DeadRedDave

Downfall of working hard is that people expect that much more from you. George Miller se po Fury road dostal do pasti, jestliže natočíte nejlepší akční film dekády, očekávání od lidí vystřelí do výšin a cokoliv jiného bude s vaším opus magnum srovnáváno a to se pro některé filmaře může stát Achillovou patou. Všichni velikáni filmu (Ridley Scott, Cameron, David Fincher) bojují se svým vlastním stínem i když jejich práce překračuje většinu standardu Hollywoodu. George si toho je moc dobře vědom a s pocitem, že více nabušený film už asi není v lidských silách natočit, změnil celkové pojetí filmu i způsob vyprávění. Furiosa a Fury road působí jako Jin a Jang, Furiosa se soustředí na příběh a prokládá ho akčními sekvencemi. Fury road se zase soustředí na akci a po cestě zkouší kolik příběhu na sebe dokáže nabalit. Jeden spoléhá na nabušenou hudební složku, preguel je v tomto ohledu značně utlumen a při zemi, zkrátka jeden je opakem toho druhého a funguje to. Anya Taylor-Joy má v celým filmu 30 vět, ale s jejíma očima se stačí dívat jen na její obličej a víc toho ani říkat nepotřebuje a Chris Hemsworth si svoji roli snad nikde více neužíval. Tempo je hodně pozvolné a občas velice znatelné CGI zamrzí. Jakmile ale pátý jezdec apokalypsy nasedne do buginy s burácivým zvukem motoru V8, pocit zrodu mýtu o anděli temnoty na cestě vstříc své pomstě se uspokojivě završí. Jen trochu kroťte svoje očekávání, jelikož oproti minule se jde jinak a jinudy.

Kdybych měl vybrat z celé historie film, co definuje tento průmysl, Temný ritíř bude pro mě na prvním místě. Určitě existují objektivně lepší filmy, nebo historicky významnější, ale nikdy jsem u žádného jiného nezažil pocit, že koukám na něco, co mě svou velikostí tak převyšuje, co se zaryje tak moc pod kůži, až vám to zanechá otisk do konce života, co změní můj pohled jak na filmy nahlížet a co od nich jako divák očekávám. Kriminální epos, který jen tak náhodou je podle komiksu a dokázal jej posunout o takový kus dopředu, až se na něj veškeré ostatní adaptace koukají zespoda do dnes. U Temného ritíře se zkrátka sešlo všechno. Hudba s obrazem jsou spolu v synergii, která vytváří pocit že se hraje úplně o všechno, i když to "všechno" znamená pomyslná duše každého v Gothamu a potvrzení idei, že každý z nás se dá obrátit na druhou stranu mince. Podobných přesahů je film plný a dodává mu na existenciální osudovosti a díky tomu zůstane relevantní na pořád. Největší úspěch na celém projektu má ale stejně Heath Ledger, jeho portrét Jokera je asi opravdu nejikoničtější role 21. století. On je hlavní postava filmu, nezastavitelná síla, která při nárazu do zdi ještě zesílí. Každá scéna, ve které hraje, je nějakým způsobem zapamatovatelná, dá se hláškovat, nebo jen obdivovat mimika v obličeji. Heath sice zemřel, ale kvůli této roli si zajistil místo v síni slávy a věčnou nesmrtelnost a s ním i Temný ritíř. Jak bych jen tyto řádky zakončil? Možná jen slovy: „Když už mám pocit, že se svět zbláznil, tak si vzpomenu, že pořád jsou zde lidé, co natočily tento masterpiece.“

Není důležité co jsme dělali, co jsme říkali, jak jsme žili, ale co jsme po sobě zanechali a hlavně čeho jsme byli součástí. Touto větou by se dal celý Babylon Damiena Chazelle shrnout. V dnešní době autorským projektům za 100 a více milionů moc pšenka nekvete. Pokud nejste Cameron, nebo Nolan máte to těžké a bude to ještě těžší jaký kasovní propadák Babylon v kinech je. Naštěstí pro nás kasovní neůspěch nerovná se kvalita filmu, protože když si na něj zajdete, epičtější podívanou ukotvenou v modernějším reálném období budete obtížně shánět. Více jak tří hodinová jízda a já si jí užíval do poslední minuty. Třiceti minutový úvod je vlastně jedna velká nekompromisní (Vlk z Wall Street je oproti tomuhle čajíček) párty, která je tak kompozičně, hudebně a vizuálně propracovaná, až vám nezbude nic jiného než si do rytmu klepat nohou a strašně si to užívat. To by ale samo o sobě dobrý film nedalo. Babylon vás vtáhne do starého Hollywoodu a ukáže vám velice vtipnou formou, jak se vlastně v té době sny převedené na plátno natáčely. Hudba, která film doprovází, je fantastická a přidává snímku energii a dravost, ale zároveň dokáže zabrnkat i na emocionální strunu. Kritiku pak zaslouží scény, které moc neposouvají děj, kdyby se tak 15 až 20 minut vystřihlo nic moc by se nestalo, hlavně část s rádoby záporákem, působí zbytečně. Jinak se ale jedná o velice strhující podívanou, výlet do jiné doby, kde si lidé žili svůj sen, ale už se nedokázali vyrovnat se situací, když sny a lidé v nich odejdou do hloubky tmy. Úžasný film 9/10