Vivy: Fluorite eye's song

EP 4: Mám takové nemilé "obavy", že 4. epizoda už vskutku tahá Vivy k bodům nejvyšším. Tenhle díl měl úplně, ale úplně všechno nadávkované tak dokonale do onych 24 minut, že je mi z toho do extatického breku. Dále už jen SPOILERY!

Pokud bych měl začít něčím, co není 100% perfektní (ale nedokážu identifikovat chybu natož způsob, jak to dotáhnout), tak jsou to postavy. Některé tam trochu plandají, např. Yuzuka mi tam často překážela jako přilepená bodláková koule na teplákách, ale zase ten závěr vhodně doplňovala a zdůvodňovala (o tom až později). Když vemu v potaz, že koukám na "plechárnu", která by automaticky měla stavět laťku vysoko a bariéru k silnějším emocím. Když vemu v potaz, že anime je epizodické a postavy se střídají na to, abychom k nim citově prolnuli. Tak stejně toto anime mě dokázalo během 2 dílů příběhem Estelly a Elizabeth tak emočně vtáhnout a prožít si androidí příběh o nenaplněné touze být užitečný a sesterskému odloučení plnými doušky. Tohle se nepodaří většině anime i za délku 2 courů. Jistě, přeliv z boje do souznění byl až bleskový, ale já to beru, není tolik času. Flashbacky ze skládky nebo testování měly údernost. Víme, že stroje nemají srdce; to nemají ani tyto, ale mají pěkně materializovanou duši. Plně se dokážu vžít do role robota, kterému chybí úděl, směr, smysl bytí a zoufale se ho snaží najít. Kdo tu vlastně nakonec je ten padouch, když toho zneužije lidský terorista bojující proti nim samým? 

Zbytek je perfektní. Jsou z toho cítit peníze, hodně peněz, ale za to využitých do mrtě. Režisérsky perfektně vygradovaná akční sabotáž a obrana proti ní. Úvodní fundamentální filozofická scéna ze skládky postupně zapadá a i když je to celou dobu jen o přidávání plynu, najde to ideálně momenty kdy doplnit zbytky flashbacků, aby nepřekážely, dokreslily a zcelily vztah androidích dvojčat. Líbí se mi, že v Matsumotovi (Jun Fukuyama si to užívá) to má zdravou porci šaškovacího humoru a bojová choreografie mezi Elizabeth a Vivy byla výsostná. Jebat frontální úhel, náhled stylového mano-a-mano souboje je jak připlý na hyperaktivním dronu, všechno je ostrý až to oko štípe. Neskutečně mě potěšil přístup slastnímu ozvučení hacklé Elizabeth. Proč tohle nikoho nenapadne, takhle krásně naštvaně zkřivit a zelektrizovat něčí frustrovaný mechanický hlas?! Pronikavý výkřik "Estel-l-laaaa!!!!" mi zní v uších dosud. Exploze, dopady, hoření. Mix zvuku je zde TOP TOPů.

Konec. Ach, ten konec. Miluju audiovizuální porno, ale tohle je jiná úroveň - oni mi do toho brnkají na city jak tsunami! Ono nestačí, že miluju vesmír a na melancholické záběry z hlubin galaxií bych mohl pozorovat dlouhé večery, ale kombinace velkolepého pádu hotelu do atrmosféry, úžas evakujících se lidí, dojemný odchod znovunalezených hlavních postav tohoto dílu v doprovodu tak dojemné, scénické hudby? Asi ví jak na mě, parchant i :-) Slza ukápla. OST je dokonalý, parádní OP, však se ale taky bavíme o hudebním anime. Vskutku jsem se bál, že to bude až přeslazený a zmršený pokusem o nějaký muzikál, ale tohle by mi vůbec nevadilo, spíš naopak. A tím SPOILERY končí.

Epický díl a další přehrávky to jen a jen upevňují. Jako kdyby WIT už neměl můj nekonečný respekt za jejich produkci a přínos do anime žánru. Děkuji mnohokrát, z celého srdce.