PRASÁK

Úžasnej a neuvěřitelně obyčejnej skutečnej příběh, kterej zfilmoval americkej režisér, scénárista, střihač, herec, producent, hudební skladatel, zvukař a kameraman David Keith Lynch (nar. 20. ledna 1946). Znám dobře jeho filmy, který jsou většinou vizuálně šílená psychologická dramata bez zakončení (ať si závěr filmu udělá každej divák sám), proto mě hodně překvapilo, že právě DAVID LYNCH NATOČIL TENHLE MILEJ SNÍMEK. Tohle filmový dílo vzniklo podle skutečnejch událostí, který se v Americe udály v roce 1994. Tehdy se 73-letej Alvin Straight (herec Richard Farnsworth), kterej neměl řidičák, špatně viděl a měl dost podlomený zdraví, vydal na zahradním traktůrku značky John Deere 110 Lawn Tractor (jeho maximální rychlost byla asi 8 kilometrů za hodinu) vydal ze svého městečka Laurens ve státě Iowa, kde žil se svou dcerou Rose Straight (herečka Sissy Spacek), na dlouhou cestu do osady Mount Zion ve státě Wisconsin, aby navštívil svýho bratra jménem Lyle Straight (herec Harry Dean Stanton), jehož postihla mrtvice a kterýho neviděl deset let. Na Alvina čekalo zhruba 386 kilometrů, který na tom malým traktůrku zmáknul za 6 tejdnů. Na týhle svý výpravě potkával nejrůznější lidi, s nimiž si povídal a nikdo z nich nemohl uvěřit tomu, že na tomhle traktůrku chce dojet až do Wisconsinu. Alvinovi se to nakonec podařilo, přestože ho na cestě potkávaly i nepříjemný události, a oba bratři se po deseti letech opět setkali. Film, jehož stopáž činí 112 minut, vznikl v koprodukci zemí USA/Velká Británie/Francie. Jeho premiéra proběhla 21. května 1999 na filmovým festivalu v Cannes, do americkejch kin byl uveden 15. října 1999 a v Český republice byl pak poprvý promítnut 24. ledna 2000 na filmovým festivalu Febiofest, kterej probíhal ve dnech 20. 1. – 27. 2. 2000.

Italskej spisovatel, novinář, kulturní kritik a politickej a společenskej komentátor Umberto Eco (5. 1. 1932 – 19. 2. 2016) se proslavil hned svým debutovým románem „Il nome della rosa”, kterej vyšel v jeho rodný Itálii v září 1980. Jeho první vydání v češtině pod názvem „Jméno růže” si vzalo na starost nakladatelství Odeon, jenž ho do všech knihkupectví dodalo v roce 1985. Knihu jsem samozřejmě čet a moc na mě zapůsobila její mrazivá a až temná atmosféra první poloviny 14. století. Filmová verze se stopáží 131 minut v produkci zemí Itálie/Francie/Západní Německo na sebe nenechala dlouho čekat. Její název zůstal totožnej s románem, tedy „Il nome della rosa” (v mnoha jinejch zemích se snímek dostal do distribuce pod anglickým názvem „The Name of the Rose“). Tenhle film si odbyl svou světovou premiéru v americkejch a kanadskejch kinech 24. září 1986, v Západním Německu 16. října 1986, v Itálii 17. října 1986 a ve Francii 17. prosince 1986. Do československejch kin tenhle historickej snímek dorazil 24. září 1987. Jak známo, děj knihy i filmu začíná v roce 1327, kdy do benediktinskýho opatství na severu Itálie přijíždí velice vzdělanej františkánskej mnich William z Baskervillu (herec Sean Connery) a novic Adso z Melku (herec Christian Slater). A tam na oba čekají velmi tajemný až temný kriminální události. Mnichové tohoto opatství začínají náhle umírat a do tý vší hrůzy a napětí sem přijíždí inkvizitor Bernardo Gui (herec F. Murray Abraham). Chytrej mnich William z Baskervillu celou tuto záhadu s úmrtími mnichů nakonec odhalí, ale někteří z těchto mnichů jsou inkvizitorem odsouzeni k trestu smrti upálením za údajný spolčování se s ďáblem… Film je velice věrnou kopií románový předlohy, ale je zde přeci JEDEN HLAVNÍ ROZDÍL. Adso z Melku se náhodně v kuchyni opatství setká v noci s jednou dívkou (herečka Valentina Vargas) z kruhu poddaných a pomilují se. V knize tato dívka umírá na hranici v plamenech ohně poté, co byla inkvizitorem odsouzena k trestu smrti. Ve filmu ona dívka zůstala naživu, a když William z Baskervillu a Adso z Melku na konci příběhu opouštějí na koních tohle opatství, zmíněná dívka mu lehce zamává na rozloučenou. Musím konstatovat, že tohle historický filmový dílo se opravdu povedlo! Spáchal jej skvělej francouzskej režisér, scénárista a producent Jean-Jacques Annaud (nar. 1. 10. 1943).

