jeden smrtelně zastřelem, druhý poraněn na ruce, třetí bez fyzického ublížení "pouze" postaven před revolver, rozhodnut se po krátkém zamyšlení nakonec vydat peníze pro záchranu svého života. Vedle mrtvého tu zůstává několik živých - poraněný hrdina, druhý člověk - v očích lidu zrádce, rodina a přátelé obou živých i toho mrvého, bezmocná policie i neodhalený vrah se svým komplicem. Všichni se pohybují životem plného dalších zvratů jako figurky na šachovnici, zatímco hráči jsou jejich vnitřní svědomí, vnější předsudky a postupně měnící se postoje ostatních lidí. Jenom podle zdejší databázy bylo tohle výborné existenciální drama norského autora S.Christiansena zfilmováno během let hned ve čtyřech krajinách. V Československu ho jako svůj debut a patrně i svůj nejlepší film natočil režisér Bořivoj Zeman, proslaven spíše pohádkami a lidovými komediemi. Natočil zde pozoruhodný psychothriller s filozofickou myšlenkou, který ještě kdesi v pozadí zavání tou první republikou, například v lidových dialozích mezi ženskými postavami nebo v hudebních vložkách s Václavem Irmanovem, ale díky poutavému obsahu buduje v řadě scén dusnou atmosféru nové doby, v některých záběrech blížící se žánru film-noir. Když si k tomu připočtu jeden z nejlepších výkonů Karla Högera, další silný zážitek z těsně poválečného československého filmu mě rozhodně nemohl minout účinkem. (95%) (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (02.04.2018)