Parlay

S matematikou jsme se moc nikdy nekamarádili a tak jsem se trochu obával, že si zadělávám na další noční můru :-) Nakonec jsem se dočkal klidného spánku a hlavně příjemného filmového zážitku. Snímek se svou krátkou stopáží svižně uplyne a potěší zejména po hudební a herecké stránce (především Gwyneth svoji roli zvládla na výbornou).

Jeden ze snímků, který se nachází přesně na pomezí hodnocení o třech a čtyřech hvězdičkách... Jsem si vědom všech mnohdy neštastných a přihlouplých scénáristických postupů, leč autoři neslibují historii věrohodný snímek, nýbrž dobrodružnou jízdu okořeněnou mystičnem a konspiračními teoriemi, což se jim stejně jako v prvním díle daří. Nu koho by nechala klidným taková Kniha tajemství? :-) Bruckheimerovy melounky jsou zatraceně vidět, herci jsou dostatečně rozjaření a nadšení a stůl Resolut zatraceně originální.

Na "Wanted" jsem se opravdu těšil. Jednak na to, jak na dvě hodinky „vypnu mozek" u akční jízdy oproštěné od fyzikálních zákonů a také na mého oblíbence Jamese McAvoye, který mě dosud v žádné roli nezklamal. Výsledný dojem by ovšem notně rozpačitý. Nemohu si pomoci, ale po dějové stránce snímek zkrátka vůbec nedrží pohromadě a působí splašeným (režisér se doslova ztrhl ze řetězu) a hloupým dojmem. Tyto nedostatky alespoň částečně kompenzují akční sekvence (tvůrci dostáli svých slibů a zvládli je na výbornou) a lahůdkový soundtrack od Dannyho Elfmanna. P.S. James svoji roli uhrál se ctí, což si vzhledem k tomu, jak schematicky a nesympaticky je jeho postava vykreslena, zaslouží nefalšovanou pochvalu...

Hercuile Poirot byl, je a zcela určitě i bude zárukou kvalitní detektivní podívané. Jeho nejnovější příběhy ovšem daleko více sázejí na vizuální působivost než na konstruktivní a srozumitelné budování zápletky. Zajisté nejsem jediný, kdo měl relativně brzy pěkný zmatek v postavách a na konci si nebyl 100% jistý, zda vše do puntíku pochopil...

Havlíčkova psychologická próza pojednává o pokřivených lidských postavách a jejich osudech, ze kterých člověku není dvakrát dobře po těle. Stejné pocity ve vás vyvolá i filmová adaptace jeho románu "Neviditelný". Zajímavé filmové postupy jako jsou práce se světlem, kamerou a hudbou vás buďto upoutají, nebo donutí k přemítání nad tužbami typu „je to sice zajímavě udělané, ale ať už je proboha konec...". Já jsem se žel spíše těšil na závěrečné titulky...

Menzelova filmová poetika podbarvená Hrabalovým nezaměnitelným rukopisem a krutou realitou 50. let. Funguje to skvěle.

"Sedm statečných" nabízí úplně jiný typ westernu než Leoneho spaghetti výlety na divoký západ. Jsou vtipnější a neberou se příliš vážně, což je velmi sympatické. Jedná se nepochybně o skvělý film, na který se rád znovu podívám, avšak kvalit takového klenotu, jakým je "Tenkrát na Západě", zkrátka nedosahuje... Plně ovšem chápu, proč se i tato parta kolem Youla Brynnera, Stevea MyQueena a Charlese Bronsona honosí přízviskem kultovní.

Jsem si plně vědom, že se svým hodnocením stavím do opozice, leč vůbec mě to netíží. Zkrátka a dobře zde hrálo roli mnoho aspektů, které nakonec vedly k velmi příjemnému filmovému zážitku, který si velmi rád v budoucnu dopřeji opakovaně. Prvním velkým plusem byl fakt, že jsem snímek shlédl v původním znění, což dalo vyniknout skvělému, uhrančivému a charismatickému herectví Jamese McAvoye, které pro mě činí celý snímek nezapomenutelným. Opět zafungovala ona magická formulka, že film, kde se v titulcích objeví Jamesovo jméno, mě zkrátka nemůže zklamat... Anne Hathaway sice svému mužskému protějšku zdaleka nestačí, ovšem za žádný rušivý element bych ji nepovažoval, platí u ní známé „sejde z očí, sejde z mysli". Dále mi velmi imponuje Anglie přelomu 18. a 19. století, jak ji ve svých knihách popisuje Jane Austenová, okouzlila mě zejména dokonalá "Pýcha a předsudek" Joea Wrighta. Nemalou zásluhu nese hudba Adriana Johnstona (zprvu nenápadná, ovšem při samostatném poslechu věru okouzlující, věřte...) a závěrečné vyústění snímku. Byl jsem skutečně velmi příjemně překvapen... P.S. Nakonec se ukázalo, že "Vášeň a cit" se pro mne stala správnou dávkou emocí (na rozdíl od soap oper na Primě :-)) a já přidávám pátou hvězdičku...

"Vévodkyně" nabízí v první řadě suverénní herecký výkon Keiry Knightley, která na svých (byť křehkých) bedrech nese celou takřka dvě hodiny trvající stopáž snímku. A věřte, že nikdo Keiře její herecký růst nepřeje více nežli já :-) Naštěstí pro ni se mohla opřít o výraznou hereckou oporu v postavě Ralpha Fienesse, jehož mrazivý herecký výkon si také jistě zaslouží pochvalu. Režisér Saul Dibb zvládl svůj první „velký" film se ctí, Rachel Portman nabídla svůj tradičně výtečný, sluchumalebný hudební doprovod a snímek po celou svoji stopáž nesklouzne k hloupým bezpředmětným rozhovorům o ničem a rádobyokázalým dobovým scénám, nudě zkrátka nedává šanci. Velmi vkusně natočený kostýmní historický snímek se skvělými hereckými výkony.

Nemohu říci, že bych měl tento seriál přímo v nemilosti, ale na TV obrazovkách jsem jej nikdy nevyhledával a když jsem na něj náhodou narazil, raději jsem přepnul na jiný kanál... Dle mého názoru se jedná o syntetickou pohádku bez života s roztříštěným a zmatečným dějem - nedějem. Jeden z případů, kdy vám to či ono zkrátka nesedne na první pohled. A poté ani na druhý...