Prubner

Oproti jedničce je to značný kvalitativní sešup dolů. Naštvalo mě hlavně to, že na rozdíl od jedničky kladou tvůrci důraz na nechutné vyměšovací vtipy, a to tak, že hodně. Kromě toho autoři do filmu vpašovali také jakousi bezzubou pseudosatiru na americkou protiteroristickou politiku, která se navíc nakonec odhalí jako pokrytecká, protože hlavní strůjce této politiky - George W.Bush - je tu vykreslen jako žoviální sympaťák a klaďas (fuj !).

Film mě do sebe vtáhl a nepustil. Hlavní zásluhu má na tom Johanna Wokalek, která předvádí obdivuhodný výkon a její Leila je neodolatelná. Scénář je vystavěný po hollywoodském vzoru a v podstatě vypočítaný na efekt, ale v tomto případě mi to nevadí a funguje to. Bohužel je to celé založeno na poněkud nevěrohodné premise. Můžu sice uvěřit, že se normální chlap zakouká do psychicky nemocné dívky, ale už moc nevěřím, že by s ní plánoval budoucnost a že by jim to klapalo. Takže za ten závěr hvězdičku dolů.

Možná z toho měli radši udělat dokument. Ostatně dokumentární pasáže - třeba porážka skotu - jsou tady stejně ty nejlepší (i když na mě osobně nijak nezapůsobily, asi proto, že moje matka pracovala v masokombinátu, a tak to pro mě není nic nového). Od ambiciózního hraného filmu očekávám závažnější poselství, než jen to, že hamburgery jsou fuj. Myslím, že v USA jsou mnohem závažnější problémy, kterými by se filmaři měli zabývat. Film nefunguje ale ani jako zábava - není tu skoro žádná dramatická situace, jen nevzrušivý popis, nuda, nic moc se tu neděje a ani to nemá pořádný konec. A co je nejlepší: přes veškerou snahu tvůrců jsem z filmu dostal chuť na hamburger, a to ho normálně moc nejím.

Samozřejmě je mi jasné, o co Hanekemu šlo: chtěl kritizovat diváky, kteří se baví násilím a vraždami v thrillerech. A proto si ve svém filmu pohrává s klišé, schválně divákovi neukazuje to, co chce vidět (vraždy se odehrávají mimo záběr), a naopak mu ukazuje to, co v thrillerech není (psychické utrpení obětí, zde dokumentované dlouhou pasáží, zachycující oběti poté, co vrazi zmizí z domu). Haneke mě vyhmátl, taky k těm divákům patřím. Ale bohužel se mu nepodařilo mě svým filmem převychovat, naopak: užíval jsem si ho a fandil jsem vrahům, protože byli na rozdíl od matných obětí okouzlující. Asi je to obsazením, ale možná i tím, že postavy obětí jsou nezajímavě napsány už ve scénáři. Obvykle fandím kladným hrdinům, ale tady to prostě nešlo.

Příběh je poněkud nepřesvědčivý a nevěrohodný. Za prvé: nevěřím, že by normální chlap riskoval nepřátelství policistů celého státu a vlastní smrt kvůli tomu, aby mohl navštívit ženu v nemocnici. Za druhé: nevěřím, že by stovky policajtů z celých USA nedokázalo zastavit a chytit jednoho řidiče.

Lepší než Policejní akademie ! Nápaditý a vtipný scénář, vesměs neznámí, ale dobří herci a přesná režie (Zielinski už se nikdy takhle nepřekonal). Je škoda, že film u nás zatím nebyl uveden.

Pravda je, že jsem se vůbec nenudil. Originální to moc není, protože filmů o vzbouřených počítačích jsem už viděl několik, ale budiž. Horší je, že tvůrci si pustili fantazii na špacír až příliš. Aby jeden počítač ovládal úplně všechno, každý předmět, každé zařízení, a aby zabíjel např. pomocí utrženého drátu vysokého napětí, to je hodně přehnané i na žánr sci-fi. A Shia LaBeouf je mi hodně nesympatický (myslím herce, ne postavu).

Bylo by to lepší, kdyby se film soustředil na postavu W.Snipese a kdybychom příběh sledovali z jeho pohledu. Ale bohužel hlavním hrdinou je tu šerif T.L.Jones a to nefunguje. Schází napětí, akce je nenápaditá, příběh předvídatelný.

Scénář oplývá trapnými dialogy a některé věci jsem nepochopil: jestli jsem se dobře díval, tak se ta Japonka s hlavním hrdinou ani nevyspala, místo sebe mu podstrčila svou kamarádku (nebo kolegyni nebo co to bylo). Divné, hodně divné, ale budiž. Ovšem v tom případě nechápu, proč hrdina celá léta na tu Japonku myslel, i když se s ní setkal jen na pár chvil, neprohodil s ní ani slovo a ani s ní tedy nespal. A takových věcí je tam víc (jak úprava Keiřiny zahrady zajistila obživu pro celou vesnici ?). Ještě horší je ale realizace. Režisér, místo aby slabiny scénáře překlenul, je svou nemohoucností ještě zdůraznil. Když milostný příběh nevyvolá u diváka jedinou emoci, když je chladný, nepřesvědčivý a unylý, tak je to průšvih. Herci jsou vesměs hrozně nevýrazní, hlavně Michael Pitt, který hraje tak, jako by nedostal zaplaceno. Výjimkou je pouze Keira, která má ale málo prostoru a ani nemá co hrát. Její obsazení nebylo šťastné, a to z jednoho důvodu: nikdo neuvěří, že chlap, který má doma Keiru, se zamiluje do jiné ženy, natož do nějaké nezajímavé Japončice. (A to se mi Asiatky líbí !)

Pár dobrých vtipů (hlavně díky Stillerovi a Downeymu), mnoho nepovedených pokusů o vtip (hlavně Black, Cruise a McConaughey jsou totálně mimo) a řada hluchých míst. Několik potenciálních vtipů je také zabitých neobratnou režií.