Americkej režisér, scénárista, herec, kameraman, střihač a producent Quentin Jerome Tarantino (nar. 27. 3. 1963) je celosvětově známej hlavně díky svejm černohumornejm gangsterkám plných násilí a zabíjení, ať už jeho filmoví hrdinové vraždí bezdůvodně anebo jde o krvavou pomstu. Točí samozřejmě rovněž osobitý snímky z dob občanský války v Americe, ze II. světový války anebo film z konce zlatý éry Hollywoodu ze závěru 60. let 20. století. Ovšem celý jeho filmařský dílo se VYZNAČUJE NOTNOU DÁVKOU ČERNÝHO HUMORU, KTEREJ NEZNÁ HRANIC! A diváky tak přivádí k výbuchům smíchu. Quentin Tarantino napsal scénář k filmu „Pulp Fiction“ v Amsterdamu v letech 1992 a 1993, kde mu s ním pomáhal americkej režisér, scénárista, kameraman, herec a producent Roger Roberts Avary (nar. 23. 8. 1965). Natáčel se od 20. září do 30. listopadu 1993 na místech jako: Los Angeles, město Glendale v Kalifornii a město Hawthorne v Kalifornii. Jeho rozpočet byl 8, 5 milionů dolarů a vydělal neuvěřitelnejch 214 milionů dolarů. Tenhle snímek jsem viděl asi nejvícekrát ze všech filmů, určitě více než stokrát a pokaždý v něm najdu něco zajímavýho, i když dialogy z „Pulp Fiction“ znám téměř nazpaměť. Vtipnejch hlášek, dialogů a poznámek je ve filmu spousta. Já bych zde uvedl jeden monolog, kterej pronáší Jules Winnfield (herec Samuel L. Jackson), kterýho doprovází do bytu mladejch týpků Vincent Vega (herec John Travolta): „Ezechiel 25-17: Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty. Neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh.“ A z jiný filmový scény tohoto snímku je známá nahrávka „Girl, You'll Be a Woman Soon“ od americký kapely Urge Overkill, která s tímto singlem slavila úspěchy v hitparádách v listopadu a v prosinci 1994. Její originál ovšem natočil americkej zpěvák Neil Diamond a ten s ní v žebříčcích zazářil v květnu 1967. Film „Pulp Fiction“ se stopáží 154 minut měl svou světovou premiéru 21. května 1994 na filmovým festivalu v Cannes, v americkejch kinech pak 14. října 1994 a v českejch kinech 13. října 1994.

