Obľúbené filmy (10)
Sedem (1995)
Celkový obraz Seven je tak silný a uvěřitelný a myšlenka trestání hříšníků tak reálná, že se vrah stává pochopitelným a divák má tendenci s ním sympatizovat přes veškerou jeho šílenost. Charaktery hlavních hrdinů a jejich vzájemné vztahy jsou skvěle, ale nenásilně vykresleny, navíc bezchybně zahrány. Depresivní atmosféra velkoměsta, déšť, hudba, ruch ulice, všechno to skvěle sedí. Nejde zde o krev, ale podstatu vražd a závěr je už od rozhovoru v autě brilantní, šílený, nečekaný. Film mě už v kině v roce 96 doslova zatáhl přímo do ponurého New Yourku a vyplivl s otevřenou pusou při titulcích. Při každém dalším shlédnutí mám znovu silnou emoci. Považuji ho za mistrovské dílo žánru a filmu vůbec.
Svet podľa Prota (2001)
Úžasně vykreslený a zaranžovaný příběh, který Spacey zahrál tak moc uvěřitelně, originálně a samozřejmě, že jsem se já sám skoro chtěl podívat na K-pax. Skvěle vybraná hudba, celý soundtrack mám moc rád pro chvíle relaxu. Reálné rozzuzlení diváka skoro zklame, ale je zobrazeno tak citlivě, že sice píchne u srdce, ale celkový dojem nezkazí, naopak ho okoření. Celkově pohlazení po duši.
Leon (1994)
Nenapodobitelná atmosféra. Tenhle film nejde nemilovat, i když je neskutečně krutý všemi směry. Herecké výkony: lolita s krutým osudem Portman, jednoduchý zabiják Reno, a snad vůbec nejlepší psychopat Oldman. Otcovsko-milenecká láska, zakázaná, ale tolik jí fandíte…a zde není zakázané nic. Neznám podobný film a v tom je jeho síla. A přitom je to tak jednoduché.
Samotári (2000)
Tento film mě trefil generačně a zasáhl se vším všudy. A nejde jen o zhuleného Jirku Macháčka a jeho hlášky. Je zde mnohem víc osob s více či méně šílenými osudy. Trojanův příchod domů v závěru filmu, Japonci a Hana Maciuchová, ztracená a naivní Labina Mitevská a mnoho dalších. Všichni hledají někoho a zároveň sami sebe, což děláme my všichni vlastně celý život. Film zajímavý, zábavný, originální, za mě česká špička.