Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Dokumentárny
  • Rozprávka
  • Krimi

Recenzie (46)

plagát

13. komnata - 13. komnata Jána Jackuliaka (2021) (epizóda) 

**6** Asi jako spoustě dalších diváků mi Ján Jackuliak utkvěl v paměti během sledování seriálu Vyprávěj. Tam hrál správného záporáka, později klaďáka, převažující vážný výraz... Měla jsem chuť dozvědět se o něm něco víc a poznat kousek jeho osobní lidské stránky. Byla jsem příjemně překvapená, myslím, že je to sympaťák a velmi skromný člověk. Některé komnaty mi přijdou značně o prdu, ale vyprávění Jána Jackuliaka se mi poslouchalo moc dobře. Fajn. :)

plagát

Bakaláři - Přání (1978) (epizóda) 

**5** Nevím... jako nebylo to špatný, ale na mě tam toho klaďáctví bylo už nějak moc. Celým dětstvím a pubertou mě provázely nekonečné (a mnohdy debilní) rady, otázky, výčitky... takže je mi prostě takovejhle film, ze kterýho ta výchovnost stříká na třicet metrů, prostě automaticky protivnej. Taky mě trochu rozladil ten oslavovaný čin malého chlapce... Na tom je něco tak strašně extra? Kdyby třeba sestru chytil předtím, než vběhne do silnice nebo ji chytil, kdyby odněkud padala, tak to beru, ale tohle?? Navíc kluk šprechtí jak encyklopedie... Hezky udělané, i trochu milé, ale zároveň také přitažené za vlasy. Dávám 3.

plagát

Smrt stopařek (1979) 

**4** Divím se poměrně nízkému hodnocení. Za mě fajn kriminálka, dobře zahraná, krásně vybranej zloduch a i dětský herec byl skvělý. Dagmar Patrasovou mám spojenou především s rolemi v pohádkách a komediích... takže sledovat ji v téhle roli (i když si ji moc dlouho neužije), je moc zajímavá změna. Viděla jsem to samozřejmě víckrát a vždycky se ráda mrknu znovu. Konec akční a napínavý, scény na svou dobu asi poměrně odvážné a drsné. Za mě super!

plagát

Chvilky (2018) 

**3** „Straaašně rozvleklýýý...!“ - to jsem si říkala snad až skoro do poloviny filmu... Bohužel jsem se pak v určitých věcech začala poznávat, což mě upoutalo a znepokojilo zároveň. Do Anežky jsem se pak docela rychle vcítila - babička nemocná s rakovinou, děda na smrtelné posteli. Psychicky nemocná matka, pro kterou jsou návštěvy dcery asi jediným vyrváním z depresivní šedi života. Jinak ji snad ani žít nebaví a nic nemá cenu... Otec, který ví všechno na zeměkouli, nejlepší je jen to, co si myslí on, vše kritizuje a za každou cenu musí mít pravdu. Láska, o kterou se Anežka musí dělit, asi ji baví ty housle, ale není to komu předvést... Ať se pohne kamkoli, všude je jenom beznaděj nebo někdo, kdo z ní vysaje energii jako upír. Její jediná obrana je být uštěpačná a ironická. Ale běda, jak by si postěžovala... jí nic nechybí, protože přece má kde spát a co jíst! Nejpovedenější mi přišel asi záběr na Anežku sedící u psycholožky - všechno v bílém, jen ony jako dva středobody a mezi nimi krásný výhled z okna. Moc povedené. :) Navíc Lenku Vlasákovou, tu já můžu. Dávám tři hvězdičky - nebylo to vůbec špatné, ale je to asi jeden z těch filmů, které si člověk vícekrát nepustí.

plagát

Obraz (1964) (TV film) 

**2** No... moje smůla asi je, že dobře znám Posledního mohykána s panem Marvanem. Jen co se tenhle mikrofilm trochu rozeběhl, neměla jsem před očima nic jiného, než scénu s věšením obrazu právě z Posledního mohykána. A tím pádem jsem to během sledování musela neustále srovnávat. Brodský je sice fajn, ale na Marvana zkrátka nemá, to je úplně jiný elán... Aspoň jsem mrkla na to, jak to slušelo Nataše Gollové v 60. letech. :) Nejlepší / nejzábavnější byla asi scéna se služebnou, která si bez zaváhání poradí s řezáním skla. A ještě bez pravítka.

plagát

Návrat do Osvětimi (2016) (TV film) 

**1** Super dokument. Není nad vyprávění pamětníků. Nikdo z nás si nedovede představit, jaká to tam musela bejt hrůza a taky si nedokážu představit, co se musí dít v té paní, která byla ochotná se do Osvětimi vrátit a procházet místy, kterými procházela před 70 lety. To musí bejt něco nepopsatelnýho. Další věc, co mě u takovýchhle dokumentů vždycky zarazí je to, že se něco takovýho FAKT dělo ve 40. letech 20. století. Taky jsem kráčela po Osvětimi, ještě k tomu v zimě, byla šílená kosa. Při představě, že člověk šlape po místech, kde ležely hromady těl, že všude ležel/leží poprašek popela ze spálených mrtvých... to je síla. Přesto asi ani za mák nedokážeme na tom místě pocítit to, co tam cítili lidé před už skoro 80 lety. Každopádně si myslím, že Osvětim (případně jiný tábor), by měl alespoň jednou navštívit každý.