Americkej režisér, scénárista, kameraman, producent, střihač a autor hudby Robert Rodriguez (nar. 20. června 1968) točí většinou kriminální gangsterky, plný krve a pyrotechnickejch efektů, nad nimiž se však vznáší hustej oblak černočernýho humoru, kterej přivádí diváky k výbuchům smíchu. Nejinak tomu je i ve snímku „From Dusk Till Dawn“ se světovou premiérou v americkejch kinech 19. ledna 1996. Česká premiéra pod názvem „Od soumraku do úsvitu“ pak proběhla 24. října 1996. Hlavními postavami filmu jsou dva bráchové, Seth Gecko (herec George Clooney) a Richard „Richie“ Gecko (herec Quentin Tarantino). Jsou to bankovní lupiči, kteří po přepadení banky prchají před zákonem a mají namířeno do Mexika. Na svý cestě se staví v krámě s lihovinami, kde způsobí masakr a obchod nechtěně zničí. Pak se zašijí v jednom motelu, kde narazí na jednu neúplnou rodinku: farář Jacob Fuller (herec Harvey Keitel) a jeho dvě děti, Katherine „Kate“ Fuller (herečka Juliette Lewis) a Scott Fuller (herec Ernest Liu). Seth a Richard si vezmou tuhle rodinku coby rukojmí, aby se v jejich karavanu dostali přes americko – mexickou hranici. V Mexiku někde v pouštní pustině mají sraz v baru „Kozatý tornádo“ (Titty Twister), kam má za úsvitu dorazit jejich kontakt v Mexiku, Carlos (herec Cheech Marin). A v tomto momentě se pomalu začíná měnit žánr filmu z kriminální gangsterky na upírskej horor, což je až neuvěřitelný, ale přitom je to GENIÁLNÍ FILMAŘSKEJ NÁPAD! V dalších minutách tohoto snímku jsme pak svědky boje na život a na smrt mezi lidmi (Seth Gecko, Richard Gecko, Jacob Fuller, Katherine Fuller a Scott Fuller) a upíry, ve který se postupně promění všichni ostatní hosté baru včetně jeho personálu. Jak tenhle strašně legrační masakr dopadne, to si asi domyslíte, pokud znáte tvorbu pana Roberta Rodrigueze. Je třeba ještě dodat, že po celej film, jehož stopáž dělá 108 minut, se divák v žádným případě nenudí, ale naopak se přímo královsky baví, protože „Od soumraku do úsvitu“ je zřejmě Rodriguezův nejpovedenější snímek.

Zodpovědnej německej režisér, scénárista, producent a hudební skladatel Tom Tykwer (nar. 23. 5. 1965 ve městě Wuppertal) natáčí vysoce kvalitní snímky, jenž se dají zařadit do kategorie art film, mezi který patří: „Zimní spáči“ (1997), „Lola běží o život“ (1998), „Nebe“ (2002), „Parfém: Příběh vraha“ (2006), „International“ (2009) nebo „Atlas mraků“ (2012). Ale dle mýho soukromýho názoru je jeho nejlepším filmovým dílem snímek „Der Krieger + die Kaiserin“, kterej si odbyl svou světovou premiéru 2. září 2000 na 57. Benátským filmovým festivalu (57th Venice International Film Festival), jenž proběhl ve dnech 30. srpna – 9. září 2000. Hlavními hrdiny filmu, jehož česká premiéra pod názvem „Princezna a bojovník“ proběhla 26. ledna 2002 na filmovým festivalu Febiofest 2002 (24. 1. – 6. 3. 2002), jsou Sissi (herečka Franka Potente) a Bodo (herec Benno Fürmann). Oba dva, jak ukáže průběh celýho snímku, jsou ve světě osamoceni a nemají již žádný příbuzný, ke kterým by se hlásili. Dohromady je svede náhoda, přesněji řečeno dopravní nehoda, při níž Bodo zachrání Sissi život (provede jí tracheotomii). Divák musí velice pozorně sledovat dějovou linku, v níž zpočátku životní příběhy obou hrdinů probíhají odděleně. Ale nakonec se nádherně protnou ve chvíli, kdy Sissi a Bodo jsou pronásledováni uprostřed noci a stojí na střeše blázince, kde Sissi pracuje jako ošetřovatelka pacientů. Chytí se za ruce, kouknou se na sebe a skočí dolů… do malý vodní nádrže před psychiatrickou klinikou. A následně ujíždějí oranžovým autem značky Opel a společnou budoucnost maj před sebou… Ještě bych mohl dodat, že celej film se točil v Tykwerově rodným městě Wuppertal a že jeho tvůrce v něm používá různý vizuální metafory, který jsou až neuvěřitelný, ale přitom tak prostý. Tenhle snímek jsem viděl mnohokrát a pokaždý, když se na něj koukám, se ho nemůžu nabažit! Je to totiž NÁDHERNEJ A ÚŽASNEJ PŘÍBĚH DVOU OSAMOCENEJCH LIDÍ, kterým je díky náhodě dána možnost spojit svý životy dohromady a mít tak alespoň jeden druhýho. A na úplnej závěr bych rád dodal, že ve filmu „Princezna a bojovník“ je minimum hudby a velice často je i v emocionálně vypjatejch situacích TICHO, podobně jako v luxusním belgickým snímku „Blízko“ (2022).

