Aniki

Takový jakoby malinko plošší snímek bez dynamiky, kde bych si minimálně scénu s objevením malého chlapce ve skříni představoval úplně jinak a nechal jí spíše jako scénu vrcholnou a celou tragédii spojující. Ani herecké výkony rozhodně nezaujaly, ale to důležité se stalo, prostě se na film dalo koukat, proto i ty čtyři hvězdy....za civilnost a neglorifikaci.

Neurazí, nenadchne. Do čistokrevnejch bollywoodskejch pecek to ma nastesti dost daleko, takze se na filmik celkem prijemně kouká. Partnerka hlavního hrdiny mi byla silně nesympatická, včetně jejího dabingu. Jinak překvapivě velmi mnoho vtipných hlášek, což potěší.

Jsou snímky, vycházející z námětu ruské klasiky, které mne zaujaly mnohem více. Možná mi nesedli někteří herci, velmi zkoncentrovaný příběh (108 min. je na Tolstého žalostně málo) či nevelký prostor věnovaný exteriérům. Ano, zřejmě z filmu nesálala ta správná ruská atmosféra, kterou bych očekával. Tedy průměr.

V nasich koncinach je slovo lobbista velmi zprofanované, dokonce by se dalo říct, že sprosté. Přeci jen jde o činnost zabývající se ovlivňováním, no a když chcete někoho ovlivnit, nabízí se široká škála přesvědčovacích metod. Obrovský prostor pro nezákonné obohacování všech zúčastněných stran. Za oceánem jsou tyto možnosti defacto stonásobně větší, takže........ Tak jako tak se u tohoto snímku jedná o sousto pro americké masy, masy nikoliv nevzdělané, přesto však velmi, ale opravdu velmi hloupoučké. Tyhle ovečky si stát vypěstoval cíleně, zhruba sedmdesátiletým, nikdy nepřerušeným konzumem. Takže se tu jedná o hru na film pro intoše, který je ovšem urcený někomu úplně jinému a sází na takové to davové, omámeně vyslovené "waw". Nejvíc mi film připomíná, akcentem na vysokolevelovou inteligenci, Sherlocka Holmese nebo Endeavoura Morseho. Koukatelné, za čtyři......hvězdičky.

Jeden z vubec nejslabších "rukojemnických" filmů, jaký jsem kdy viděl. Spojenina židovského tance s akcentem na ústřední baletku, která vystupovala zdánlivě ve stejný moment, kdy její milý zabíjel zlé teroristy a ugandské vojíny a přepadení samotné vůbec nezafungovaly. Proč? Protože to prostě nebyl Spielberg a jeho Münich. Rozpočet se projevil v celé své nahotě. Závěrečná akce izraelského komanda byla bez taktiky, bez ladu a skladu, prostě styl hurá na ně. Při takovém vpádu na "území" teroristů, by tito na nic nečekali a mezi vystrašená rukojmí by naházeli všechny granáty, co by jen našli. Zbytek díla zkázy by dokonal zprofanovaný AK 47. Látka by nebyla vůbec špatná, ale musela by k tomu být vůle točit film a ne slátaninu.

Tohle beru jako vyloženě nostalgickou záležitost, neboť jsem při premiéře v Čst na podzim dvaaosmdesátého, jako čerstvý sedmák, tehdy dvanáctiletý, začal přeci jen tak nějak pobírat rozumu a konfrontovat se se světem dospělých. Tento díl ze série Tak se ptám tenkrát mezi lidmi dost rezonoval a dlouho se o něm debatovalo a to všude. No jo, no, chlastalo se tehdá o sto šest. Roden poprvé zazářil, Cibulkovou jsem vnímal jako hrozně milou jemnou holku. Kdo by to byl řekl, že role se v budoucnu spíše obrátí. Zatímco v inscenaci byl tím zlotřilým nasávačem píva Roden, realita zavála na odvykačku naopak jeho tehdejší partnerku Vilmu. Už tehdy byl pak pro mne výborný a neskutečně vtipný Jan Teplý v roli opileckého otce: " No to víš, no...auťák ti koupit nemůžu".

Zvláštní, film jsem viděl poprvé, což naznacuje, ze se zrejmě s reprizami pytel zrovna neroztrhl. Zvyknout jsem si musel také na dabing, Trávníček hlavně ze začátku scházel. Nicméně už jsme zažili Delona dabovaného také Ladislavem Lakomým (Melodie podzemí), takže navyknout lze čemukoliv. Musim bohuzel napsat, ze srovnavani se snimkem Dva muzi ve meste, značně pokulhavá. Plusem zmiňovaného díla bylo herecké obsazení, kde s přehledem dominoval Alain Delon jako energický mladý muž, jemuz jste tu přímočařost a elán začít znovu prostě sežrali i s navijákem. Jean Gabin a Michel Bouquet pak geniálnost postav doplnili v míře vrchovaté. V Bumerangu mi mnohé z "Deux hommes" chybělo, byť hlavně závěr snímku celkem potěšil, což je vlastně výtka, neboť k pokouknutí tak bylo spíše až to akční zakončení. Psychologie postav a sympatie k nim zkrátka nezafungovaly, jak by měly, škoda.

Zvlastni, ze tuto inscenaci (v poslední době mám nějak na osobní premiéry starších československých snímků štěstí) jsem v minulosti nikdy nezaznamenal. Typický Hubač, silný příběh, byť úsporný formát. Zajímavostí je určitě opakované společné obsazení herecké dvojice Dlouhý-Hálová, která se objevila rok před tím ve filmu Hop a je tu lidoop. Dílka, kde je obsaženo, nehledě na dobu vzniku, tolik moudrých životních replik, mám čím dál tím raději. Jestli ono to nebude, smím-li parafrázovat slova hlavního představitele, tím, že nenápadně stárnu.

Pěkná blbina, ale je fakt, ze se jednalo o nonstop akci bez tzv. odpočinkových zón. Velmi slabý scénář, samozřejmě ve spolupráci s neméně sračkoidním námětem. Tohle přece není hodno dospělého člověka, zřejmě určeno pro puberťáky. Téma je doma spíš někde v roce 1991, s tím svým varováním před zlými roboty....fuj.

Silne koncepční, koncentrovaná záležitost, kde každé slovo, každá věta akcentuje podstatu snímku, kterou je racism. Az by se dalo říct, ze se clovek není schopen ani nadechnout. Tvůrci mu to jaksi neumožňují. Vadí mi neoriginalita tzv uměle pospojovaných a propletených osudů několika málo postav, které na sobě během trvání filmu spáchaly minimálně 526 trestných činů, jakoby se nechumelilo. Jinak jsou zde i silné okamžiky a celé to nevyznívá pitomě. I proto za čtyři hvězdy. Jinak malinko medvědí služba protirasistickému vyznění, zkrátka čeho je moc, toho je příliš.