Posledná šanca

Hlavní důvod, proč Scotta Adkinse považuji v současnosti za neohrozitelnou akční hvězdu číslo 1, je jeho nekompromisní mistrovské bojové umění, které dává světu na obdiv ve většině svých nadupaných řezničin, jenže jakmile místo ran a kopů začne využívat dalších prostředků, už to taková hitparáda není a s tím mám právě krapet problém i v tomto filmu, jehož kvalitu a zábavnost tím ovšem v žádném případě nesnižuji, jen mám prostě Adkinse raději ve filmech, kde se od úvodních titulků až po ty závěrečné probije, než prostřílí, ale fajn, respekt mám nakonec i k této střílečce, jejímž nejvýraznějším prvkem je každopádně určitě fakt, že je natočena prakticky na jeden záběr, což je zatraceně osvěžující a efektní nápad, který se navíc ujal a vytvořil tak z One Shot vážně dynamickou a intenzivní jízdu, kde se závěru nedožije skutečně mnoho postav a příliš odpočinku si tu tedy divák vážně neužije. Zápletka je jinak očekávaně dost jednoduchá, nicméně i tak dokáže navodit párkrát momenty napětí, každopádně celá je podřízena hlavně co nejvíce akčním pasážím, a těch tu je vážně hodně, zároveň je ona akce i dost drsná a nekompromisní, i když u Adkinsových filmů jsme zvyklí ještě i na mnohem větší jatka, základem ovšem je, že působí přesvědčivě, přehledně a na finanční stránku filmu i dost kvalitně. Normálně bych tak hodnotil asi i výš, nicméně právě vzhledem k ostatním Adkinsovým filmům budu tentokrát přísnější, jelikož od něj prostě vždy čekám naprostý top akční zážitek, a toho jsem se v případě One Shot nedočkal, jako béčková akční palba nicméně určitě silný nadprůměr. (27.03.2023)

V tomhle angličtinu zbožňuju: “jediná šance”, “jeden výstřel”, “jeden záběr”. To vše může znamenat název filmu “one shot”. A když myslí “vše” tak ve smyslu vše najednou. Film natočeny na jeden záběr (tohle je vždy fuška vymyslet kompozici tak, aby záběr vypadal nepřerušen a zároveň fungoval jako vypravěč děje), kde postavy mají jedinou šanci na odhalení velkého útoku (kdy stačí jeden výstřel a mají prd). Vážně dokonalé. A funguje to. Naprostá pecka je jak postavy reagují (třeba na prostřelený hasicí přístroj), jak se musejí adaptovat (zásobníky mají omezenou kapacitu) a díky tomu působí vše přirozeně a živě. Bohužel se nevyhneme kopancům (ne těch co umí Adkins, ten nepředvede žádný), protože pro zachování dynamiky padají občas nesmyslná rozhodnutí (př. voják s prostřelenou plicí se udusil jen proto, že nikdo neumí ošetřit střelné zranění hrudníku… jako fakt elitní jednotka nemá polní trauma výcvik?). Suma sumárum je to ale stále jeden z nejlepších filmů Scotta Adkinse a letos nejlepší akční film co jsem viděl. (22.11.2021)

Nejprve jsem si nemohl zvyknout na jednu kameru, s níž byl točen celý film na jeden zátah. Neustálé přeskakování hned v úvodní scéně ve vrtulníku z jednoho na druhého mě lezlo tak na nervy, že jsem to už chtěl vzdát. Nakonec mě celý film svou neskutečnou atmosférou a napětím dostal. Hlavní hrdinové padají jak mouchy, nejste si jistí kdo přežije. Jakobych se díval na pc střílečku, natočeno jak hra. Možná to byl účel, ale tentokrát mě zaujal. A ta kamera se mě taky nakonec zalíbila. (13.04.2023)

Tak tohle byl hodně jednoduchý film, ale zato dokonale akční. Po zhlédnutí filmu V nemilosti, který je dokonalým uspávačem hadů jsem si 1 shot fuck fuckt užila. Akce kam se podíváš a neustále to šlape. Výborná choroška bojových scén a kamera, která jede jakoby bez střihu. Prostě a jednoduše sqěle chutnající jednohubka. Za mě 75% (12.12.2021)

Ale ono je to po tom vlažnějším začátku vlastně docela slušná akčňárna! Adkinsonove head shoty a tiché nožíčkové akce mi dost připoměly Pád Bílého domu. Takže jako nekinová produkce je to v pohodě taj na 3,5*. Každopádně Scott umí hrát a má rozhodně na víc a přeju mu brzo nějaký pořádný biják sakra! (15.12.2021)