Tohle GENIÁLNÍ NADČASOVÝ DÍLO zasahuje do oblastí jako vědeckofantastickej žánr, kvantová mechanika a optika inflačního multivesmíru, kosmologie, sociologie, morfický pole, filozofie, morfická rezonance, kompendium Akasha, efekt Vyššího muže a unitární kvantová dimenze. Pracovali na něm společně dva lidé: anglickej spisovatel, vědec, vynálezce a badatel Arthur Charles Clarke (16. 12. 1917 – 19. 3. 2008) a americkej režisér, scénárista, producent, kameraman, střihač, zvukař a herec Stanley Kubrick (26. 7. 1928 – 7. 3. 1999). Vytvořili tak uměleckej skvost, jakej nemá obdoby. Je však nutný podotknout, že ne každej ho pochopí. Film „2001: A Space Odyssey“ (v Kubrickově režii), jehož stopáž činí 149 minut, měl svou světovou premiéru ve Washingtonu, D. C. dne 2. dubna 1968 a v československejch kinech pak 29. května 1970 pod názvem „2001: Vesmírná odysea“. Tenhle snímek jsem několikrát viděl a vždycky při jeho zkouknutí mě nadchne. Kniha „2001: A Space Odyssey“ (jejím autorem je Clarke) poprvý vyšla v Americe 6. června 1968 a její první vydání v češtině pod názvem „2001: Vesmírná odysea“ se datuje do roku 1971 (nakladatelství Svoboda). A přiznám se, že tenhle román jsem čet dvakrát. Celej příběh se odehrává v rozpětí milionů let a začíná v době, kdy na planetárním nosiči Gaia žili lidoopi. Nedaleko týhle tlupy se objeví černej monolit, jenž ovlivňuje myšlení lidoopů. Další část se odehrává v roce 2001. Lidstvo objeví na Měsíci záhadnej útvar neznámýho původu, zvanej monolit. Po přistání na Měsíci se Dr. Heywood Floyd (herec William Sylvester) vydává k vykopanýmu monolitu (byl vykopán z podzemí). Ten náhle vyšle rádiovej signál k planetě Jupiteru (v knize k Saturnu). Po roce se k Jupiteru vydá kosmická loď Discovery s úkolem zjistit údaje o příjemci signálu. Kvůli utajení ale přinejmenším bdělá část posádky (druhá část posádky je v hibernaci) nezná celej obsah mise. Palubní počítač HAL 9000 je o skutečném cíli mise informován, což vede ke konfliktu v jeho „vědomí“. Tento rozpor ústí ve snahu odstranit zdroj konfliktu, kterým je jeho lidská posádka. Film tak zobrazuje střet člověka s umělou inteligencí… Snímek naznačuje, že jeden z možnejch výkladů je zánik starý formy lidský existence a posun lidstva k jiným měřítkům a dimenzím. A celej tenhle geniální nápad se zrodil v 60. letech 20. století ve vědomí pánů Clarke a Kubrick.

