Moco

Snímek nepřináší jenom drama na filmovém plátně, ale také s sebou nese příběh dvou dospívajících herců, který probíhal během natáčení mimo záběry kamery. Daniel Zeman a Maisha Romera Kollmannová spolu strávili během natáčení dva měsíce, během dubna a března si museli udělat volno ve škole a podniknout cestu s filmovým štábem z České republiky přes Slovensko až do lokality na okraji Bukurešti. Film na mě působí jako morální varování zejména pro rodiče, aby se snažili vytvářet pro děti prostředí, ze kterého nebudou muset utíkat. více...

Film mluví vizuální řečí povrchnosti, sexuální přitažlivosti a vztahů, které nemají důstojnost ani opravdovost. Na to se nedívá snadno. Tu a tam ve filmu záměrně probleskují záběry influencerů, kteří v soukromém životě povrchností ve skutečnosti trpí. Chybí jim pozitivní lidské vazby a vztahy. Snímek vypráví o svůdné písni, která učí člověka pohrdat běžným životem „ovcí“ a ukazuje cestu k úspěchu, penězům a slávě. Cesta ale, jak se zdá, vede skrz tunel procházející peklem sebezapření a přetvářky, přičemž světlo na jeho konci není vysněný ráj, ale objektiv kamery... více

O filmu jsem se dozvěděl díky knize Za Čínu spravedlivější, kterou do zahraničí přivezla žena čínského advokáta, a která vyšla také v českém překladu. Tento dokumentární snímek jsou skvělé unikátní záběry pořízení v Číně. Rozhovory s advokátem, který je dnes již sedm let nezvěstný. Rozhovory s politiky a právníky v zahraničí, kteří se sním setkali nebo se ho pokoušeli dostat z vězení. Film mapuje společenskou situaci v Číně a tuhou kontrolu vládnoucí komunistické strany i nesnadnou situaci právníků, kteří jsou pro místní lidi často poslední nadějí při pokusech o zjednání spravedlnosti proti svévolným mafiánským praktikám úředníků komunistické strany. Během hodinové filmové stopáže pochopíte, že tady jde o všechno. "Strana" drží v rukou všechny trumfy, ale proti ní stojí víra a svobodný duch neuvěřitelných morálních lidí.

Nový díl otevírá řadu hlubokých otázek, které předchozí díly neřešily. Opět řeší otázku robotického chování a dává jí do kontrastu s lidskostí. Otázky robotiky posouvá Romulus do nových dimenzí prostřednictvím humanoida Andyho a různých programů (disků), podle kterých funguje. Využívá je jako symboly - jedná podle programu rodičů nebo korporace - a jak přemýšlíme my, jaký kodex máme v hlavě? Příjemným hlavním rysem hrdinky Rain není síla nebo drsnost, ale lidskost. Přežívá díky morálním rozhodnutím a nedůvěřuje genetickým preparátům korporace, které vyvinula umělá inteligence za účelem „zdokonalení člověka“ na „superčlověka“. Silné varování před genetickým inženýrstvím vysílají filmový tvůrci skrze postavu těhotné dívky, která v nouzi použije zmiňovaný genetický preparát. V naději, že jí pomůže zachránit život, si látku vpíchne do těla. Během několika hodin porodí zmutované dítě, které narůstá do obřích rozměrů. Nechutně děsivý, nelidský, hrůzný zabiják démonického vzezření. Takže nejde jen o hororovou akci, ale když hledáte, je snímek plný symbolů, metafor a varování. Více...

Pro mě je Pettigrewová především vzorem přijetí lidí do svého srdce, přestože chybují, žijí zhýrale nebo nejsou pravdiví. Ona je přijímá, ale mluví s nimi upřímně a na rovinu. Cítí její přijetí a lásku, ale zároveň slyší její výtky, rady, morální apely. Krásné na tom je, že spisovatelka Winifred Watsonová dává postavě paní Pettigrewové moc nad lidskými srdci a tím jí umožňuje měnit běh jejich života. Přichýlit se k tomu, co je pro ně dobré a opustit to, o čem sami tuší, že by dělat neměli. Kéž bych mohl svůj život psát jako román. Nadělil bych si spoustu takových úspěchů.

