cunesk8

TripNY II je soubor šesti krátkých experimentálních filmů. Film byl natočen během krátkého pobytu v New York City v září roku 2019. S kamerou se autor snaží divákům ukázat nejen vzpomínky a všechny krásy tohoto užásného města, ale bude se pokoušet diváka vtáhnout do obrazu, ukázát známé i neznámé místa z jiného úhlu pohledu nebo se i trochu zamyslet, tak jako v prvním filmu Tourist (Vessel), který poukazuje na velké množství turistů na malém prostoru. Druhý film Rollercoaster (Coney Island) byl natočen v barvách „Cross process“, kdy následně vyzkoušíme horskou dráhu a odpočineme si u moře. Další odpoledne strávíme okolo krásného, nicméně velmi rušného a hlučného mostu „Manhattan Bridge“. Čtvrtý film zachycuje pohled na denní a noční Lower Manhattan skrz veřejnou instalaci „Sunrise,Sunset (Revolution)“ od umělců Dharmesh Patel & Autumn Ewalt's, kde ve veřejném prostoru Battery parku byly umístěny hlinikové tabule osazeny několika tisíci krystaly, které vytvářely různobarevný kaleidoskop. V pátem filmu se detailně podíváme na okna mrakodrapů v okolí WTC, a když už se nám ze všeho točí hlava, tak nejvíc hmatatelnou energii mají v tomto městě barevné západy slunce, na které se podíváme v posledním filmu. Film byl natočen na digitální kameru a kombinuje klasické experimentální techniky jako rychlý střih, optické iluze, prolínání, opakující se efekty, flickering apd.

Dreams Don't Die se odehrává ve městě New York na začátku 80. let. Nadaný sprejer Danny (Ike Eisenmann) a obchodnice s drogami Teiresa (Trini Alvarado) jsou chyceni policistou (Paul Winfield). Ten místo toho, aby je poslal do vězení, tak se jim snaží pomoci k lepšímu životu a současně se chce zbavit místního drogového dealera (James Broderick).

Slaňování ze střech, surfování na vagónech metra a celkově živé akce z míst, kde si člověk jen těžko dokáže představit graffiti! Toto je Berlín.

Dokument o erupci na největším ostrově Heimaey v souostroví Vestmannaeyjar na Islandu. Erupci spustila sopka Eldfell v roce 1973 a za pět měsícu zničila domy a asi 30% města.

Film má jedinečný přístup k vyprávění. Skládá se ze čtyř příběhů, které se vzájemně prolínají. První a čtvrtý příběh ukazuje starou, slepou Japonku, která chodí přes most každý den na nákup. V druhé části začíná opravdový život. Setkáme se zde se sekretářkou závislou na drogách. Třetí část je nejspletitější a zobrazuje menšiny v Japonsku. Prolínají se zde osudy několika přistěhovalců v Tokyu (čínsko-americká prostitutka, Pákistanci, gang mladých výtržníků, mexická zápasnice...). Junk Food vyniká především realistickou a syrovou atmosférou, která byla z větší části točená digitalním fotoaparátem.

Dvojčata Hinako a Minako byly před třinácti lety odděleny. Hinako je žhář a zakládá různě požáry v regionu Tohoku. Po letech se setkávají, když Minako tvrdí, že jí umřela babička. Přišla s urnou, ze které chce rozprášit popel do moře. Jak se ukázalo, urna patří Minako a se setrou chce strávit co nejvíc času, jelikož je nemocná. Film natočil Kenta Hayashida, který zemřel brzy po natočení filmu.

Tři studenti se rozhodnou jít vlastní cestou a dělat, co se jim líbí. Společnost je nechce poslouchat a tak se rozhodnou žít podle vlastních pravidel. Společně ve městě pronásledují děvčata, přepadávají je a užívají s nimi.

Fenomén známý také jako breaking nebo b-boying je bezkontaktní akrobatický druh pouličního tance. Tanečník se nazývá b-boy, tanečnice b-girl. Breakdance je jedna ze čtyř základních částí kultury hip hopu (další jsou rap, DJing a graffiti). Vyvinul se mezi afroamerickou mládeží v Jižním Bronxu v New Yorku a v Los Angeles počátkem sedmdesátých let. V breakdance se pořádají soutěže (souboje, "battle"), od lokální úrovně po tzv. Battle of the Year (Souboj roku). Soutěží buď jednotlivci nebo skupiny (crew) o více členech. Battle se dělí většinou na tři až čtyři kola (rounds), v nichž má každý b-boy svůj vstup. Každé kolo trvá maximálně několik desítek vteřin (není striktně omezeno), po které se tanečník snaží zaujmout svým stylem a předvést ty nejlepší a nejoriginálnější prvky z každé skupiny, pokud možno spojené do uceleného celku. Breakdance doprovází hiphopová rytmika, která je často vhodně mixovaná tak, aby během "bitvy" vystřídala několik motivů, na které mohou tanečníci reagovat a přizpůsobit podle nich taneční styl. Soutěžící se navzájem nedostávají do přímého kontaktu (po skončení performance jednoho následuje kreace dalšího a tanečník, který není na řadě, zůstává na kraji taneční plochy), avšak samotný taneční styl každého z nich občas vykazuje provokující gesta směrem k oponentovi.

Příběh jakutského šamana a moskevského houslisty Dimitrije, kteří utečou na dvou divokých koních ze sibiřského pracovního tábora. Dimitrij krátce po útěku zůstává sám v drsné zimní tajze a snaží se dostat zpět do Moskvy pomocí amuletu od šamana. Film zobrazuje krásnou, ale také drsnou sibiřskou přírodu, kterou doprovází výborná meditační hudba.

Aka NOISY REQUIEM. Yoshihiko Matsui potřeboval 5 let na realizaci tohoto filmu, který měl premiéru v roce 1988. V zahraničí byl poprvé promítán na začátku roku 1998 v Kodani, následně pak v některých městech v Německu a v norském Oslu na "Film huset". Tento pomalý surový černobílý undergroundový snímek zachycuje nekompromisní každodenní pohled na životy vybraných lidí v Ósace.