Až neuvěřitelně pohodovej, příjemnej a nádhernej snímek „Děrsu Uzala“ (Дерсу Узала) z roku 1975 byl natočen v sovětsko-japonský koprodukci podle románu „Děrsu Uzala“ (Дерсу Узала), kterej v roce 1923 napsal ruskej badatel, zeměměřič, geograf, etnograf, cestovatel a spisovatel Vladimir Klavdijevič Arseňjev (10. 9. 1872 – 4. 9. 1930). Mimochodem, tato kniha vyšla poprvý v českým překladu pod názvem „Stopař Děrsu Uzala“ v roce 1934. Film s celkovou stopáží 142 minut a v ruským jazyce natočil vynikající japonskej režisér, scénárista, střihač a producent Akira Kurosawa (23. 3. 1910 – 6. 9. 1998). Natáčení trvalo tři roky. Bylo až s podivem, že v tý době (70. léta 20. století), kdy byl v Sovětským svazu u moci Leonid Iljič Brežněv, bylo japonskýmu filmovýmu štábu ve spolupráci se sovětskými filmaři vůbec povoleno natáčet film v ruský tajze a na Sibiři na dálným východě! Málo se ovšem ví, že v průběhu celýho natáčení kompletní filmovej štáb neustále zpovzdálí sledovala sovětská KGB (Комитет государственной безопасности). Celej příběh (až na výjimku) se odehrává v nedotčený ruský přírodě dálnýho východu, kudy se v letech 1902 - 1907 pohybuje skupina ruských průzkumníků a geometrů, aby zmapovali odlehlou část Ruský říše. Tuhle partu mužů vede vojenskej průzkumník, kapitán Vladimir Klavdijevič Arseňjev (herec Jurij Solomin). Badatelskou skupinu potká tamní místní lovec, kterej si říká Děrsu Uzala (herec Maxim Munzuk), jenž je všechny coby průvodce vede ruskou divočinou, hustými lesy, rovnými planinami a pohořími. Vždycky se na jeho radu někde v lese utáboří, založí oheň, na němž si opečou maso z lesní zvěře, kterou cestou ulovili a zastřelili. A takhle všichni spolu putují dálným ruským východem téměř celej film, kterej je JAKO POHLAZENÍ PRO LIDSKOU DUŠI. Jde o velice lidskej příběh o přátelství ruského cestovatele a kapitána carské armády s domorodým sibiřským lovcem národa. Snímek „Дерсу Узала“ měl svou světovou premiéru na 9. mezinárodním filmovým festivalu v Moskvě, kterej se konal ve dnech 10. 7. – 23. 7. 1975. V Japonsku přišel do kin 2. srpna 1975 a v Československu pod názvem „Děrsu Uzala“ pak 2. listopadu 1976. Jeho český vydání na DVD, který vyšlo 14. 6. 2010 u firmy Řitka video, zahrnuje zvuk v češtině, v ruštině a obsahuje i český titulky.

Vynikající ruskej film „Mimozemští predátoři“ (2017) z roku 2017 je součástí dokumentárního seriálu „Тайны космоса“ (Tajemství vesmíru) a mezi jeho další pokračování patří díly s českými názvy: „Měsíční matrice“ (2017), „Mimozemská inteligence“ (2017), „Hvězdní psi“ (2017), „Nebeští obyvatelé“ (2017), „Turisté z vesmíru“ (2017), „Vliv UFO na Zemi“ (2017), „Vesmír jako makrosvět“ (2017), „Nebezpečné nebe“ (2017), „My sami nejsme místní“ (2017), „Vesmír jako jedinečná laboratoř“ (2017) nebo „Konstruktéři vesmíru“ (2017). Tento dokument ocení především ti lidé, který Nephilim obdařili konceptuální gramotností. Ti jsou ovšem na planetárním nosiči Gaia v menšině. Většinovej zbytek globální populace tenhle film vůbec nepochopí, páč jsou to jen tupý ovce, jenž následují Světlonoše. V tomto dokumentu byla zcela otevřeně řečena spousta pravdivejch informací, který nemají s matrixem nic společnýho. Například, vesmírná entita Nephilim jsou genetičtí inženýři a architekti vesmíru a právě Nephilim jsou jedni z těch entit, který stvořili člověka (bílou rasu) na planetě Gaia. Další entitou jsou Annunaki Rah, kteří rovněž stvořili člověka (černý rasy) coby otroka pro těžbu zlata v dnešní Africe. Zlato potřebovala tahle entita pro ochlazování svý planety Nibiru, která je přibližně tak velká jako Saturn bez prstenců kolem. Dalšími entitami, který se nějakým způsobem projevily (stvoření dalších lidských ras, budování objektů apod.) na planetě Gaia, jsou: Amon Ra, Plejáďané, Reptiliáni, Amaterasu nebo Asurové. Stopy po všech těchto entitách najdeme v podobě rytin a kreseb na skalách v oblastech jako: protoindická civilizace, Sumerská říše, Perská říše, Austrálie, Japonsko a další lokality. Většinu těchto vesmírných entit zastřešuje Syndikát, což je společenství bytostí v celým inflačním