messenger

Ve skutečnosti Jindřich po válce toužil, ale Magnum Concilium (shromáždění ) mu pro válku dalo stopku. S Francií se vyjednávalo téměř rok než se opět svolané Magnum Concilium rozhodlo vydat svolení pro válku.

Početní stav obou armád podle odhadů nebyl tak jednostranný jak se myslelo. Podle posledních zjištění byly počty na obou stranách kolem 10 000 mužů. Zbroj i vybavení byli také na obou stranách prakticky totožné. Rozdílné bylo nasazení lukostřelců, kteří byli na straně Krále podle odhadů v počtu 4 000 oproti 1 500 kuším nasazeným a prakticky nevyužitým na francouzské straně. Toto bylo pravděpodobně rozhodující pro bitvu, která se odehrála v bahnitém terénu, kde těžcí rytíři na koních nedokázali manévrovat a ve statickém boji byli zmasakrováni v přímém boji s lehce oděnými lukostřelci. Jeden z mnoha důvodů prohry byla mentalita francouzské elity, která boj až do hořkého konce brala jako turnajový zápas a do poslední chvíle se domnívali, že když se vzdají, tak se jim nic nestane.

Přesné postavení jednotek, počty jednotek a počty padlých i nasazených na obou stranách, ale hlavně na francouzské straně, se značně rozchází. Angličané uváděli početní ztráty na straně francouzské armády mezi 1 500 –  11 000, vlastní ztráty 100–150. Podle moderních odhadů byly ztráty na straně francouzské armády 6 000 a anglické 600.

Hlavní velitel francouzských vojsk byl Charles I of Albrecht , který v bitvě padl a společně s ním také tři vévodové, pět hrabat, devadesát baronů, jeden arcibiskup a pravděpodobně stovky, podle některých zdrojů dokonce tisíce, urozených rytířů.