lenoch

Podle mě je to film o přitažlivosti/absurditě slávy, o celebritách a Woody si různými způsoby střílí z jejich světa.

Mám pocit, že kult Hitchcocka je maličko přehnaný. Ptáci mi připadali legrační, Vertigo a Okno do dvora nudilo. Snad jenom Psycho a pak zhruba polovina tohoto filmu jsou povedené. Ta druhá je taková soap opera. 3,5.

Dvě dívky, pro které je svět a život pouhý žert. A ostatní, kteří hrají své osudem přidělené role smrtelně vážně. V kontrastu s vražděním a bestialitami válek, kvůli "zónám vlivu", ve jménu boha nebo nějaké ideologie, se vnucuje otázka kdo je tady vlastně ten rozumný a kdo "ošklivý". --- A jako bonus kongeniální gejzír vizuálních nápadů Ester Krumbachové.

Mám pro fantastické filmy z osmdesátek prostě slabost, no.

Viděl jsem jenom pornovodníka a kus zombierodena, než to přerušily reklamy, ale jediné asociace, které mě při pohledu na herce napadla, byla party televize nova, kde zpívá karel gott, pojídají se mořský potvory, šňupe koks na záchodcích a telefonuje makléřům z iphonů.

Je tam spousta mistrovských scén, které ukazují, že Tarantino je mimořádně talentovaný, ale... působilo to na mě jako sled nesouvisejících scének - navíc v úplně odlišných žánrech - a to mi malinko vadí. To platí i o dvojce a vlastně i o mnoha dalších T. filmech.

Louis de Funés v jiné herecké poloze, než jak ho znáte. Bláznivé ujeté nápady z béčkové crazy komedie se mísí se zvláštním nahořklým story o dvou stařících a výsledek je překvapivě zajímavý. I po odložení explicitního humoru založeného na dělání ksichtů a gest není špatný a trochu lituju, že si nestřihnul víc charakterních rolí.

Dosti zajímavé. Má to vnější podobu takových těch meziválečných filmů pro pamětníky, které dnes působí spíš komicky, ale zde se jedná o něco jiného. Vyniká hereckými výkony, dočkáme se dokonce experimentů s formou, působivého a vizionářského scénáře a když si uvědomíme, že se jedná o jedno z prvních sci-fi a srovnáme to s jinými filmy z téhož období, tak si myslím, že si to vysoké hodnocení zaslouží. --- Už pro ten vysílač vln, co mu z koule šlehají blesky - to je esence atmosféry rané fantastiky: na mysl přijde frankenstein, metropolis atd.

Přijde mi to moc přestylizovaný, umělý, bez chuti, intelektuálský. Ale třeba to právě tak chtěli.

Syn byl mdlý, apatický, flegmatický, nudný, bezvýrazný jako ryba - ten byl skvělý. Ale otec? Ten verkující rozšafný stařík, že má být ten introvertní filosof z knihy, co už všechno prožil a jen z dálky se dívá na hemžení lidstva jako do mraveniště? Ale já tušil, že budou chtít podávat herecké výkony a obohacovat to nějakými ženskými či co.