tempus

Děj je sice trochu více jednoduší, ale podán tak, že uplyne hodina a půl, a ani nevíte jak. Snímek nemá jedinné zaškobrtnutí. Klidně si ho pustím raději, než leckteré romantické příběhy, kterým jsem dal 4*, které paradoxně jsou horší. Důvodem, proč také nemá tento milý film 4, je kvůli tématické odměřnosti. Za 40 let je pravděpodobné, že své hodnocení navýším.

Připravte si kapesníky, i když jsou chyby očividné, tak atmosféra nemá ani jednu.

Příliš mi tam skřípal začátek linie Cameron Diaz na to, abych mu dal 5*, jinak je to parádní vánoční neslazená komedie. Již v průběhu mi to nedalo a vyhledal jsem si zde filmy, o kterých je zmínka (a hned některé putovaly do budíčku). PS: Kate Winslet a Jacku Blackovi to spolu fakt sluší.

Nebylo to špatné, ale vidět podobná krimi dramata na 100 a jeden způsob nemusím (narozdíl od např. cestování v čase).

Až na konec (tam se přehlednost nějak vytratila), jsem se naprosto vyznal, jaký Eisenberg, je jaký. Obě polohy totiž zvládl výtečně, i když si myslím, že normálně má blíže k tomu bezohlednějšími (rád bych viděl ke srovnání v dvojroli někoho, kdo má blíže k té hromádnce nervů, třeba Michael Cera). Nic nezvládají britové lépe než to, co cítí k monotóní úředničině např v 1984. Postupně se překvapením stal fakt, že R. Ayoade použil celkový přístup, který mi evokoval artový psychologický film jak vyšitý z 60. či 70. let. Z konce cítím lehké znechucení, protože když bylo jasné, že pointa konce je stejná jako u Času, který mě právě tím zklamal (konec se dostal zpátky na začátek), ale nikoliv tak,abych ubral ještě nějakou *.

S doktorem Strangem jsem se pořádně setkal až nyní a je to zajímavý superhrdina, s jistou seriózností. Děj odsýpá možná o něco rychleji, než by měl, ale humorné vsuvky ho naopak dělají ideálnější. Vyskytne se tu bohužel sem, tam vtip v nadmíře. Herecký repertoár se tu sešel výborný a jak postupně zjišťuju, tak nic nového nezahráli, jen si střihli opáčka svých dřívějších rolí (až dnes jsem to zjistil o Chiwetel Ejiofor, teda viděl jsem tu podobnost atmosféry kláštera a způsob hraní s zabijíkem, se kterým se setkala posádka Serenity, ale nenapadlo mě si tuto podobnost něčím podložít víc). Jinak se to týká a hrají velmi dobře: (jak čtu komentáře, sám to posoudit nemohu) Benedicta Cumberbatche, Rachel McAdams, Tildu Swinston (tady se krásně doplňuje/popírá se jako Orlando), která tu měla velký prostor pro vlastní vyniknutí (a to ho moc nezbývá, když hraje ve snímku někdo s charismatem a umem Cumberbatche). Výuka někoho, s velikostí a charakterem ústředního superhrdiny byla vlastně velmi rychlá, k Ant-manovi toto tempo učení sedlo, ale k Strangovi se nehodí, zasloužil by si sakra adaptaci na způsob Nolanova Batmana. Ta rychlost nicméně ukrývala jednu souvislost. A tou je to, že až nápadně v sobě zahnuje paraleru růstu Vyvoleného z Matrixu od spolknutí modré pilulky, až po setkání se Zdrojem ve Městě strojů.

Upoutávka mě zaujala, protože to mohla být trochu jiná Rowlingová, ne ta, kterou nemusím, protože napsala povrchního Harryho Pottera, kterého nechápu (teda četl jsem jen třetí díl; a to po vidění její adaptace (mám jí rád), bohužel se mi to silně překrývalo a chybělo tomu něco, díky kterému by jsem chtěl číst předcházející nebo následující díly (stačí vidět! ). Takže jsem se těšil na jednoduchou, skvěle fungující zápletku (jestli můžu soudit z filmů, tak se řemeslu naučila) o podivínskému kouzelníkovi, který chytá uniklá zvířata po celém NY společne s pár nedobrovolně připletenými obyvateli velkoměsta plus drobné vedlejší linie. Postupně jsem zjiš´toval, že ony „drobnější linie jsou “ je vlastně půlka děje a navíc jsou směřovány přesně tím směrem, kvůli kterým nesoucítím s HP (nesebevědomý otloukánek, který je magicky talentovaný, dostává šanci svůj nezávidihodný život změnit). K tomu celkově jsou určité nesrovnalosti, kvůli kterým mi připadá kouzelnický svět Rowlingové nefunkční, např. forma popravy špiono-policistky se mi zdá moc zdlouhavá, když se jedná o výkon trestu, a ne o zábavu pro masi lidí (a podobných věcí je tam více). A proto je fajn, že ta lepší větev děje byla správně zábavná, přiměřeně ohláškovaná (odpověď Kowalskiho, když se ho čarodějka zeptá, která se s žádným nečarem ještě nesetkala, si budu pamatovat dlouhou dobu),láska na první pohled mě příjemně překvapila a všechny 4 postavy byli zajímavé. Takhle jsem si přesně ten snímek představoval. Ale bohužel je tam ta druhá linie, která potápí to, co první vystavěla. Závěr jsem si vlastně užil; velkopá, napínavá cgi honička a v ní osamocený, stojící Mlok, který přemlouvá onoho nešťastného otloukánka, aby byl otlokánek a né skoro čirá kouzelnická energie špatnosti, a spatřil jsem stěžejní postavu ze seriálu, která stejně jako Newt je také z Británie a navštívila USA (a teď vložím hlášku z něho, co se sem hodí a kterou jsem si chystal už pár týdnů před zhlédnutím: „Nemám ráda příběhy o čarodějích, vždycky se z nich vyklube on“ (hůlka=sonický šroubovák))

Chytilové se zde povedlo předběhnout tématem svou dobu o 30 let, protože něco takového točil Hřebejk před 10 lety. To je dobré, blbě je to, že to má pro mě stejnou zajímavost. Takže je to zajímavé jen velmi málo. Oba režiséři totiž chtějí oslovit lidi s jinou formou a jinak, než to, co zabírá na mně.

Silné a hluboké v kontrastu s chvilkou "Distant sky"

Škoda toho konce, který boří náladu a děla z komedie o ex se svým nadhledem, na podprůměrný bláznivý snímek bez špetky humoru (skoro). Na představitele obou hlavních postav se dívá hezky a na Renée Zellweger byl zajímavý pohled.