stub

Pro mě patrně nejzásadnější postava světové kinematografie, s jejímž mistrovstvím se v mých očích může měřit snad jen Bergman (AK mi však více imponuje lidsky). Jeho díla jsou do detailu promyšlenými a propracovanými obrazy, ze kterých čiší fenomenální cit pro lidské povahy a fungování světa a společnosti. Všeprostupující, nikoli však naivní, mistrův idealismus, dělá jeho filmy zcela plnými a nesmrtelnými a právě jeho lidská stránka (mnohem více, než nesporné režijní a výtvarné kvality) činí jeho styl nenapodobitelným, jedinečným a nadpozemsky nádherným. Díky, mistře!

AK jako scénárista: Je celkem známo, že Kurosawa si své filmy nejprve kreslil/maloval a jeho scénáristický materiál je uměleckým dílem sám o sobě (souborně vyšel v knize AK - Complete Drawings, ukázka třeba zde: https://akirakurosawa.info/kurosawas-paintings/).

Skorem stoletý klasik japonské kinematografie, autor legendární Onibaby. Hyperproduktivní, stále aktivní scénárista a režisér s neuvěřitelně širokým záběrem a, i přes množství tvorby, značně vysokým kvalitativním standardem.

Poměrně zásadní Kurosawův vzor. Byť není tak stylotvorný jako Mizoguchi nebo Ozu, o to výraznější je v posouvání a prohlubování stávajícího pojetí. Tvoří tak ve své době jeden ze nejzásadnějších mostů mezi starým a novým.

"Nejjaponštější" ze všech japonských filmařů a trochu protipól Mizoguchiho - miláček národa, avšak ve světě dosáhl spíše jen k "artovému" publiku, a to ještě se zpožděním. Velmi soustředěná tvorba, jež odmění pouze neroztěkaného, neuspěchaného diváka.

První japonský režisér, který prorazil ve světě. Jeho přijetí v Japonsku své doby nebylo zcela bezvýhradné, ale čas ukázal trvanlivost díla. Jednou kapitolou jsou velké filmy typu Ugetsu Monogatari, mne ale spíše fascinuje, jakou sílu dokázal dát i filmům, se kterými si tak úplně nevěděl rady (Street of Shame). Za pokus určitě stojí i velmi raná, němá tvorba.

Kromě Kurosawy snad nikdo nenatočil tolik filmů s Toshiro Mifunem, navíc v tak širokém rejstříku - od epických jidai-geki, přes výpravné dobrodružné snímky, až k takovým klenotům japonského filmu, jako je Wild Matsu, the Rickshaw Man (snad nejsilnější filmový zážitek s Mifunem pod jinou, než Kurosawovou taktovkou).

Mistr mnohovrstevných, propracovaných příběhů s neotřelými pointami. Pozoruhodná je jeho schopnost dokonale si vybrat přesně tu pravou filmovou hudbu. Jeden z těch, pod jejichž rukama se i malé téma promění ve velký film.

Svou povahou hluboce experimentální filmař, který je však paradoxně snad ještě o chlup silnější, když "zabloudí" k civilnějšímu pojetí (Affair in the Snow, 18 Roughs, Akitsu Springs).

Jedna z nejkontroverznějších postav jap. filmu, ať už svými konexemi ve světě yakuzy, tak součinností s Jap. rudou armádou a dalšími "extremistickými" organizacemi. Jeho smrt pod koly auta (2012) zanechala několik hořkých otazníků...

Ještě o něco radikálnější souputník výše zmíněného, který si rok a půl odseděl v Libanonu a posléze ještě jednou tolik v Japonsku. Živoucí kus historie, již už dnes málokdo dovede vůbec pochopit...