Posledné recenzie (8)
Princezná (2022)
Je sobota večer, máte kocovinu a hledáte něco u čeho nemusíte přemýšlet a když náhodou zaspíte, tak to nevadí, protože to můžete dočumět kdykoliv, třeba i příští sobotu s další kocovinou, čímž porušíte vlastní slib, že už nebudete chlastat. C'est la vie. No prostě se medieval mařka, kterou naučili kung-fu místo kung-pao musí probojovat z nejvyššího patra věže a natrhnout musculus gluteus maximus celé bandě, která odpovídá těm nanicovatým banditům od Cornela z Pokladu na stříbrném jezeře. Akorát o 600 let dřív. Myslím, že se zde vyblblo dost tvůrců a klidně bych tenhle film, i když nechytí za srdce nebo není o sofistikované loupeži, mohl vidět i v červených číslech. Go for it.
Duna (2021)
Připadá mi to, jak když jsem odcházel ze zkoušky a profesor nevěděl, jestli mě má vyhodit nebo mi dát E-čko i s fackou. Nakonec mi to dal a oba na to můžeme vzpomínat hořko-sladce. Asi takovéto pocity mám z tohoto filmu. Přiznání předem - film jsem sledoval v letadle, takže ano, neviděl jsem to v kině na půlhektarovém plátně, což mnozí vyzdvihují jako jednu z hlavních podmínek. Mým problémem však je, že když proto, aby byl film dobře hodnocen je potřeba jít do kina, tak to pro mě dílo spíš devalvuje. Scenérie, výprava - super. Hudba? Absolutně úžasná. Zbytek? Možná, že je chybou to, že jsem s tímhle dílem prostě nevyrůstal. Když postíte člověku Star Wars poprvé až v jeho třiceti, spíš ho to bavit nebude. Přiznávám, může to být tím. Ale jinak jsem na vážkách a film je pro mě dokonalým audio-vizuálním skvostem o ničem.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel (2021)
Kde začít? Začnu autorem a režisérem. Patrika Hartla mám, z toho co ho znám z obrazovek a podobných zdrojů, celkem v oblibě. Né pouze kvůli jeho netradičnímu smíchu, při kterém se sám občas přistihnu, že se tlemím jak mýval, ale sám o sobě působí jako opravdu sečtělý a inteligentní borec. Co se týče filmu (přiznám se, že jsem knihu před tím nečetl), obsazení super, herecké výkony jakbysmet. Obsahově však podle mě nejde o ryzí komedii. Je tam pár povedených scén, ale nevím, kde se v životě Patrika Hartla vzala inspirace na takhle stavěnou tragikomedii. I vtipné scény jsou většinou "smíchem přes slzy" a i když jsem měl z filmu celkově příjemný požitek, na konci filmu jsem byl emočně sklamán.