Matej.Soukup

Upřímně nechápu, jak mohli tohle Kanaďani pustit na obrazovky a nechápu ani sebe, jak jsem na to mohl koukat. Škoda, že nejde hodnotit záporně, protože tohle si to zaslouží. Příběh nula, režie neexistující, postavy pitomé až pánbůh brání a technické a vědecké nesmysly s neuvěřitelnou kadencí mě málem donutily vypíchat si oči. A pro ten závěr neexistuje vhodné slovo. Nula, nula, absolutní nula a totální ztráta času.

Tohle mě oproti jiným survival anime, které jsem předtím shlédl - Battle Game in 5 Seconds a Darwin's Game především - vůbec, ale vůbec neoslovilo. Nesympatický hrdina, ploché postavy, násilím našroubovaná romance z doby, kdy se hra neodehrávala v reálu, záporáci epizodní a mnohdy opravdu blbí... Ani se nedivím, že tohle anime se nedočká druhé řady a zbytek děje si eventuelně můžete dočíst (spoiler - má to dva konce, autor se zřejmě nemohl rozhodnout), protože v Japonsku to bylo propadák. Propadák to byl i pro mě. Možná mě navnadily jiné počiny ze žánru, možná je to subjektivní pohled, ale tohle na mě prostě dojem neudělalo.

Komentuji po první sérii, která pokrývá první dvě řady mangy. Dotažené k dokonalosti to rozhodně není, i když manga, podle které to vzniklo, je naprostá klasika žánru. První série zejména ale většinu momentů z mangy hromadně přeskakuje a jako divák si často domýšlíte, co se vůbec mezi střihnutými scénami nebo mezi dvěma díly událo. Co udělalo z celé téhle série parádní počin je námět a postavy, ke kterým ale nemůžeme získat takový vztah jako v manze, kde se například Asuna objeví jako lvl 1 player v prvním díle na prvním patře a pak najednou jako druhá ve velení nejlepšího klanu ve hře a jedna z nejlepších hráček hry, zatímco Kirito si to táhne v mezidobí sám a zamete s každým, na koho narazí. Některé díly používají poměrně snadno předvídatelné berličky. Po 14. díle první série tu máme prostřih do nové hry, kdy je hlavní záporák SOA poražen a SOA od té doby není SOA - od té chvíle tu máme svět elfů, ve kterém se Kirito snaží znovu porazit hru, aby zachránil Asunu, která hraje v téhle sérii roli doslova epizodní a to je obrovská škoda. Na jejím místě nastupuje Kiritova nevlastní sestra, která se do něj ve hře zamiluje - jak předvídatelné, že - dokud nezjistí, že je to její vlastní bratr. Upřímně si říkám, jak blbá musela být. Ano, její jméno a vzhled ve hře nenapovídá proti reálu vůbec nic, beru, Kirito to těžko mohl vědět. Ale Kirito se zrovna dvakrát nemaskoval a stejně jí to docvakne až skoro ke konci řady. Skončí to v slzách, nakonec i soubojem ve hře, po kterém jsou oba dva zase záhadně nejlepší sourozenci na světě. Kristova noho. Nakonec se tedy oba dva konečně setkají, Kirito opět zachrání Asunu před úchylným game masterem, který si ji má vzít i ve skutečném světě, zatímco ona je ještě pořád v kómatu, a máme tady happy end. Nebo bychom měli, kdyby naše hrdiny nenatáhli zase do nové hry, která si opět říká SOA a nebude SOA. Jsem zvědavý, co nás čeká tam. Takže ano, je to klasika žánru, námětové skvělá, s miliony fanoušků po celém světě, ale má svoje mouchy. A anime jí v některých ohledech tak trochu zabíjí tím neuvěřitelným přeskakováním obrovských pasáží, které ve vás zanechávají dojem, jako když jste na filmu v kině a po každých dvaceti minutách jich dalších dvacet přeskočíte a naskočíte do něčeho s okénkem v ději, které si musíte násilně zaplnit tím, že si buď přečtete mangu, nebo dáte průchod fantazii, a to není úplně snadné.