multivesmíru. K pochopení tohoto dokumentu je potřeba znát i různý uzavřený skupiny lidí na planetě Gaia: B´nai B´rith, Komise 300 (Committee of 300), Magnificent 12, Fabiánská společnost (Fabian Society), Bilderberg, Světový ekonomický fórum (WEF), chazarská mezinárodní zločinecká sionistická mafie nebo Aspen Institute. Dále je třeba znát pojmy jako: kvantová mechanika a optika inflačního multivesmíru a fungování černých děr v tomto vesmíru, kosmologie, archa úmluvy (globální projektor), adrenochrom, posvátná hora Kailás, Kalergiho plán, Dr. John Calhoun a jeho pokusy na myších v letech 1968 – 1972, kompendium Akasha, morfický pole, morfická rezonance, kolektivní vědomí, efekt Vyššího muže, unitární kvantová dimenze, pulzní radary HAARP, Georgijské poradní kameny (Georgia Guidestones) – 6. 7. 2022 je sionisti vyhodili do povětří, králičí nora apod. Divák před zkouknutím tohodle dokumentu by měl i znát jména těchto lidí a také co dělají: Jacob Rothschild, Jay Rockefeller, Klaus Schwab, George Soros, Dr. Anthony Fauci a další. A pak alespoň s těmito vědomostmi může každej, kdo tento film uvidí, prohlásit, že jde o luxusní dokument.

Vynikající ruskej film „Vesmír jako jedinečná laboratoř“ z roku 2017 je součástí dokumentárního seriálu „Тайны космоса“ (Tajemství vesmíru) a mezi jeho další pokračování patří díly s českými názvy: „Měsíční matrice“ (2017), „Mimozemská inteligence“ (2017), „Hvězdní psi“ (2017), „Nebeští obyvatelé“ (2017), „Turisté z vesmíru“ (2017), „Vliv UFO na Zemi“ (2017), „Vesmír jako makrosvět“ (2017), „Nebezpečné nebe“ (2017), „My sami nejsme místní“ (2017), „Mimozemští predátoři“ (2017) nebo „Konstruktéři vesmíru“ (2017). Tento dokument ocení především ti lidé, který Nephilim obdařili konceptuální gramotností. Ti jsou ovšem na planetárním nosiči Gaia v menšině. Většinovej zbytek globální populace tenhle film vůbec nepochopí, páč jsou to jen tupý ovce, jenž následují Světlonoše. V tomto dokumentu byla zcela otevřeně řečena spousta pravdivejch informací, který nemají s matrixem nic společnýho. Například, vesmírná entita Nephilim jsou genetičtí inženýři a architekti vesmíru a právě Nephilim jsou jedni z těch entit, který stvořili člověka (bílou rasu) na planetě Gaia. Další entitou jsou Annunaki Rah, kteří rovněž stvořili člověka (černý rasy) coby otroka pro těžbu zlata v dnešní Africe. Zlato potřebovala tahle entita pro ochlazování svý planety Nibiru, která je přibližně tak velká jako Saturn bez prstenců kolem. Dalšími entitami, který se nějakým způsobem projevily (stvoření dalších lidských ras, budování objektů apod.) na planetě Gaia, jsou: Amon Ra, Plejáďané, Reptiliáni, Amaterasu nebo Asurové. Stopy po všech těchto entitách najdeme v podobě rytin a kreseb na skalách v oblastech jako: protoindická civilizace, Sumerská říše, Perská říše, Austrálie, Japonsko a další lokality. Většinu těchto vesmírných entit zastřešuje Syndikát, což je společenství bytostí v celým inflačním multivesmíru. K pochopení tohoto dokumentu je potřeba znát i různý uzavřený skupiny lidí na planetě Gaia: B´nai B´rith, Komise 300 (Committee of 300), Magnificent 12, Fabiánská společnost (Fabian Society), Bilderberg, Světový ekonomický fórum (WEF), chazarská mezinárodní zločinecká sionistická mafie nebo Aspen Institute. Dále je třeba znát pojmy jako: kvantová mechanika a optika inflačního multivesmíru a fungování černých děr v tomto vesmíru, kosmologie, archa úmluvy (globální projektor), adrenochrom, posvátná hora Kailás, Kalergiho plán, Dr. John Calhoun a jeho pokusy na myších v letech 1968 – 1972, kompendium Akasha, morfický pole, morfická rezonance, kolektivní vědomí, efekt Vyššího muže, unitární kvantová dimenze, pulzní radary HAARP, Georgijské poradní kameny (Georgia Guidestones) – 6. 7. 2022 je sionisti vyhodili do povětří, králičí nora apod. Divák před zkouknutím tohodle dokumentu by měl i znát jména těchto lidí a také co dělají: Jacob Rothschild, Jay Rockefeller, Klaus Schwab, George Soros, Dr. Anthony Fauci a další. A pak alespoň s těmito vědomostmi může každej, kdo tento film uvidí, prohlásit, že jde o luxusní dokument.