To, co proslavilo Tři mušketýry a Hraběte Monte Christa, jsou samozřejmě původní Dumasova díla. Bohužel filmové adaptace si často pohrávají s linií příběhu, mění ji, mění charaktery postav, vypráví jinak jejich vztahy, pohnutky a nabízejí odlišné konce. I tato předělávka většinu věcí překroutila do úplně jiných vazeb mezi hlavními postavami, některé však skutečně scénář zachovává. Pokud bych měl něčemu zatleskat, tak je to určitě herecké umění, výprava, kostýmy, interiéry, kamera - i některé dobře promyšlené a dobře zrežírované scény. Strmý pád v hodnocení však nastává pokud jde o tvrzení, že toto je Dumasovo dílo. De La Patelliére a Delaporte kladou důraz spíše na sentiment d’amour a nepředávají divákům morální poselství Alexandra Dumase staršího, ale poselství vlastní, které na mě působí jako mnohem mělčí a staví spíše na vizuálním a emotivním dojmu, než na otázkách charakteru a morálních principech. Pokud vás zajímá proč získal Hrabě Monte Christo takový věhlas, dávám tip - přečtěte si původní Dumasovo dílo.

Při sledování traileru se mi snímek jevil jako úplně překroucené Dumasovo dílo. Postava Milady vůbec nebyla obětí mužů. Byla Dumasem vytvořena jako od počátku nestálá, vypočítavá, chladná a krutá - nikoliv v důsledku špatného zacházení ze strany mužů, ale ze své vlastní povahy. Tato verze na mě působí jako taková moderní radikálně feministická verze, která tvrdí: "Zkazila jsem se kvůli tomu, že na mě byli muži zlí a teď jim to všem vrátím" = Milady. Ale je třeba vědět, že to nemá s Dumasovou Milady nic společného. Tvůrci využívají slavné dílo, předělávají ho ke svému obrazu a ke svým cílům. Vytvářejí novou postavu s novým příběhem. V jednom z předchozích článků jsem se také věnoval skutečnosti, že románový Dartagnan nikdy nezabil v souboji Rocheforta. A jak víme filmová zpracování vždy vykreslují souboj Rocheforta s Dartagnanem jako končící smrtí Rocheforta. V Dumasově románu se nakonec tito dva usmířili - podali si ruce a rozešli se jako přátelé a dokonce se znovu potkávají v dalším Dumasově pokračování.

Už od dětství ji mám rád. Skvělý formát, kdy čte Peter Falk (Columbo) jako dědeček svému vnukovy pohádku, kterou mu zase četl jeho tatínek, když byl nemocný. Velkým plusem jsou skvělé šermířské souboje, ty v paměti zůstanou dlouho, a potom humor - trefné skvělé momenty a postřehy. Ta pohádka má takový nadhled a duši, že si ji já i děti vždy rádi pustíme znovu. „Jak si přeješ“ ;).

Pro milovníky kryptografie, psychologie a dobře zpracovaných snímků podle skutečných událostí, které zásadně ovlivnili běh dějin, se jedná o bonbónek na kinematografickém dortu. Snímek jsem zařadil do osobní sbírky a tu a tam si ho rád s přáteli znovu přehrávám. Podobně skvělý mi připadá také snímek Čistá duše.

Nejoblíbenější film mojí ženy, který jsem díky tomu viděl hned několikrát :) Za mě zajímavý scénář, překvapivé zvraty a divák do poslední chvíle neví, kdo je hlavní postava - zločinec nebo co? Za mě skvělé herecké výkony, kamera i režie. Díky za pěkně strávené černobílé večery.