Akireu

Nejpropracovanější anime jaké jsem zatím viděl, každá epizoda obou dvou sérií si drží precizní úroveň. I při opakovaném sledování, přesně ve chvíli, kdy by mohla začít nudit, přenese se v ději či prostoru jinam a opět naplno zaujme. První anime, kde nemám obavy z chystaného filmu, kdy studiu důvěřuji, že ten nebude jen pouhým fillerem (pokud se bude držet hlavního příběhu a neklopýtne někam směrem k Tensura nikki). Nebudu tu vypisovat litanie plné superlativů či složitě hledat drobné nedostatky, neboť dle mého soudu toto anime nedostižně převyšuje ta ostatní snad ve všech ohledech vyjma absentující romantiky.

Pustil jsem si to po čase celé znovu, všech dvanáct dílů na jeden zátah a utvrdil jsem se v dojmu, že Tsukimichi rozhodně patří k nejlepším fantasy anime, napodruhé z něj mám ještě výrazně lepší pocit. Příběh zneuznaného hrdiny, odmrštěného na periferii kamsi mezi pololidské rasy mne zaujal. Rozhodně si nemyslím, že by anime nevědělo čím chce být, naopak se drží jasné a logické linie, MC se chce dozvědět o tom jak žili jeho rodiče před tím než opustili tento svět, o svém původu, k tomu se pak cestou přidává potřeba naučit se efektivně ovládat svou magii, pro lepší obranu před bohyní. Opening mne nebývale oslovil, stejně tak jako se mi velice zamlouvá animace, hudba, bojové scény, stejně tak jako i scény z běžného života. (Spoilery) Jelikož si MC zřídí své panství v jiné dimenzi, nemá potřebu diplomacie ani opevňování, jediné co krom jejího zvelebování probíhá a je potřeba je rozvoj bojových schopností válečníků jednotlivých ras, které tam usadil, ať již pro zásah na místě, kam se vlomí nepřítel, či pro výpad mimo dimenzi, kde bude MC potřebovat. Po úvodním podmanění si služebnic a usazení humanoidních ras v dimenzi, jsme svědky toho, jak se MC seznamuje s částmi světa obývanými lidmi a tu více či méně úspěšně se přitom kryje hávem obchodníka. Z toho plyne množství zábavných situací, které zajišťují hlavně obě služebnice, obrana vozu v podobě Tomoe, snažící se držet zpět, to bylo jednoduše roztomilé. Roztomilé je i spravedlivé rozhořčení, které vždy obě postihne, pokud někdo tupí jejich pána, pro jeho nepříliš oslnivou úroveň 1. Dimenze je dle všeho schopná autarkie, takže rozsah obchodních aktivit, který MC rozjíždí pro své krytí je trochu přehnaný, na cestovní výlohy by mu stačil pouhý prodej ovoce, ale snad se v příští sérii dozvíme k tomu víc. Trochu je mi jen líto oněch služebnic, které přes jistou zlomyslnost jsou oddané a tak si odmítání ze strany MC vůbec nezaslouží, no co, že to byla původně dračice a pavoučice, terazky mají ženskou podobu a charaktery rozhodně příjemnější, nežli v tomto světě převelice prohnilé lidské pokolení. Příjemné bylo i to, že jeho naivita ohledně vpouštění lidí do dimenze byla náležitě potrestána, což u MC vyvolalo sebereflexi, moudření protagonistů není v anime nikdy dost. Zpracování je propracované a nikoliv jen schematické, jak bohužel bývá u mnoha fantasy anime pseudostředověků zvykem, proto mám od další série jen to nejvyšší očekávání.

