Mrkvič

Shazam je svěžím přínosem do světa komiksových filmů. Získání schopností a dětský život hrdinů jsou tím největším přínosem. Hodně se povedlo pár vtipů, ale na humoru měl Shazam stát v první řadě a tak bych čekal ještě víc zábavných scén. Co se filmu nedalo moc uvěřit bylo střídání dětských postav a superhrdinů. Stejně tak silný a slabý padouši. Střídalo se to jak na kolotoči a bez zjevných příčin. Rozhodně ale nadprůměr současné komiksové scény.

Digitální efekty, hodně jalové texty a, kromě chybě podaného rozpolcení mezi být hodným démonem nebo spasitelem démonů, lacině černobílé postavy. Každá potvora byla vizuálně hodně podobná. Když se objevila Baba Jaga, přišlo mi, že jsme ji ve filmu viděl už několikrát. Poslouchat, jak jeden z hrdinů přišel o celou jednotku, on jediný přežil a ... šlus, to je podání jak z osmdesátých let. Možná je tento Hellboy věrnější předloze, ale na Rona Perlmana prostě nemá. Tam jeho hlášky byly úderné a trefné. Tady je pokus o to samé, ale vždy se trefuje max osmička místo desítky.

Bez mučení se přiznám, že jméno de Ruyter mi nic neříkalo. Díky filmu Admirál si ho ale už pamatovat budu. Holanďani natočili velkolepou poctu svému národnímu hrdinovi a tak to má být. Pro nezasvěcené jsou sice scény s politikařením trochu jalové, když netušíme z dějin Holandska lautr nic, ale vše vynahrazují velkolepé momenty admirálova života. Námořní bitvy jsou teda bohužel hůře natočené i než třeba seriálový Hornblower, ale válečné myšlenky se zachytit podařilo. S tím vším bych s hodnocením zůstal na třech hvězdičkách, jenže je tu scéna s bratry de Wittovými a monumentální závěr. Oboje jsou hodně silné a nezapomenutelné scény.

Jsem z filmu hodně rozpolcený. Po Panchartech a Osmi hrozných jsem byl připraven na podobně spanilou jízdu, ale dialogy nemají tolik obsahu a písničkový soundtrack sází až moc na známé hity. Úcta k době a tehdejším hvězdám je znát a je chválihodná, ale právě proto nepochopím to potopení Bruce Leeho, které i pro mě bylo dost hořkou pilulkou. (ano, možná bylo potřeba Brada Pitta vykreslit jako úplně toho nej nej borce, ale stačilo by i míň) Pár scén (respektive rozhovorů) je nezapomenutelných, ale je jich opravdu jen pár (hlavně rozhovor s osmiletou hvězdičkou připomínající zapálení herců jako Damien Day Lewis a .... týjo, další nadupaný rozhovor mě nenapadá). No a závěr? Velká odvaha, trochu jsem byl spokojen. Ale divák, který nezná okolnosti, vidí jen (na Tarantina) trochu slabší rubačku.

Parádní "3D" zpracování francouzské komiksové legendy. Hned úvodní scéna je krásně hravá a nápaditá a ihned rozptýlila mé obavy, že by se snad jen pro efekt animace měl vytratit duch těch nejlepších dílů. Příběh je fajn, ale o něm to nikdy nebylo. Animace je nádherná, ale film by krásně fungoval i bez těch hebkých kožíšků divočáků nebo spousty listů na stromech. Humor se zase povedl a těším se, až se na film podívám se svým špuntem (v necelém roce ho začátek bavil, ale nedokoukal celé).

Vražda na Eigeru je takovou rádoby bondovkou a celkem se jí to daří díky charismatu Clinta Eastwooda, který hravě skolí každou sukeň. Z pohledu scénáře je to ale příšerně otřesná bída. Rozhovory šílený a zápletka neuvěřitelná. Ani akční scény nejsou natočeny kdo ví jak. I tak je ale film parádní a to (kromě zmíněného Clinta) díky horolezeckým scénám. Nejsem lezec, ale výšky a absence kaskadéra u hlavní postavy dokážu ocenit. Zvláště, když jde o 45 let starý film, kdy si tvůrci mohli minimálně pomáhat speciálními efekty. Hlavně závěrečné odříznutí nad propastí nemusel Clint asi ani moc hrát.

Když pročítám starou Cinemu s dobovou recenzí a rozhovorem s Gibsonem o natáčení a plukovníkovi Moorovi, musel jsem si Údolí stínů dát po letech znovu. Přeskočil jsem většinu ukecaných scén, které nebyly nějak dramatické. Prvních 45 minut jsem vzal tedy celkem hopem. Od té doby už není co přeskakovat. Bitva je jasná. Kecání vojáků (ono ho ani moc není) jsem ani přeskočit nestihl. A scéna s rozdáváním telegramů rozhodně přeskočit nešla. Nebýt tolik toho Boha a víc se věnovat akci a vojákům (třeba jako sestřelený jestřáb, se kterým Gibson film srovnával) mohlo být Údolí ještě lepší.

Nebojím se prohlásit, že Skleněný je druhým nejlepším filmem Shyamalana (po Šestém smyslu). Rozpolcený nebo Vyvolený jsou sice skvělé filmy, ale "chybí" jim ta finální spojitost s filmy z rozmezí dvou dekád. Přitom stačí myšlenka, pár rafinovaných zatahání diváka za fusekli a nemusí se odehrát ani velké (lehce slibované) a okázalé finále, které by spolklo miliony dolarů navíc.

Od roku 1998 nenatočil Rodriguez nic dobrého. A neměním názor ani po Alitě. Přitom film místy ukazuje, jak ohromný měl potenciál. Celá postava Ality, její bojové scény, emoce a minulost, to všechno má nádech kvalitního scifi a příběhu malého nenápadného outsidera, ze kterého se stane hrdina. Jenže okolo jsou fakt děsně otravné postavy a co hůř, zmatlaný svět. V první polovině filmu se udivuju nad brutální hrou, která by snad měla vládnout celému světu a všechno je jí podřízeno. Hra potom na hodinu ustoupí do pozadí, aby se na nesmyslný okamžik vrátila. To je příšerný scénáristický kolaps. Celý svět v oblacích také pluje na.... mraku a nedovedu si představit, že by nějaké pokračování mohlo mít kloudný příběh. Škoda.

Jen kvůli Ericu Idleovi jsem tu pitomost přetrpěl a to i jen jako podkres při hraní si s dítětem. Strašně pitomá záležitost, kde by snad jen znalost předlohy mohla být záchranou. Párkrát jsem se usmál, ale v nitru jsem i tak cítil, jak strašně dementní ten fórek byl.