zdarecsranec

Když Donald Glover před uvedením třetí série sebevědomě (nebo jen s nadsázkou) tweetoval, že zbytek seriálu bude to nejlepší, co se kdy ukázalo na televizních obrazovkách (avšak s dodatkem "only Sopranos can touch us"), tak si z nás vůbec neutahoval, ale měl naprostou pravdu (tedy pokud mluvíme o televizi americké). Význam Atlanty však sahá i daleko za kategorie TV seriálu a věřím, že se jedná o jedno z nejpozoruhodnějších audiovizuálních děl reflektujícíh stav současné americké společnosti a tím přesahuje i tamější rapovou scénu, která často nechává tyto témata stranou (samozřejmě mnoho výjimek i mezi jmény největšími). Seriál si nebere servítky vůbec s nikým a Ameriku drze vykuchává, nastavuje jí upřímné zrcadlo, kdy nejde prvoplánově na ruku černošské komunitě, ale naopak se do ní dokáže obout stejně kriticky, jako do bělošských povrchních liberálů i konzervativních buranů, což právě mnohé dokáže štvát a Atlantě se tak často dostává označení, že je jen pro bělochy. To je samozřejmě nesmysl. Atlanta je naprosto pro všechny s otevřenou myslí, smyslem pro humor a střízlivým pohledem na svět, jenž sebou nutně musí nést stopy cynického odstupu a schopnosti smát se absurdnosti (kterou nám zároveň však seriál dává ve své zvláštnosti děsivě a bezmocně pocítit), již sebou nese život v době pokročilého kapitalismu navíc v té nejkapitalističtější zemi světa, v níž každý druhý nosí střelnou zbraň a v níž je polarizace společnosti stále často způsobena pouhou barvou kůže. První série je jistě skvělá, už jen protože nastavuje laťku možností fikčního světa, v němž je Justin Bieber černoch, ale co však nastane, druhou sérií počínaje, skutečně nemá v televizní tvorbě obdoby. Pět z pěti, deset z deseti. Alfred je nejvtipnější a nejlépe napsanou seriálovou postavou vůbec.