Tak tohle bylo vážně utrpení, přitom to nemuselo být vůbec špatné, kdyby se děj více zaměřoval na vztah Morohy a Shizuno, to by se pak i ta podivná bratrsko-sesterská láska se Satsuki, díky novým rozdílným rodičům narozeným tělům, dala nějak snášet.  Ale Moroha byl tak extrémně nekonzistentní, napřed stylově zachrání Shizuno, kdy jsem si říkal, paráda, konečně hrdina který není neomalený idiot a ejhle, nejen že se poté jejich sbližování téměř zastavilo, ale dokonce o několik epizod později, poté co pro něj bojovala a byla zraněna vražedkyní, ten dobytek se na ní vykašlal, neléčil jí, ale z jakýchsi mně nepochopitelných (ergo iracionálních) důvodů se staral o tu vražedkyni, léčil ji, vodil za ní holky ze školy aby se o ní taky staraly aniž by jim řekl, že je to vražedkyně, na Shizuno celou dobu kašlal a nakonec se ještě tupě divil, že se ho ta vražedkyně potom znovu pokusila zabít a musela mu tam na pomoc připajdat chuděrka Shizuno. To jsem si vyloženě říkal, jak po tomhle může k tomu hovadu zůstat komukoliv z diváků pozitivní vztah. To vše lámáno přes koleno jen proto, aby MC dostal do harému další kus. Následovala idealistická výprava do Ruska, kde byl Mohyra chválen za racionální myšlení, jehož jsem si ovšem nikde nevšiml, jediný záchvěv něčeho zajímavého než jsem tuto odpadní bídu dropnul, byla duchaplně kladná odpověď agentce na nabídku sexu v kupé, jíž jí vyvedl z míry, kterou bych po předchozích událostech od Mohyra už nečekal.

Na absurditě princova postoje (dobrovolné svržení se z trůnu, byť za finanční protihodnotu) postavené bláznivé anime. Princ je zajatcem vlastních úspěchů, čímž je nucen dosahovat dalších a tak se ještě více uzavírat do pozice v níž opravdu, ale opravdu nechce být. Ano, je to předvídatelné, přesto však zábavné a jak se člověk baví, tak tak nějak vytěsní i to, že princ toužící po válečném klopýtnutí vlastně touží po smrti mnoha svých věrných vojáků, takže to přesto může s klidem brát jako velmi dobré anime a nasmát se.  Animace je slušná, hudba také. A pokud princ časem krom zábavných nesnází plynoucích ze svých úspěchů začne i nějak příjemně postupně dostávat rozum, mohlo by se z velmi dobrého anime stát dokonce anime skvělé.

Pohlazení po duši, jehož představitelka si mne ihned získala. Vytržena ze svého světa kde byla osamělým korporátním otrokem, ocitla se ve světě novém, kde však byla pro svůj uťápnutý zjev opět ihned odvržena ve prospěch upravené dívenky, která se tam objevila spolu s ní.  Po chvíli v ústraní se děvče vydá objevovat nový svět, najde v něm uplatnění a ona i všichni kteří se zdržují kolem ní si postupně začnou uvědomovat, kdo je ta opravdová Svatá, a pak už chybí jen to sebrat pod tíhou okolností odvahu k tomu se tak i projevit.  Světu se krásně přizpůsobila, našla si tu přátele, naplnění a vlastně vše to, co ve starém světě neměla. Osobně preferuji protagonistky před protagonisty, do světa obvykle krásně zapadnou a nedevastují ho tak, jak je to běžné u isekai s naivními chlapci prosazujícími své nezralé názory nehledě na cokoliv.  Děvče už si užilo dost hned úvodem i v původním životě, takže jsem byl rád, že jak hlavní mág tak nakonec i princ, se oba ukázali závěrem v dobrém světle, stejně jako všichni ostatní, i s onou druhou mladinkou dívkou došlo k příjemnému usmíření a přátelství. Dokonce zde byla na postojích prince a jeho rádce i vysvětlena úloha šlechty vůči prostému lidu, což bylo také náramně osvěžující, oproti různým rovnostářským anime.  Animace byla taktéž oku lahodící, stejně tak jako i hudební doprovod sluchu. Pro mne jednoznačně skvělé anime, jedno z mých nejoblíbenějších.

