Rudalon

Někdy se člověku život zhroutí v jediné chvíli jako domeček z karet: "Mám tady výsledky vašich testů z laboratoře". "Za týden si pro tebe přijde ženich."  Nebo jen: "Budeme mít děťátko"... Někdo má smůlu a musí škrtnout všechny své sny najednou. Úplně všechny.  My ostatní sny škrtáme tak nějak postupně. Některé se nám dokonce podaří zažít, nebo se k nim přiblížit. Když někdo najednou spadne do reality, která je mnohem tvrdší, než co kdy čekal, to je pád horší, než z mostu. A někdy stačí maličkost, třeba jen malé klíšťátko... Chápu Tarsemův film jako poctu lidem, kterým se najednou zhroutily všechny představy a plány a přesto zkoušejí žít dál.

Krásný, ale těžký film. A moc dlouhý, i pro mne. Hodně drsný film, natočený se zvláštní poetikou. Některé obrazy člověku uvíznou v paměti. Kdo ví, jak to tenkrát bylo, ale asi takhle se v té době v některých místech žilo, přežívalo. O tom se v kronikách nepíše. Kouzlo toho filmu je asi v tom, že i v té hrůze bolesti a špíně se snaží najít špetku krásy a poezie.

Westernový seriál plný brutality sprostoty a špíny. Proto vypadá o něco víc realističtěji než ty starší westerny.   Až člověk někdy váhá, jestli je to blíž tehdejší realitě, nebo je to spíš absurdní. Příběhy jednotlivých postav spletené do seriálu jsou někdy rozvláčné až nudné, možná i nadbytečné. Seriál je dějově tak na 60%hodnocení, za odvahu k naturalismu bych přidal dalších 10%.                                                            Pointa? O čem to je?                                                                                                                                              Společenství lidí různého původu a druhu se pomalu a těžce snaží najít psané a nepsané zákony a pravidla, aby tam spolu mohli žít. Ty zákony jenom pomalu a postupně nacházejí a sžívají se s nimi. Pak připluje velká ryba s dlouhými zuby a udělá si tam pořádek po svém, sežere, co chce. Celý ten seriál je o tom, že velké ryby žerou malé ryby a v rybníku si to uspořádají po svém. Stačí jen dlouhé zuby - kapitál. To platilo včera, předevčírem, dnes i zítra. Proto bych dal tomu seriálu 90%, za tuhle pointu, která tam možná ani nebyla, jen já to tak vidím.

Kouzelné švédské panoptikum příběhů pábitelů z přízemí společnosti. Je to taková sbírka živých obrazů kolorovaných sychravým počasím, barvami starých zářivek, deziluzí, bezradností, nudou... tak jak to někdy v životě bývá.   Obrázky ze života, jako bychom je viděli nehrané, jako bychom jimi procházeli.   Dost mi to připomíná Hrabala, jeho příběhy o ničem, ten je ale dokázal rozsvítit nečekanými metaforami.   Tady je to víc šedivé, nevlídné, vybledlé...                                                                                                                                Mně se to líbilo, i ty scény, téměř bez pohybu s syrovými dialogy , vybledlé barvy, scény jako obrazy. Komedie to zrovna není, musí na to být člověk v správném rozpoložení, mít k tomu sklenku suchého vína nebo dvě. Čím víc, tím líp, líp to pochopíte.

Parodie na všechny možné kecy a příběhy o víře, osudu , když všechny končí nečekaně a absurdně.    Jako by ty osudy řídil nějaký Anděl pitvornosti.    Zvláštní směs osobních tragédií, které až na výjimky končí absurdně a špatně snad jenom proto, že ten Anděl to tak chce, chce se pobavit.   Ten film je plný  černého a nekorektního humoru,  přitom ale nakonec působí docela optimisticky.   Jako, že i když se ti rozpadnou všechny tvé jistoty, za dalším rohem je nové cesta, možná se dá jít dál, když uděláš ještě pár unavených kroků.

