pacpac

Jedna hvězdička je za závěrečnou scénu s Al Pacinem v reklamě a také za kraťoučké momentky rozhovorů se skutečnými dvojčaty na začátku a na konci filmu. To celé co se odehrávalo mezi tím bylo dost hrozné. Mám ráda komedie a až na pár vyjímek dokonce i komedie se Sandlerem, ale tohle bylo opravdu hodně slabé. Když si vzpomenu jak jsem se zasmála u Klik, Chucka a Larryho nebo Trestné lavice, tak mě až překvapuje, že jsem u tohohle filmu neměla důvod k úsměvu ani jednou. A hodně dlouho se mi u sledování filmu nestalo, že bych se tešila na konec. :(

Po první sérii hodnotím třemi hvězdičkami a doufám, že po pár dalších dílech budu mít chuť hodnocení zvednout - minimálně o jednu hvězdičku. Seriál Grey's Anatomy patří mezi mou top a Addison jsem si v něm časem velmi oblíbila. V Private Practice to sice není úplně ta Addison jako v GA, ale zatím mě docela baví. // po třech sériích přidávám jednu hvězdičku navíc :)

Pana Trošku jsem sice nikdy neměla příliš v oblibě, ale tímto výtvorem snad padl až na samé dno českých režisérů. Nápad na film složený z vtípků sice není zlý, ale všechny ty fórky už jsou tak moc ohrané, že to nemohlo fungovat ani kdyby se herci přetrhli. Popravdě musím přiznat, že i dokoukat film do konce bylo nad moje síly.

Zábavně smutná komedie o tom, jak dohnat to, co člověk v životě nestihnul. Dva chlapíky, kteří se setkají v nemocnici, pojí čekání na blížící se smrt. A co takhle si to čekání alespoň nějak zpříjemnit? Zkusit třeba to, co jsme vždycky chtěli. Nebýt toho co je čeká, člověk by jim tu bezstarostnost snad i záviděl. Konec je hořký a velmi očekávatelný, přesto je tahle komedie v mém žebříčku velice vysoko a dodnes jí dávám za příklad, když někdo ze stolu smete celou německou kinematografii jako něco absolutně nekoukatelného - občas se nějaká ta perla najde a toto je jedna z nich.

V této chvíli asi můj nejoblíbenější a každý týden netrpělivě očekávaný seriál. I po odvysílání šesti sérií a rozjeté sedmé seriál neztrácí tempo - ba naopak, řekla bych, že je čím dál tím lepší. Postavy se od začátku otočili o 180 stupňů - z nechci-se-vázat dvojky Meredith a Cristiny jsou vdané paní, snažící se o přírustky do rodiny a třeba ze "zmetka" Alexe je čím dál tím citlivější chlap (a i když se to snaží maskovat, všichni tušíme, že sbalení nové krásné doktorky ani šéfrezidentura není tím hlavním důvodem jeho změny). Líbí se mi, že i přesto, že se děj nijak extra a nepochopitelně nezamotává, tak je stále na co koukat a stále to člověka může těšit i šokovat zároveň.

Miluji seriály z doktorského prostředí a ke svým nejoblíbenějším a "vážnějším" (Pohotovost a Grey´s Anatomy) musím po všech osmi sériích přidat i Scrubs. A nejsou to jen fórky co tento seriál tak pozvedá. Hlavně všichni herci a jejich výkony - dokonce ani nedokážu říct, který z hlavních hrdinů je ten můj nejoblíbenější. Určitě vyčnívá Zach Braff, ale ani ostatní se vůbec neztrácí a opravdu se za celou dobu sledování nenašel nikdo, kdo by mi vyloženě vadil nebo do prostředí neseděl.

Velmi emotivní a unikátní dokument (a ani ty necelé tři hodiny mi nepřišly tak dlouhé, naopak - klidně bych ještě pár desítek minut zvládla). Protože i když o Sennovi už jeho fanoušci (a možná i nefanoušci) vědí téměř vše, v tomto dokumentu se objevují i slíbené a dosud nezveřejněné záběry, např. ze zasedání pilotů s představiteli FIA. Senna je zde opět velmi opěvován, prakticky se až na drobné vyjímky nenajde nic negativního k jeho osobě. To se nedá říct o jeho největším a osudovém soupeři Alainu Prostovi. Neznat ty tehdejší události už dřív a nebýt toho, že se dá shlédnout i delší verze dokumentu, včetně Prostových komentářů, vyšel by z toho celého jako pěkný "hajzlík". Musím dát 100%, protože pro mě je jméno Senna synonymem závodů F1 - v jeho éře jsem se do motoristických sportů zamilovala a ta láska mě neopustila dodnes, i když jeden z mých prvních hrdinů tak tragicky skončil.