Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Krimi
  • Horor

Recenzie (43)

plagát

V zajatí démonov (2013) 

Film, po jehož zhlédnutí jsem si zase uvědomil, že horory mám hodně rád. A tohle je pro mě horor roku … Jen by mě zajímalo, proč u většiny hororů nechybí upozornění, že film byl natočen na základě skutečných událostí. Nemusím ale určitě všechno chápat, někdy to stačí jenom přijmout. Doporučuji.

plagát

Blízko od seba (2013) 

Chápu, že předělávky divadelních her se mohou zdát někomu trochu samoúčelné, filmově málo atraktivní a možná proto až zbytečné. Přiznávám, že ani já nepatřím mezi fandy adaptací divadelních konverzaček a rodinných dramat z hollywoodských ateliérů. Občas se to dá ale vydržet. A tento snímek patří určitě k těm zdařilejším. Očekávaně famózní Meryl Streep sekundují pečlivě vybraní herci ve vedlejších rolích, zaujmou fotogenické scenérie nechutně rozpálených plání i příjemný soundtrack. Skutečnost, že film je natočen podle divadelní hry, zde vůbec nevychází jako handicap – tvůrci dobře chápou, jak příběh funguje, netlačí na pilu, nemají ambice vše vysvětlovat. Nakonec to všichni znáte, v každé rodině to občas trochu zaskřípe …

plagát

Šepot smrti (2007) 

Zbytečný horor s nesnesitelnými hrdiny v ochotnickém podání. Než koukat na tohle, tak raději třeba umyjte mamince okna. Je to taky otrava, alespoň ale uděláte dobrý skutek.

plagát

Znova chuť žiť (2012) 

Morgan Freeman zase dokazuje svůj formát. Jeho postava a především jeho herecký výkon je jediným ale možná i dobrým důvodem, proč tento film vidět. Pokud tedy člověk snese romantickou oddychovku s americkým endem, protože jinak vstup zakázán.

plagát

Tiesňová linka (2013) 

To se parta filmařů vsadila v hospodě s kamarády, že dokážou udělat crazy komedii, kterou nikdo nepochopí, ale ze které se stane úspěšný thriller. Tuto vtipnou myšlenku jsem při sledování filmu nepochopil (měl jsem za to, že mám vidět thriller) a tak jsem si málem ukroutil hlavu. Takovou přehlídku absurdních situací a nesmyslných zápletek, jsem snad ještě neviděl. Snímku je možné přiznat dvě pozitiva – celkem slušné tempo a ještě snesitelnou délku (i když o hodinu kratší by byl mnohem lepší). Nevím, jestli to jsou to ty nejvhodnější reference pro výběr filmu. Vědět to dřív, tak se tomu určitě vyhnu.

plagát

Svadba podľa Margot (2007) 

Nezávislák s prvoligovým hereckým obsazením, které je hlavním a možná i jediným důvodem, proč se na film podívat. Ano, dospělí nejsou chytřejší a rozumnější než děti. Jenom to před dětmi umějí dobře předstírat. Děti, které přirozeně obdivují a napodobují svoje rodiče, pak jednou čeká hořké procitnutí z této iluze. Tomu poznání se říká dospívání. Podle všeho jde o Baumbachovo oblíbené téma, která pak tvrdošíjně rozehrává i ve svých dalších dílech.

plagát

Konečná (2013) 

Ten film je pustá vykrádačka, což by nemuselo zase překážet, nejspíš to je i hlavní „umělecký“ záměr. Ten film je hloupej, ale nemělo by být omluvou, že hloupej je záměrně. Patrně jde o oslavu Béčkových filmů se stárnoucím superhero. OK. Arnold vlastně ani nevadí. Na někoho možná zapůsobí hlášky, ale myslím, že žádná další „Hasta La Vista, Baby“ se tu nenajde. Vlastně jsem chtěl být překvapený, že nepůjde o zbytečný snímek, alespoň trochu - bohužel, výsledek nepřekvapil.

plagát

Čitaj mi z pier (2001) 

Co může spojovat ambiciózní zdravotně handicapovanou kancelářskou myšku a nezaměstnaného násilníka s kriminální zkušeností ? Těžko zobecňovat, každý máme svoje démony. Někdy si to stačí přiznat, život pak může být jednodušší a zajímavější. Romance bez sentimentu, s hrdiny, kteří asi nikoho hned neokouzlí, postupně si je ale divák oblíbí a v závěru už jim drží palce. Po filmu Na dřeň další skvělý kus od Jacquese Audiarda.

plagát

Mama (2013) 

Chápu, že je marné radit divákovi, aby film vypnul čtvrt hodiny před koncem. Tady by se to ale vyplatilo. Autoři bohužel neodolali touze divákovi celou záhadu nějak srozumitelně dovysvětlit, což se u této ryzí duchařiny ukázalo jako rozhodnutí odvážné ale hlavně mylné s ničivým dopadem na celkové vyznění snímku. Je to škoda, protože jinak tvůrci vymysleli zajímavé postavy, vybrali šikovné představitele a větší část filmu zdařile budovali tajemnou atmosféru. Závěr však celý pracně vybudovaný koncept rozbořil na kostičky. Škoda.

plagát

Divosi (2012) 

Silnou stránkou lepších filmů Olivera Stonea jsou zajímaví hrdinové a poutavý příběh. Tenhle patří k těm horším. Všechny postavy vypadají, jakoby je vymodelovali na základě průzkumu spotřebitelské poptávky. Hlavní trojice (drsňák, romantik a blondýna) je prvoplánově atraktivní, zatraceně nekonformní, zkrátka cool. Po několika minutách sledování této vymazlené trojky člověku dochází, proč zbylý svět Američany nesnáší. Možná to byl umělecký záměr - vypravěčkou a průvodcem příběhu je totiž blondýna - takže natočená historie vypadá jako přepis z deníku pubescentky. Vrcholem zoufalství je pak zakončení na druhý pokus. Obsazení a výkon Benicia Del Tora pasuje, celkový dojem z filmu ale už nespasí.