michmark

Film má pozoruhodně intenzivní začátek (dosažený čistě divadelními prostředky), který až vyvolává nadšení. Bohužel od nějaké 15. minuty dál je to spíš středoškolský pokus o opileckou komedii typu Svéráz národního lovu s predikovatelným vývojem a fakt mizernými herci. Normalizace a "okupace", se kterou šermuje propagace filmu, v tom nijak zásadní roli nehraje. Z filmu je patrné, že dobu nikdo z tvůrců nezažil a jediným důvodem volby tohoto období byla potřeba mít na scéně ruského důstojníka. (Takhle naivně zpracovávali totáč západní tvůrci, přičemž vrcholem byl film The Living Daylights, kde Bond přejíždí v Bratislavě železnou oponu na saních.)

Poměrně neuvěřitelný počin ĆST Košice se pokoušel zasadit děj do "prestižního" překladiště v Čiernej, ale výsledkem je neuvěřitelný eintopf dějových linek a celkově surrealistický dojem.  – – Není jasné, jestli Kanyza v klíčové roli měl byt skutečně takový pitomec, kterého všichni okopávají, nebo je to výsledek neumětelství tvůrců. Řada scén z filmu je těžko uvěřitelná - například veřejná kritika šéfa ZV KSČ (za totáče dost silná pozice). Zvláštně působily dialogy, kdy jeden mluvil slovensky a druhý rusky. Bizarní byla i stejnokrojová kázeň, kdy někde v ranžíru na východze běhají nádražáci vyšňoření jako na plese v ÚKDŽ (jen Brabec měl o číslo menší brigadýrku)... – – Kulisy filmu tvoří zašlé komunistické nádraží s ošuntělými vagony, bizarní interiéry nevkusných zasedaček a povinná 1980s samohrajková hudba. – – Technikálie (z dnešního pohledu absurdní pitomosti jako samodomo úpravy nakladačů nebo portálového jeřábu) se intenzivně řeší, ale pro laika to moc pochopitelně vysvětlené není. V sekci filmu, kde se vysvětluje brigádní forma práce, divák znejsití, zda celý film není skrytá motivační agitka pro zaměstnance ČSD. – – Některé herecké výkony jsou dost zoufalé, zejména Turbová (členka ND), Petruška (ten chudák záhy zemřel) no a ani Brabec teda žádné vítězství. Potěší Záhradník v roli evil šéfa posunu. Matyáš se aspoň snažil... – – P.S.: Veledílo je k vidění na YT

V příběhu o Šafránkovi se pravděpodobně spousta lidí našla a proto jim je sympatický, ale pro mě je to ubíjející série o nedospělém blbovi v kýčovité pozici "básníka příliš ryzího pro tento svět". U prvního a druhého dílu bych pochopil, že je to souboj mladého idealisty s realitou (a na tohle téma jsou to skvělé filmy), ale sledovat to dál je ryzí utrpení. Vrcholem trapnosti je právě první polistopadový díl, který kromě dalšího výluhu ze Šafránka měl zřejmě ambici "nastavit zrcadlo novým poměrům" a působit jako mladší bratr Kurvahošigutentagu. Výsledek je všechno relativizující paskvil. A je mi velkou záhadou proč ausgerechnet Dušan Klein, který sám udělal všechno pro to, aby za normalizace nijak netrpěl, se k takové reflexi cítil povolán...

Film mě nesmírně potěšil, nápadem, zpracováním, návratem k tak podstatným myšlenkám i skvělým výkonem Martina Huby. V soudobé české produkci příjemné překvapení... Jen dvěma věcem jsem filmu moc nevěřil - Budař tam mluví tak nějak na půl huby a místy i pražsky, což mi ke vzdělanému Čapkovi moc nesedělo. Kupodivu to ale celkem odpovídá pravdě: https://bit.ly/2TiF4Wj (záznam Čapka z rozhlasu). Ta druhá věc je možnost, zda by Čapek Masarykovi (pro Čapka byl něco mezi otcem a bohem) mohl vpálit, že je bastard. Nepřišlo mi to moc reálné, na můj dotaz autoři filmu řekli, že to mělo vycházet z rozčileného stavu Čapka z předchozích scén a za možné to pokládají. Tož dobře. :)

Nevím, jestli je to stářím filmu, ale klíčové postavy nepůsobí příliš autenticky. Introvert, který při každé příležitosti mluví jako existenciální filosof se jako součást hledání sebe sama nechá na pět let naverbovat do drilu a prázdnoty služby v námořnictvu... Genevieve na něj několik let osudově čeká, ačkoliv ji introvert v celou dobu poměrně ignoruje. Motiv zcela nepochopitelného čekání Genevieve na straně jedné a existenciálního tápání introvertova začne časem i nudit. Na filmu asi je nejhezčí jeho francouzská atmosféra a záběry na Paříž před 65 lety...

Motivem pro vznik tohoto animovaného filmu byla prý barvitost popisů v Kapuścińského románech a jak je vidět i v ukázkách, film je vizuálně velmi povedený, zajímavé jsou i hrané proklady s pamětníky. Co jsem ale nepochopil je označení filmu jako "dokument" - o občanské válce v Angole se skoro nic nedozvíte, film pokrývá jen pár dní na začátku konfliktu formou osobního dobrodružství válečného novináře a popis stran mimo MPLA je velmi zkratkovitý, včetně intervence jihoafrické armády. Největší překážkou k dokumentární autenticitě je ale knižní předloha a především její autor - Kapuściński napsal spoustu knížek, ale rozsáhlé části si jednoduše vymýšlel. Navíc byl agentem polské rozvědky, takže scéna ve filmu, zda má novinář právo zveřejnit exkluzivní informace z bojů a případně tím ovlivnit přůběh konfliktu, vyznívá v podání agenta Kapuścińského nechtěně komicky: všechny zásadní informace jistě byly dávno poslané tam, kam bylo třeba....