rainman93

Působivě zpracovaná poetická podívaná a nadřazenosti lásky a života nad vědou a technikou.

Někde jsem slyšel přirovnání Stephena Kinga ke "fabrice na knihy". Dle mého názoru přirovnání velmi výstižné, neboť odkazuje nejen na kvantitu, ale i na kvalitu (Warholova "Faktory"). S filmovými adaptacemi Kingových děl je to podobné. Existuje jich obrovské množství, jejich kvalita kolísá a fankluby Kingových knih k nim přistupují s notoricky známou protipólností. Knižní předlohu Pokoje 1408 jsem nečetl. Nebudu tedy hodnotit kvalitu metamorfózy knihy ve film. Filmový produkt samotný však představuje něco co už v podstatě všichni známe. Jedná se o poměrně uzavřený psycho-duchařský žánr. Myšlenka jednoho uzavřeného místa, ze kterého chcete strašně moc pryč, ale nemůžete je osvědčená už od mistra Hitchcocka. Co tedy přináší Mikael Håfström za novum? Žádné. Měl velmi dobrou ruku na výběr ústřední herecké dvojice ( John Cusack, Samuel L. Jackson), podařil se mu vybudovat charismatický interier pokoje se všemi jeho nadstandardními hotelovými službami. Naprosto však selhává tam, kde by měl horor rezonovat. Ve strachu. Film příjemně graduje až k prvním chvílím v pokoji, následně však ztrácí dech a jen se tak potácí na místě. Atmosféra hororu musí souznít s nejtemnějšími stránkami divákovi mysli. Neděsíme se podobnosti s nenáviděným otcem, nepropukáme v pláč, když se nám naše dcera rozpadne na popel v náručí a bohužel netoužíme po smrti jako jediném východisku z hotelového apartmá v Očistci.

Čeho je moc, toho je příliš. Po komiksech se filmový průmysl vrhl na pohádky a ujal se jich stejně béčkovým způsobem. Nyní se tedy můžeme těšit na Otesánka coby monstrum nechtěně terorizující své okolí ala Hulk; Dlouhý, Široký a Krátkozraký jako středověká Fantastická čtyřka (trojka) a v neposlední řadě nás jistě bude čekat milion variací na Hloupého Honzu v podání ala Superman.

Film především o Cate. Woody dokáže překvapit, avšak nikoli v tomto snímku. Vše co tu uvidíte, pohrávání si s časovými rovinami, vybroušené dialogy (monology), popisná práce kamery, to vše už tak nějak znáte a nepřekvapí vás. Na druhou stranu je to možná ten důvod proč na Woodyho všichni chodí. Už dávno nejsou jeho snímky plné humoru (především slovního), který kolem sebe šíří malý obrýlený neurotik. Po několika letech psychoanalýtického klystýru se z Woodyho stal znalec lidské mysly a s přehled divákovi podává syrovost nás samotných. V průběhu celého filmu budete chtít Cate nafackovat, až dospějete na konec, budete ji chtít oplakat.

Základní otázka zní: Proč tento film nefunguje? Jeho ústřední zápletka není nikterak špatná, Herecké obsazení je až na jednu výjimku, Jiřinu Štěpničkovou, kvalitní sestava. Problémem jsou vyhrocené nepravděpodobné situace. Několikrát se film dostane do momentu, kdy si řeknete, že zde to autoři již přehnali. Někdy je méně opravdu více.

Jen velmi málo filmových tvůrců se snaží popularizovat vědu, respektive filozofii. Michel Gondry do řady svých děl vkládá filozofické odkazy a tento snímek je nejčistší esence filozofie ve filmu jakou jsem viděl.

Vždy se bojím, že se nejedná o sitcom, ale dokumentární filmy. Neskutečně trefné, bez obalu, suché, sarkastické a pravdivé!

Jeden z nejslabších Woodyho snímků. Pochopil jsem co se Woody snaží tímto dílkem sdělit divákovi, všechna ta ironii života, nemožnost předpovídat následky našich činů a neschopnost člověka se s tím vším utrpením vyrovnat. Proč to ale dělat takhle špatně. Film selhává téměř na všech úrovních, drží ho prakticky jen herecké výkony. Woody je zavedenou značkou, proto zamrzí o to více, když vidíte, jak někdo tak schopný dělá něco tak neschopného.

Příšerně pitomý film, s příšerně pitomým obsazením a stupidními dialogy zachraňuje charismatická Shannyn Sossamon a mé vyslyšené volání a zmasakrování všech těch pitomých puberťáků, který bych poslal do prdele hned na začátku filmu.

Revoluční, originální, dokonalé!!! Takhle se točí komedie :-)