Rob Roy

Tak to je hodně zvrácené. Rod Lynchů rulez. A navíc skvělá písnička od Violent Femmes - Add It Up. 90% a těším se na Hisss

Best shotgun scene ever. A mnohem víc (dvakrát na plátně).

Komentáře Scorseseho, Spielberga, Eastwooda a Waltera Hilla byly natočena a přidány před pár lety. Hodnotný dokumet, který neshrnuje Fordovu tvorbu a osobnost do neurčitých obecných nicneříkajících vět, ale je konkrétné. Stewart, Fonda, Wayne a další zmiňují konkrétní situace při natáčení (interview dělá mladý Peter Bogdanovich, který se často uchechtává), stejně tak novohollywoodská generace čiší obdivem k Fordovi, ale jejich názory jsou dokládány klipy z Fordových filmů, navíc je tu několik momentů - klenotů, když Spielberg mluví o svém poučném cca minutovém setkání s Johnem Fordem ve svých 16 letech, Scorsese zmiňuje pro něj klíčovou scénu, kterou viděl jako mladý a jejíž kráse se chtěl vždycky přiblížit ("One take, dialogue, realtionship between the two, humour...and I said I wanna make scenes like that, I wanna deal with characters like that"), přičemž poté je dotyčná scéna přehrána. "Fordomilové" a ti co mají nakoukáno si to užijí určitěmnohem víc (obzvlášť když tu Henry Fonda vypíche můj můj osobní TOP moment z Fordových filmů a potvrdí jeho genialitu), ale i ostatní ocení informační hodnoti dokumentu o nejoceňovanejším americkém režisérovi. Režisérovi, který "ovlivnil každého filmaře dnešní doby, který to myslí s filmem vážně. I když o tom vlivu třeba neví (Martin Scorsese)

Zajímavě nepovedený film. Bez pořádně prokreslených charakterů, taková rychlokvaška, ale je to nakažlivě vášnivé, křiklavě barevné a živelné. A pro fanoušky starých filmů zajímavé i prostředím - cikánských filmů z té doby moc neznám :) Cornel Wilde jako tančící cikán je docela zážitek. 70%.

Velmi fyzický zážitek

Nevím kolikrát v životě se mi stalo, že jsem měl po filmu špatné spaní, nebo že sen navazoval na film. Mockrát to ale určitě nebylo. Poslední vlna je jeden z nich. Weir je machr, ten film ve mně "dojíždí" už několik dní a věřím, že některé "obrazy úzkosti" budu mít v hlavě ještě hodně let.

Klasickej Ford. Smířlivý a ve výsledku dobrosrdečný, přestože nadhazuje pichlavá témata mediální manipulace (nástup televize) a špíny v politice. Spencer Tracy jako starosta v letech, co kandiduje po páté a tuší, že jeho kariéra končí, sám se označuje za vyhynulý druh, dinosaura. Překvapivě nevýrazné vedlejší postavy. Ford měl asi lítostivé období, konec jeho kariéry se taky blíží. Zde lehce nahozené téma nového média a jeho manipulační schopnosti - televize - je mistrovsky a nadčasově zpracováno v Kazanově zapomenutém filmu A Face In The Crowd (1957).

Hodně zajímavá výchozí situace - téma amnézie a konspirace - ale naivní režií akčních se Dmytryk zasekává ve svých noirových 40. letech (Murder, My Sweet) a stejně tak celou interiérovou studiovou estetikou. Pozoruhodné tím, jak se tu mísí "stará" filmařina s nastupujícími moderními tématy konce 60. a první poloviny 70.let. Hybrid starého a nového. Když se třeba tenhle film srovná s Frankenheimerovými Seconds (1966), vypadá to jako by mezi nimi byl rozdíl deset let. P.S. jako krásný výsměch "starému" považuji to, že Walter Matthau tu hraje soukromého detektiva ve stylu Phil Marlowe v Murder, My Sweet, který nenosí zbraň, pije Dr. Peppera a jeho agentura se jmenuje AAA, protože "to najdete ve zlatých stránkách hned na první straně."

Don Siegel stylové hitmany umí. A když je hraje Eli Wallach, není co řešit. Přípravka na The Killers

Film, jehož jednotlivé složky jsou mnohem lepší než výsledný dojem