Aky

Skoro váhám nad pátou hvězdou. Mimořádně vydařený český film. Reálný socialismus v naprosto věrné podobě, výtečné dialogy, špičkoví herci hrající na horní hranici svých schopností (Josef Dvořák, Krobot, Navrátil, samozřejmě Trojan...). A hlavně při veškeré grotesknosti a nadsázce přesně vystižená atmosféra oněch let, přičemž k tomu nejsou zapotřebí ani silné svaly ani ufňukané bolestínství. Celkově veliké pochutnání.

Není to až tak závratné, jak u amerických seriálů tohoto typu bývá zvykem. Byť jde jen o osm dílů, už v polovině se začíná přežvykovat spousta už jednou hraných motivů a myšlenek. Nápadů je sotva tolik, aby stačily na delší film. Všemu navíc silně podráží nohy krajně nesympatická Marin Ireland, ačkoliv její postava je ve scénáři dozajista napsaná jako pozitivní.

Výtečný Mario Adorf a krásná Barbara De Rossi dělají z tohoto filmu nadprůměrnou záležitost. Nebýt těchto dvou pilířů, onen trošku naivní a nadmíru sentimentální příběh by zřejmě neobstál. Takhle je člověku při jeho sledování i přes stálou předvídatelnost dalšího děje dobře po těle.

Film táhne skvělé Noiretovo herectví a chytrý scénář, z obou těchto ingrediencí uvařil Chabrol nadprůměrné dílo. Po celou dobu člověku na Noiretovi něco vadí, odhalování, co to vlastně je, a jeho virtuózní matení způsobuje takové to příjemné stále přítomné inteligentní napětí.

Standardní, klasický Woody Allen, jen se mi zde zdál být o poznání méně vtipný a trošku mi vadilo i to neustálé přerušování příběhu povídáním u stolu.

Indiánské drama z dob válek amerických osadníků proti původním Indiánům, které se velice věrně drží faktů, jež jsou o tomto indiánském náčelníkovi známy. Malinko vadí, že pointa se odehrává hned na počátku filmu, což může působit zajímavě, ale tady to přece jen oslabuje napětí, zejména když postava a osud Šíleného koně je mnohem méně známá, než příběh Sedícího býka, který byl jeho souputníkem a v jisté době spolubojovník. Celkově povedený film.

Zaplaťpánbůh, že to vzniklo. Přes amatérismus tak zůstal zachován doklad o části zlatého věku poválečného trampingu, byť všechno zůstalo na povrchu a bez skutečného společenského přesahu.

Je to pěkné, herci jsou výteční, problém je v tom, že děje je na deset minut, zatímco stopáž čtyřicet. I krátká inscenace tak může být utahaná k nepřečkání.

Celý tenhle projekt se velmi měl podobat Jihu proti Severu, ale bohužel se opravdu jen podobá.

O poznání už slabší než jednička, ale pořád ještě nadprůměrná krimi komedie.