manonfire

Spousta těchto hororokomedií u mě těžce propadá.(Útok na věžák, Mucha Sangre, Zlo, Dead heads, Houbičky, Doghouse) Grabbers ale mají krom všeobecně sympatického osazenstva svého ostrůvku v rukávu Ruth Bradley. Ruth, která celou polovinu filmu hraje novicku policejního sboru, klasicky posedlou pravidly a profesní morálkou, je vzhledem k okolnostem uhozeného příběhu donucena poprvé sáhnout k alkoholu, což samozřejmě vzhledem k její dosavadní celoživotní abstinenci, slibuje zábavnou podívanou. Opilost, jakožto jeden z nejzásadnějších etalonů herectví, však zahrála tak neskutečně dokonale, že jsem něco takového ještě neviděl. Takovou dávku odzbrojující roztomilosti (přitom bez afektu a přehnaného pitvoření) snad nemohla zahrát, aniž by nebyla v reálu totálně nasračky. Dokázala tak zlomit dvě odvěká pravidla. Za 1) Opilý herec nemůže věrohodně zahrát opilost. Za2) Opilá žena všeobecně je jedním z nejtrapnějších úkazů lidstva. Tohle byl prostě koncert a ač jde ve filmu pouze o 20sekundový detail, já si ho přehrál nejméně desetkrát a bavil se stejně nepokrytě jako zbytek hereckého ansáblu. Herečka, o jejíž existenci jsem vůbec netušil, si mě omotala kolem prstu a fakt, že je mimochodem krásná jak obrázek, byl tentokrát jen okolností mého vzplanutí. 80%

Nejlepší kriminální seriál všech dob(minimálně I.-IV.série). Nikde jsem nezažil tak bolestivé ztvárnění permanentní porážky dobra prostřednictvím těch nejcivilnějších a nejchladnokrevnějších krutostí. Únosy, drogy, výhrůžky rodinám a jejich krutá naplnění. Smrt drtivé většiny těch odvážných a dobrých ať už se jejich těla najdou rozstřílena desítkami kulek kdesi ve vracích aut na opuštěné silnici, či s jednou nečekanou kulkou do týla kdekoliv ...třeba ve frontě na kafe. Oproti tomu nehynoucí triumf mafie. Všechno nebývale hmatatelné. Když ještě uvážím, že Morriconeho soundtrack k tomuto seriálu osobně navrhuji za nejgeniálnější hudební dílo určené pro filmovou tvorbu, uvědomuji si, že právě píši recenzi ne jednu ze stovek dalších, ne abych vyjádřil své hodnocení, ale abych napsal cosi jako milostný dopis k tomuto pro mě nezapomenutelnému projektu. Ačkoliv bych pochopitelně našel dílčí chybičky, tak síla celého díla na ně dá hodně rychle zapomenout. Klasika, kult a slzy za které se nestydím. 100%

Nejlepší kriminální seriál všech dob(minimálně I.-IV.série). Nikde jsem nezažil tak bolestivé ztvárnění permanentní porážky dobra prostřednictvím těch nejcivilnějších a nejchladnokrevnějších krutostí. Únosy, drogy, výhružky rodinám a jejich krutá naplnění. Smrt drtivé většiny těch odvážných a dobrých ať už se jejich těla najdou rozstřílena desítkami kulek kdesi ve vracích aut na opuštěné silnici, či s jednou nečekanou kulkou do týla kdekoliv ...třeba ve frontě na kafe. Oproti tomu nehynoucí triumf mafie. Všechno nebývale hmatatelné. Když ještě uvážím, že Morriconeho soundtrack k tomuto seriálu osobně navrhuji za nejgeniálnější hudební dílo určené pro filmovou tvorbu, uvědomuji si, že právě píši recenzi ne jednu ze stovek dalších, ne abych vyjádřil své hodnocení, ale abych napsal cosi jako milostný dopis k tomuto pro mne nazapomenutelnému projektu. Ačkoliv bych pochopitelně našel dílčí chybičky, tak síla celého díla na ně dá hodně rychle zapomenout. Klasika, kult a slzy za které se nestydím. 100%

Nejlepší kriminální seriál všech dob(minimálně I.-IV.série). Nikde jsem nezažil tak bolestivé ztvárnění permanentní porážky dobra prostřednictvím těch nejcivilnějších a nejchladnokrevnějších krutostí. Únosy, drogy, výhružky rodinám a jejich krutá naplnění. Smrt drtivé většiny těch odvážných a dobrých ať už se jejich těla najdou rozstřílena desítkami kulek kdesi ve vracích aut na opuštěné silnici, či s jednou nečekanou kulkou do týla kdekoliv ...třeba ve frontě na kafe. Oproti tomu nehynoucí triumf mafie. Všechno nebývale hmatatelné. Když ještě uvážím, že Morriconeho soundtrack k tomuto seriálu osobně navrhuji za nejgeniálnější hudební dílo určené pro filmovou tvorbu, uvědomuji si, že právě píši recenzi ne jednu ze stovek dalších, ne abych vyjádřil své hodnocení, ale abych napsal cosi jako milostný dopis k tomuto pro mne nazapomenutelnému projektu. Ačkoliv bych pochopitelně našel dílčí chybičky, tak síla celého díla na ně dá hodně rychle zapomenout. Klasika, kult a slzy za které se nestydím. 100%