Údajný realistický protagonista se pro mne stává s každým dílem více a více dětsky naivním, sledování druhé poloviny série začíná být přímo utrpením, zvláště proto, že dětsky naivní jsou i děje v tomto světě.  Klučík co přečetl pár populárně naučných knížek a chystal se stát nejnižším provinčním úředníčkem se náhle ocitne v čele království a protože neutrpěl žádné hlubší vzdělání, netuší jak těžké je implementovat novoty v tradiční společnosti (zrovna Japonci by to ale ze svých a čínských nedávných dějin měli dobře vědět) a tak mu všechno vychází jako po másle. (Spoilery) Dokonce i vůdce tradicionalistické vzpoury namířené vůči MC se vzbouřil jen proto, aby odhalil zrádce (což ovšem už v momentě, kdy se přímořská vévodkyně dala na stranu nového krále ztratilo smysl) a vylákal sousední knížectví k útoku (který katastrofálně nevyšel jen díky štěstí a hlavně naivitě sousedního vládce, zkušeného válečníka - sic!) Království je bez peněz, ale klučík i uprostřed války rozhazuje prostředky na v tu chvíli  zbytečné a co se perspektivy týče nejisté projekty, metá u toho slabomyslné hlášky, které mu parta nezkušených děcek okolo, která z nějakého důvodu řídí celé jeho království, vždy uznale odkýve. Ale protože i slepé kuře občas trefí zrno, zpočátku se tu chvílemi objevovaly i chytré momenty. Ty už však nyní nenacházím, říše Gran Chaos finančně vyčerpaná z vleklého boje s pánem démonů s nímž sdílí nejdelší hranice má najednou prostředky na to, aby vyslala armádu padesáti tisíc přes celý kontinent, a to ne zrovna příznivým terénem, tudíž neuvěřitelná nákladnost takového počinu + problémy se zásobováním a nutnost cestou drancovat či alespoň rekvírovat by jistě potěšilo státy, jimiž by tato armáda musela projít, o problémech z toho vyvstávajících pro samotnou Gran Chaos na frontě s démony i v zázemí nemluvě. A už jen jako drobná perlička na vrch toho všeho, prý realistický hrdina jaksi dětsky nechápe funkci manželek, vedlejších manželek a konkubín, nejen politickou, ale ani pro úlevu od stresu spojeného s vládou a vůdčími pozicemi a tak je zatvrzele odmítá ač se mu nabízejí oficiálně i neoficiálně horem dolem.  Nejedná se sice o primitivní odpad jako ono anime, kde se 7 přenesených prý géniů snaží instantně posunout fantasy zemi o 500 let a čarují si z kapsy náklaďáky apod. Přesto se toto anime v mých očích propadá do bahna a mně nezbývá než se podivovat, že adaptované LN jsou zaměřené na muže a ne na dospívající chlapce, kterým by tento mišmaš rozhodně seděl lépe. Kdyby se to alespoň nebralo vážně, mohl bych k tomu být vcelku tolerantní, leč ono se to vážně bere, což mne prosím pěkně popouzí. Beru zpět, po tom co se odehrálo na jednání v 15. dílu, je to primitivní odpad, takový styl diskuze by odpovídal spíše dětem v mateřince nad prázdnými plastovými šálky, než-li představitelům dvou feudálních mocností. Onen nový opening plný prázdných tváří s úsměvy členů sekty mě měl varovat, abych ve sledování nepokračoval. Drop.

Zajímalo by vás, jak by to vypadalo, kdyby měl Rimuru lehce nedobrovolného ctitele? Skvělé, tak tady je to k vidění. Ačkoliv zas tak skvělé to není, jelikož naprosto stejné pohyby hrdinky, výrazy tváře, zvuky, gesta i hlas jako má Rimuru z Ten Sury, to alespoň na mne působilo po celou tuto první epizodu extrémně rušivě. Jiná barva vlasů a očí jednoduše nestačí, zvláště když i ten hlas je droboulince jiný jen krátkou chvíli a pak i ten přejde do totožného, ačkoliv by tuto postavu měla obdařovat hlasem Mao Ichimichi (Shion) a nikolivěk Miho Okasaki, použitý modulátor hlasu jim však dělá po nejméně polovinu času jeden a ten samý. Taktéž designér postav pro obě anime není jeden a ten samý člověk, přesto jediné čím se Tachibana od Rimuru liší jsou barva pleti, zářivě plavé vlasy a modré oči.  Nicméně mimo to musím uznat, že jinak toto anime oplývá celkem osvěžující nápaditostí. Animace i hudební kulisa se mi taktéž zamlouvá.  Ani ona nově se vyvíjející dynamika mezi "starými" přáteli není děsivá, takže mé prvotní obavy byly v tomto směru plané. Naopak je to velice zábavné sledovat, což platí i pro druhou epizodu, kde už jsem si na zjev hrdinky (sic!) přivykl. Dle mého soudu se jedná o velmi dobré anime a příjemné osvěžení při čekání na pokračování Ten Sury, však se také zdejší děj od toho, když Shion se Shunou převlékají Rimuru do ženských šatů zase tolik neliší.