Seriál je takovou variací příběhu hraběte Monte Christa situovaným do Londýna 19.století.  Příběhem zbytečně nataženým do délky.   Ale kulisy starého špinavého Londýna vypadají pěkně věrohodně, takže to zas tak moc nenudí.  Pokus okořenit to nějakým čarodějným mysticismem možná někoho zaujme, mě moc ne, bylo to nadbytečné.       O to zajímavější mi připadá, že se ten příběh dotýká Britské Východoindické společnosti. Společnosti, která měla větší moc a vliv, než Britská Koruna. To je téma, kterému se vyhýbají i historici, to je to taboo   Jako film, možná i dvoudílný by to bylo pěkné, jako seriál je to takové rozplizlé, škoda. 66%

Dialog z půlky filmu: „Po čem toužíš?“ „Chtěl bych mít nový dům pro celou rodinu. Chci aby máma chodila do aerobiku. Aby Ellen dospěla...A aby měl Arnie nový mozek.“ „A co chceš pro sebe?“Jenom pro sebe?“ „Chci být dobrým člověkem. Neumím to.“ A o tom , myslím, tenhle film je.  Název je trochu mimo, možná je blíž knižní předloze, nevím. Já  tento film chápu jako takový hold, takovou poctu lidem, kteří žijí pro jiné. Možná tak ztratí kus vlastního života, možná že skoro celý, ale takhle to chtějí.  Tak jsem ten film pochopil a právě proto mu musím dát 100%.

Stačilo by si jen něco málo přečíst o té době – a třeba jen na wikipedii. Osudy všech Lucemburků na českém trůně jsou velmi dramatické.   Doba byla těžká.    1)   I za toho nejslavnějšího Lucemburka Karla IV., přišly dvě morové rány, byly protižidovské pogromy. Za Václava IV. vrcholila česká varianta „boje o investituru“. Zikmund a Jan Lucemburský - to jsou také zajímavé postavy. I bojů bylo víc než dost. Jen podle skutečných událostí by se dala natočit nová Hra o trůny. Drsnější, děsivější, tísnivější i bez draků, bez blížících se zástupů hrozivých černých chodců. Zase ale s armádou nenažraných septonů, zde vlastně treptonů.  Zajímavý článek: Po stopách zemských škůdců: Kdo učinil přítrž moravským lapkům?  Loupili zloduši světští i duchovní, sprostí i urození.  2)   Nemohlo být náhodou, že Žižka, dost ortodoxní katolík, kněží Jan Hus i Jeroným Pražský král Václav i velká část šlechty měli tehdejších katolických kněží  plné zuby. Katolický klérus té doby to musela být smečka. Organizace, která vlastnila třetinu půdy...  Těžko si kdo troufne na věrné zobrazení poměrů v době vrcholné christianizace. 3)   Je známo, že Žižka přišel o oko už v dětství. Přesto se dostal mezi žoldnéře. S jedním okem v kontaktním způsobu boje (s jedním okem neodhadnete vzdálenost) ? Je víc než pravděpodobné, že pro své druhy byl Žižka mnohem důležitější pro svůj rozum, rozvahu, organizační schopnosti, zřejmě i strategické časové plánování, orientaci v terénu i podle map. Prostě mu to myslelo. Žižkův vojenský řád také mnohé naznačuje. Takže  Žižku do velitelských pozic vlastně dostal jeho hendikep - není to zajímavý příběh?     4)   Dal by se ten příběh pojmout i Forrestgumpovsky.. Žižka se znal s Husem, byl i v Kostnici, znal se s králem Václavem IV.. Prý měl na starost i vyzbrojování vojska Jindřicha V., byl v bitvě u Azincourtu, v bitvě u Grunwaldu, možná že právě on je rozhodl. A kdoví co vlastně  ještě způsobil. Když už si to chceme trochu přibarvit, tak proč ne pořádně?                                                          ............................................................................................................................................................................... Jen ze suchých historických událostí, z těch, které jsou známé, by i slabší scénárista dokázal uplést velmi dramatický příběh. Jáklův film je čirá fabulace (to mi nevadilo) ale vypadá jen jako variace na Pyšnou princeznu. Je plytký a nudný.  Z takového množství dramatického a v jiných filmech zatím ještě nevyužitého materiálu i s dostatkem prostředků vytvořili jenom Nudu.  Proto zaslouží si to nejnižší hodnocení. ...... Ještě mě překvapuje že to nikdo nesrovnává s Vláčilovou Marketou Lazarovou. Přitom právě z podobných poměrů "pánů z Roháčku" Jan Žižka vyrostl. Natočit stejný příběh s dnešními výrazovými prostředky, méně poetický a hlavně kratší, Žižka by se mu do něj snadno vešel. Další zakopaná hřivna. Kolik jich Jákl zakopal?