Jak spolu souvisí italskej hudební skladatel Giuseppe Fortunino Francesco Verdi (10. října 1813 – 27. ledna 1901) a fantastickej, geniální a mistrovskej velkofilm „Novecento“ (1976), kterej natočil známej italskej režisér, scénárista a herec Bernardo Bertolucci (16. 3. 1941 – 26. 11. 2018)??? Celej příběh tohoto unikátního snímku začíná právě v den úmrtí Verdiho. V jedný italský vesnici se 27. ledna 1901 narodí ve dvou rodinách dva kluci, v rodině majitele zemědělskýho velkostatku se narodí Alfredo Berlinghieri (dětskou roli zahrál Paolo Pavesi, roli dospělýho člověka pak Robert De Niro) a v rodině pracujících rolníků přijde na svět Olmo Dalcò (dětskou roli zahrál Roberto Maccanti, dospělýho ztvárnil Gérard Depardieu). A na jejich životech (dětství, dospívání a dospělost) na italským venkově je přímo umělecky zobrazena freska všech důležitejch událostí, který zachvátily Evropu, respektive celej svět od počátku XX. století až do roku 1976, kterým příběh končí. Divák je tak na osudech obou hlavních protagonistů a na životech všech vesničanů a sousedů svědkem dopadů I. světový války, světový hospodářský krize, nástupu fašismu v Itálii, II. světový války, obnovy válkou rozmlácený Itálie nebo komunistickýho a socialistickýho hnutí v Itálii. Navzdory všem společenským rozdílům a životním podmínkám a okolnostem jsou Alfredo i Olmo od útlýho dětství nejlepší přátelé na život a na smrt. A divák si vskutku užívá celýho filmu a ani nevnímá, že je tak dlouhej. Skvělou hudbu k filmu „Novecento“ napsal známej italskej skladatel, dirigent a muzikant Ennio Morricone (10. 11. 1928 – 6. 7. 2020), kterej zkomponoval hudbu pro více než 400 filmů a televizních pořadů a snímků. Velkofilm „Novecento“ vznikl v koprodukci Itálie/Francie/Západní Německo, v některých zemích světa se v kinech promítal nebo vyšel na DVD/Blu-ray pod názvem „1900“ a svou premiéru si odbyl 21. června 1976 na filmovým festivalu v Cannes. Já byl v 70. a 80. letech 20. století členem Filmovýho klubu, v němž se občas na plátně objevily různý zajímavý zahraniční filmy. A jedním z nich byl v dubnu 1984 i tento úžasnej velkofilm, kterej se v Československu pouze pro členy Filmovýho klubu promítal pod názvem „XX. století“ (s českejma titulkama). A mě tehdy neodradila ani informace, že stopáž filmu činí 325 minut. Pro doplnění uvádím informaci, že v různých státech světa má tenhle snímek rozdílnou stopáž, některý (hlavně ty erotický) scény byly zkrátka vystřiženy. Třeba v Rothschildově zemi činí stopáž filmu „1900“ jen 301 minut. Film „XX. století“ se kromě Filmovýho klubu nikdy nepromítal v československých/českých kinech, nikdy nebyl v tomto státě vydán na DVD/Blu-ray a nikdy se nevysílal na československých/českých televizních kanálech, což je velká škoda! Zřejmě je tenhle velkofilm pro českýho diváka nevhodnej… Ale pro mě je tohle NEJLEPŠÍ FILM V HISTORII KINEMATOGRAFIE anebo alespoň jeden z těch opravdu nejlepších!