Nejlepší kriminální seriál všech dob(minimálně I.-IV.série). Nikde jsem nezažil tak bolestivé ztvárnění permanentní porážky dobra prostřednictvím těch nejcivilnějších a nejchladnokrevnějších krutostí. Únosy, drogy, výhružky rodinám a jejich krutá naplnění. Smrt drtivé většiny těch odvážných a dobrých ať už se jejich těla najdou rozstřílena desítkami kulek kdesi ve vracích aut na opuštěné silnici, či s jednou nečekanou kulkou do týla kdekoliv ...třeba ve frontě na kafe. Oproti tomu nehynoucí triumf mafie. Všechno nebývale hmatatelné. Když ještě uvážím, že Morriconeho soundtrack k tomuto seriálu osobně navrhuji za nejgeniálnější hudební dílo určené pro filmovou tvorbu, uvědomuji si, že právě píši recenzi ne jednu ze stovek dalších, ne abych vyjádřil své hodnocení, ale abych napsal cosi jako milostný dopis k tomuto pro mne nazapomenutelnému projektu. Ačkoliv bych pochopitelně našel dílčí chybičky, tak síla celého díla na ně dá hodně rychle zapomenout. Klasika, kult a slzy za které se nestydím. 100%

Mám dvojku Hill a Spencer vcelku rád, (hlavně druhého jmenovaného) jelikož je mustr těch dvou protipólů v zásadě chytlavej a velice funkční. Stejně tak ale musím konstatovat, že hodně kousků z jejich dílny, včetně třeba "Jdi na to" je scénáristicky zbytečně odfláknuté a pitomé i na poměry bláznivé italské komedie. Bohužel i podstatně méně vtipné než třeba proklínané parazitující duo Šimon a Matouš, jejichž kouzelně ultradebilní bitku v zastavárně s partou uprchlých galejníků Bud s Terencem v termínu kvality a nápaditosti gagu nikdy nepřebouchali. 40%

Jaroslav Dušek a jeho filozofické repliky samozřejmě vedou. "To je co? To je štětka? Kanibalští myslivci? ....Takto by filozof neměl umírat!" "To mám jít do lesa? Zalézat do hlíny? Já tedy nejsem proti občasné meditaci..." Samotní myslivci ale byli dost trapní, kromě toho s hrncem na hlavě. 60%

Humpolácky zakomponované funny komentáře nebyly funny. Nevím jestli je dement dramaturg, nebo moderátoři, ale sázel bych na jistotu a volil obě možnosti. Tohle se nepovedlo.20%

Mám rád, když se filmy dle skutečných událostí drží skutečných událostí a "umělecké" pokusy o ozvláštnění, či umělé kličky v příběhu směřující k oživení za každou cenu si nechávají od cesty. Movie natočené dle reálné hrůzné události dostává do vínku obrovský dramatický potenciál ve vyznění k divákovi, ovšem drtivá většina takových snímků o sériových vrazích ho nedokáže využít v plné míře, v horším případě jej přímo planě zneužívá. Je to i případ tohoto díla, které ale přece jen patří v rámci žánru k tomu lepšímu. Je to díky výbornému Brianu Dennehymu, jež si svého "Gacy gacy na holou" zahrál opravdu s gustem úchylného prasete a veškerou atmosféričnost snímku si může směle připsat na svůj vrub. S Michaelem Rileyem, jakožto policejním vyšetřovatelem Kozencakem, to už bylo horší. Když poprvé zazvonil na dveře Gacyho domu, nevěděl jsem, zda pana domácího přímo ve dveřích podrobí výslechu, orálnímu sexu či se mu pokusí prodat sušenky. Herec se snažil, ovšem ten jeho legrační babyface s očima kolouška Bambiho vytrvale vetoval veškeré vyznění respektu, který by asi policista měl mít. 60%

Takže...klasická motelovská vybíječka ušla jakožto jednorázová zábava, díky hercům vytažená na ony tři hvězdy. Ovšem pointa a pointa v pointě....to už bylo čistě vaření z vody...ne že by to člověka urazilo, ovšem ani se nejedná o cokoliv hodného zapamatování. Pruitt Taylor Vince zase hutně ševelil panenkami jako by se pohledem snažil zmrazit Otu Sklenčku, Ray Liotta zase naopak panenkami nehybně propaloval všechno kolem včetně záchodové mušle uprostřed močení a John Cusack si střihnul dalšího bezpohlavního klaďase z donucení. Takový ten film na tři hvězdy. 60%