jantomas

Alespoň ty dvě hvězdy za Kena a jeho song

Film, který se i přes svůj komorní ráz filmu stojícího na dialogu dvou postav dokáže dostat divákovi pod kůži a udržet jej v napjaté atmosféře po celou délku stopáže, a to bez použití lekaček či jiných laciných triků. Pracně budovaná tíživá atmosféra nechává diváka v duchu tušit, že je něco velmi v nepořádku, aniž by si dokázal až do konce uvědomit co to je, nebo proč se tak cítí. Oceňuji také že film funguje i když se na něj člověk podívá po delší době znovu a ví, jak film končí. V jistém ohledu si film užije i víc – může sledovat detaily, užívat si náznaky a sledovat film z jiného úhlu pohledu, než mohl, když jej sledoval napoprvé. K hereckým výkonům dvou hlavních postav není co dodat, možná jen to, že i na nich film z velké části stojí. Ani tomu nemůže být v tomto případě jinak, na interakci hlavního hrdiny s chlapcem je ostatně celý film vystavěn a herci dokázali tíhu filmu na svých bedrech obstojně nést. Hlavně Haley Osment v hlavní dětské roli byl fenomenální, jeho strach i emoce jsou nejen uvěřitelné, ale mnohdy s divákem sdílené. Když mne film i napodruhé udrží přikovaného u obrazovky a v napětí které nepoleví po celou dobu stopáže (a to bez laciných triků), nezbývá mi než jej ocenit zaslouženými pěti hvězdami.

V první řadě je nutno podotknout že se jedná o jeden z nejlepších středověkých filmů (většina je v dnešní době spíše katastrofa) a dle mého názoru o definitivně nejlepší snímek o křížových výpravách. Scott zase jednou ukázal, že se stále vyplatí točit výpravné historické velkofilmy a že mu to pořád jde. Hned z počátku si zaslouží vyzdvihnout úchvatné vizuály, kterými dokázal režisér k životu přivést tisícihlavé armády tak epickou formou, že se může pomalu měřit s Pánem prstenů. Hudební doprovod příliš nezaostává, vykreslení většiny postav také ne. Určitá ahistoričnost kostýmů se dá prominout (nejedná se o nic do očí bijícího), stejně tak i výrazné zjednodušení děje oproti realitě (filmové plátno má logicky svá omezení). Co se ovšem promíjí hůře je černobílé vykreslení některých postav a celkové morální vyznění filmu, které oproti realitě nadržuje muslimům (film je oproti historii vykresluje nejen jako “mírumilovné“ a férové ve srovnání s jejich protějšky, ale také jako k válce donucené) a z mnoha křesťanů dělá pouze zaslepené fanatiky, kteří si ve výsledku za pád svého království mohou sami. Je škoda že přes hlubším prokreslení postav Baluina IV., Saladina, nebo Raimonda se na jiné postavy zapomnělo, a nejen že z nich vyvstali čistí záporáci, ale navíc hlupáci (necháme si vojsko pomřít při cestě pouští jen proto, že jsme velice zlí a toužíme po bitvě). Celková atmosféra i děj jsou nicméně (i přes pomalejší úvod) strhující. Mnoho postav si dokáže získat sympatie diváka (nejedná se zdaleka jen o hlavního hrdinu) a v době kdy je kvalitních historických filmů jako šafránu, si tento film určitě zaslouží pozornost každého nadšence do historie, či výpravných filmů.

První díl Kocoura v botách od studia DreamWorks patří sám o sobě mezi originální animované filmy, které navzdory místy šílenému obrazu světa, kde se mísí všemožné tradiční pohádky, obsahují hlubší myšlenku. Co jiného ostatně taky čekat od filmů ze Shrekova animovaného univerza? Pokračování tak bylo vyhlíženo nejen s velkými očekáváními, ale i laťkou, které bylo třeba dosáhnout (přeci jen se jedná o postavu ze Shreka). Málokdo by ale čekal, že film překoná své předchůdce ve všech ohledech. Po grafické stránce se film lehce odcizil zbytku univerza, jedná se totiž o zajímavý styl animace, dosud spíše neznámý západní tvorbě – mix známé západní animace a stále populárnější animace východní. Tento místy až hybrid mezi anime a konvenčními animovanými filmy ale kupodivu nepůsobí rušivě, naopak dodává filmu originální nádech. Dle mého názoru se jedná o zajímavý experiment, stojící prozatím především na své originalitě. Můžeme tak jen hádat, jestli se jedná o hřebíček do rakve západní animaci, nebo o ojedinělý exemplář. Stejně tak jako je první díl epickým dílem o zrození charismatického, trochu prohnaného hrdiny a psance, je díl druhý eposem o smrti dosud nesmrtelné legendy. A to doslova. Vyprávění o cestě pyšného kocoura za nalezením pokory se prolíná s motivy přátelství, rodiny i (a to nejsilněji) samotné smrti a toho, na čem v životě doopravdy nejvíc záleží má příjemný spád a divák se v žádnou chvíli filmu nenudí. Díky přesahu, který si dovolím říci je hlubší než u jakéhokoliv jiného filmu Shrekova univerza, se nenudí ani dospělý divák. Příběh nám zároveň neprozradí vše hned na začátku, a divák si tak většinu filmu láme hlavu nad tím, co že se to stalo v té Santa Coloma (tady si neodpustím fanouškovskou poznámku – Kocour v botách je nám opět náznakem, jakožto příkladný Španěl, vykreslen jako katolík. Ať již jedná o svatbu s knězem, či poznámku v minulém filmu že kostely zásadně nevykrádá :-)). Film tak má vše, co bych od něj čekal – charakterový vývoj postavy, humor tak typický pro Shrekovo univerzum, prohloubení vztahů mezi charaktery, jakož i poodhalení dalších střípků z jejich minulosti a v neposlední řadě vykreslí jednu z nejlepších animovaných postav (a nemyslím Jacka Hornera). Přesto musím zmínit jeden aspekt, který může být překážkou u českých diváků. Podobně jako v případě některých dílů Shreka je i zde pracováno s pohádkami známé pro anglosaské publikum. Postava Jacka Hornera bylo pro mne neznámou až do shlédnutí tohoto filmu a zpětně jsem si dohledával o koho jde. Není to ovšem pro film zásadní, a tak patří druhý kocour k filmům na které, ačkoliv jsem ho již viděl dvakrát, se rád podívám i znovu.