MovieTom

Rozhodně se netajím tím, že novodobou trilogii naprosto zbožňuji. A na Caesarovu cestu plnou hlubokých myšlenek bylo zajisté těžké obstojně navázat, ale Království Planeta opic to dokázalo a byť není úplně bezchybné, a tak kvalitní jako předešlé díly, stále se jedná o skvělý film a především velkolepý blockbuster. Samotný začátek vás nádherně vtáhne do děje a obeznámí s postavami. Hlavní hrdina Noa sice není žádný nový Caesar, ale stále si jej oblíbíte. A po jedné velké a skvěle natočené potyčce, při níž dojde i na nemalé ztráty, se musí náš nový opičí hrdina vydat na nelehkou cestu. A tím se dostáváme do prostřední části filmu, která je rozhodně nejlepší. Putování krajinou, ve které si za dvě stě let příroda vzala zpět lidmi vybudovaný svět je úžasné a neskutečně pohlcující. Dozvídáme se spoustu nových informací a bylo nanejvýš zajímavé sledovat, jak se vše z předchozích filmů jeví jenom jako pouhé legendy. Dále se setkáváme s opičákem Rakou, který je jednoznačně nejlepší postava celého filmu a narazíme i na skvěle ztvárněnou lidskou hrdinkou Mae. Postupně se dostáváme do závěrečného aktu, kde se nám představí hlavní záporák Proximus, jenž byl naprosto skvělý a především ve scéně v jídelně si dokázal získat obrovský respekt. Avšak ke konci začne vše jaksi pokulhávat. Spousta linek je bohužel uspěchaných, některé věci jsou nelogické, tvoří se další zbytečné příběhové oblouky a rozpracovaná témata se vytrácí. I přesto si však novou Planetu opic zajisté užijete a byť sama o sobě není úplně dokonalá, pořád má spoustu výrazných momentů. Ať už si vzpomenu na první epickou konfrontaci, chvíli, kdy Mae poprvé promluví, již zmíněnou večeři, přílet orla na Noaovu ruku či souboj s gorilou v zaplavující se místnosti s temným a nečekaným koncem. Zkrátka není to dokonalé, ale přesto zatraceně dobré. 8/10

Režisér filmu Dej mi své jméno nám letos servíruje velmi energický snímek pojednávající o tenisu. Už jen díky sportovnímu prostředí, které já osobně tolik neznám se pro mě film jevil vskutku zajímavě. Kromě samotného sportu se ovšem jedná o drama mezi dvěma přáteli, do jejichž životů vstoupí dívka, což jejich přátelství značně ublíží. Bylo neskutečně poutavé sledovat dynamiku mezi hlavními třemi postavami, což obohacovalo i samotné vyprávění, ve kterém se hodně skáče v čase a zaráz se rozbíhají tři dějové linky. Vše ovšem směřuje k hlavnímu zápasu a vy jako divák se postupně dozvídáte, co vedlo postavy do situace, ve které nyní jsou. Spoustu scén pak krásně oživuje energická hudba, která dává daným scénám naprosto jiný rozměr. A rozhodně se nesmí opomenout ani na skvostnou kameru, jenž vás především u tenisových zápasů naprosto vtáhne a pohltí velmi kreativními záběry. V celku se tak jedná o skvělou podívanou. 8,5/10

David Leitch nám přinesl první skvělou akční vlaštovku vítajíc letní blockbustery. Film je krásná pocta všem kaskadérům, plná všemožných vtípků, narážek a úžasné akce, která ukazuje, jak by správné akční řemeslo ve filmech mělo vypadat. To podtrhují i úžasné titulky, u kterých se usmíváte od ucha k uchu nad tím, jakou péči a lásku do filmu režisér a všichni ostatní vložili. A ze samotného prostředí natáčení jsem hltal každý záběr plnými doušky a jsem rád, že se od něj hned po začátku neupustilo. Ryan Gosling si svou roli neuvěřitelně užívá a jeho romance s Emily Blunt je jednoznačně parádní. K tomu všemu nechybí ani parádní hudba a srdíčko, které film zajisté má. 8,5/10