Stanislav_H

... nelze. Za celý rok mě oslovily pouze dva filmy. 

Amonit (2020)

Portrét dívky v plamenech (2019)

... že Nina Hartley je ve skutečnosti velmi pravděpodobně Jitka Obzinová.

... jsou ke svým hostům holt poněkud striktnější.

S láskou a vděčností vzpomínáme.

Všeobecné nepřijetí Zeitgeist bylo tehdy pro mě poměrně překvapivé (Pitchfork 4,9) a dnes již těžko uvěřitelné. Pokud se zamyslíme nad tím, co Corgan, schovaný pod značkou SP, produkuje dnes, pak by šlo Zeitgeist kvalitativně označit takřka za jeho/jejich Thriller. Tak snad se před těmi čtrnácti lety našel někdo, kdo Chamberlina poplácal po rameni aspoň za to, co předvedl v závěrečné části Starz. 

1 & 2 

https://www.youtube.com/watch?v=dBN86y30Ufc

x

https://www.youtube.com/watch?v=Q8EBQabbnrY

https://www.onlymen.cz/ze-zivota/libor-40-pritelkyne-me-poslala-do-sklepa-pro-okurky-omylem-jsem-otevrel-jine-dvere-kdybyste-to-videli-utecete-od-ni-take/

Neunesl to.

https://www.onlyu.cz/rodina-a-vztahy/radka-34-muj-pritel-je-zvrhlik-z-toho-co-doma-dela-byste-meli-zarucene-osypky/

Na Frusciantem mi byla vždy velmi sympatická jeho naprostá hudební proměna. Stačí si vzpomenout třeba na doby příšerného Stadium Arcadium, kdy ze sebe chrlil jeden (v podstatě) pop song za druhým, přebíral Grammy a byl na vrcholu slávy. Asi právě to vedlo nevyhnutelně k tomu, že z RHCP následně odešel, postupem dalších let kytary prakticky eliminoval a věnoval se zcela odlišným projektům, jejichž vrcholem je letošní Maya. Tak výraznou transformací moc hudebních umělců vskutku neprošlo.

Kvality DM akceptuje asi každý, kdo má alespoň něco málo naposloucháno, nemá vrozený odpor k synthu a zároveň není úplný debil. Zajímavé je, že zrovna Ultra, ta snad jejich nejlepší a bez vteřiny vaty, je ve spojitosti s jejich diskografií skoro až tristně opomíjená. Nepochopitelné.

Američan (2010)

Asi to ukončím (2020)

Domov snů (2010)

Drahokam (2019)

Holka od koní (2020)

Hořké slzy Petry von Kantové (1972)

Jelenice (2020)

Knight of Cups (2015)

Maják (2019)

Posedlost (1992)

Alanis Morissette – Such Pretty Forks In The Road

Cinematic Orchestra – To Believe

David August – D'Angelo

Deftones – Ohms

Chromatics – Closer to Grey

Nick Cave – Ghosteen

Nicolas Jaar – Cenizas

Still Corners – Slow Air

Swans – Leaving Meaning

Thom Yorke – Anima

Povězte, co je to?

Na tomhle sestřihu mi přišla nejzajímavější Patricia Arquette. Ale nikoliv obsahem svých sdělení. Totiž, mezi hollywoodskými herečkami mě nenapadá zářnější příklad ilustrující poněkud smutnou skutečnost, že nikdo nemládne. Je to opravdu ta Patricia? A mimochodem, Naomi Watts je stejného věku.

To děcko je dobré, to jsem neznal.

… si už po dlouhé roky, vyjma níže uvedeného, nepouštím, protože dávno nazpaměť každá nota + finálně lehká averze vůči Teen Spirit a celému tomu kultu kolem Nevermind. Nicméně míra mé lásky k MTV Unplugged z listopadu ´93 je stále stejná, zcela upřímná a neochvějná. Ta deska/koncert se nikdy neomrzí. Snad díky své upřímnosti a jednoduchosti.

Neměla to vyznamenání dostat spíš Saudková (* 1967)?

https://nicolasjaar.net/

Thom Yorke vydal v červnu letošního roku po více než patnácti letech povětšinou monotónní, veskrze průměrné a především únavné tvorby (ať už sólové, tak pod značkou Radiohead nebo Atoms for Peace) album Anima. A album je to ku mému údivu skvělé! Navíc jsem toho názoru, že jde o doposud nejlepší Yorkův počin, pomineme-li Kid A, a největší hudební překvapení roku 2019. Doporučuji s ukázkou a informací, že hůl se lámat nemá.