tragicus

Naprostá absence výkonné moci, kromě té zločinné. Všude vystupující voda, ať už ve formě téměř neustávajícího deště, jezera, či moře, voda, která mění, ale také odhaluje. Voda, která mění město a vyvádí z rovnováhy, když z počátku všemocní antihrdinové, kterým za celý film nevstoupí do cesty zákon, jsou náhle zničeni jednou nahodilou a vlastně pro ně naprosto nicotnout záležitostí, se kterou se bez odkladu a problémů vypořádají. Ale narušený status quo, touha po větší moci vyvolá vlny, které nevyšumí, naopak v rezonanci rostou jedna po druhé až v apokalyptickou povodeň, která vše utopí, jako by je bůh trestal za jejich namyšlenost a přesvědčení o vlastní nezranitelnosti.

Slabý sestřih druhého a třetího dílu. Bez legrace. Stupeň, do jakého se opakují naprosto totožné scény, nelze už popsat jako "práce s obdobnýmí motivy". Honička v autě a sniper ze začátku druhého dílu. Demonstrace a unikání před pronásledovateli z druhého dílu. Scéna z mostu z prvního dílu. Scéna z nádraží z třetího dílu. Honička po městě s Bournem tlačeným v autě před autem asseta z konce třetího dílu. Odcházející zraněný Bourne z konce druhého dílu. Motivace postav neexistují (hlavně co se týče Alicie) nebo jsou naprosto papírové. Tak vypadají i rozhovory, hlavně mezi Julii a Mattem, nejsou daleko od automatického čtení v pdf. Asset se chová jako naprostý homicidal maniac, zabíjí vše, co se pohne: civilisty, demonstranty, policisty. Nakonec ale utíká, ozbrojen útočnou puškou, před Bournem, který má sotva pistoli. Alicia je nejen počítačový expert, ale zároveň je nějakým způsobem kvalifikovaná i na "reach out" k Bournovi, se kterým se navíc v životě nesetkala, přečetla si o něm jen pár dokumentů. Opět naprosto generický "papaláš z CIA", který opět za to všechno mohl (a ne těch dvacet papalášů z předchozích dílů), a kterému se povedlo unikat nejen spravedlnosti, ale i pozornosti všech zúčastněných. Pak už je na vás, jak to vyhodnotíte: odplivnete si, nebo se bude kochat opět fámozní režií Greengrasse?

Masakr. Začalo to Zeppeliny v traileru, naprosto úchvatným úvodem a tuhle vyvolanou euforii film udržel až do konce. Jude Law skoro Hamletovsky šílený, tragický anti-hrdina a proti němu "hrdina z lidu" a rozený král, velmi sympatický Hunnam. A ta hudba. Celkově audiovizuální extáze. Dlouho jsem neodcházel z kina tak spokojený. Nejlepší fantasy (nejen) posledních let. Btw., ten excalibur bych potřeboval, to není +1d10, ale +100d100 ... ;)

Akčně-komediální horor, který poněkud selhává v akční rovině, naproti tomu hororové prvky to vyvažují velmi úspěšně. Cruise a blondýna fajn, side-kick alias přicmrndávač lehce generický, ale nahrává také poměrně slušně. Škoda mírně zadýchaného konce, jinak úvod do universa zdařilý.

Assassin's Creed se 110 minut tváří jako průměrný akční film někde na úrovni Logana a to s mnohem zajímavějším námětem, než zmíněná Marvelovka: moc vás to nezajímá, ale dívate se, protože je nezdravé vytáčet příliš hlavu do boku. V posledních několika minutách však tvůrci dají otevřeně najevo, že scénář nemá nějaký velký plán dát všemu tomu blouznění na konci smysl, že vlastně nemají žádný plán, a celek se zpětně rozpadne na tříšť parkour výstupů a poměrně velmi nudných a prázdných dialogů. Poměrně dobře zvolená hudba a nasnímaná akce však vyvolala chuť zahrát si hru, takže jako poněkud delší reklamní spot by se Assassin's Creed možná uživil, jako samostatný film, alespoň pro hry neznalého diváka, určitě ne.

Pravděpodobně nejlepší monster-movie, který můžete vidět. Vogt-Robertsovi se podařilo naplnit a překonat očekávání vzbuzené trailerem, což, přiznejme si, se dnes už moc nevidí. Kamera, střih a mix hudby na jedničku, režijní nápady (např. blesk foťáku) působivé; scénář nepřekvapí, ale ani neurazí: klasický surivival, který v různých obměnách jsme již viděli mnohokrát a ještě mnohokrát uvidíme, nicméně ve svižné, dobře zpracované formě bez většího počtu hluchým míst, naopak s mnoha povedenými momenty vysmívajícíme se našemu očekávání a pomrkávájící na jiné klasiky žánru ("sebeobětování"). Zvláštní pochvala za postavu S.L. Jacksona, vystavěnou bez zbytečného karikování: stačí srovnat s Langovým militantním hňupem v Avataru, který, zdá se, je prostě hňupem od přírody, zatímco Jackosonova postava se více než půlku filmu chová vcelku rozumně, a i ve chvíli, kdy ztrácí naši přízeň, zachovává si naše pochopení. I další postavy jsou podobně citlivě vystavěny, a nejsou nuceny k nesmyslným činům v rámci budouvání dramatu. Shrnuto: blockbuster, který se povedl.

Hutná, skoro post-apokalyptická atmosféra vyplýtvaná na nejobyčejnější klišé (odcizený otec-dcera, zlé dvojče, ke-spolupráci-donucený-kamarád, bad, bad corporation etc.), předvídatelný děj a hromadu logických lapsů a nesmyslů. Příjemná bezvýchodnost, nad kterou však nakonec taky jen pokrčíme rameny, protože v Children of Men je tento pocit vyvolán silněji a lépe. Neustálé penetrování lebek nekonečného přívalu bad guys pobaví, vata mezi tím místy nudí, především ve chvílích, kdy se snáží brát vážně. Zábavné scénky neúčinné, možná kvůli kontextu už nejsou schopny vyvolat smích, snad jen lehký, pomíjivý úsměv. Johnny Cash fajn.

Pár moc pěkných hudebních videoklipů spojených výplní, která neurazí, naopak někdy pobaví.

8 klišé v jednom, v nádherném audiovizuálu, slepené dohromady podivným tmelem, který si nemůžete úplně vysvětlit, ale je vám to vlastně jedno, 8 karikatur lidí napříč společností s charaktery z horoskopu. Pro ten audiovizuál je seriál sledovatelný/poslouchatelný, ale obsahově klopýtá mezi telenovelou, Coelhem a 50 odstínů šedi, s příchutí sešitových kriminálek. Boření tabu leda pokud se na seriál díváte v 80. letech.

Hungry Star Wars: Díl SW, který spíše člověku připomíná náhodně zvolenou x-logii s emancipovanou teen hrdinkou, než SW. Robo-Sheldon a Samuraj jsou poměrně vtipní, ale tím asi končí klady tohoto filmu. Naprosto dementní dialogy/monology (když pomineme ty občas vtipné hlášky) a postavy, z nichž každá je snad motivovaná jen jednou věcí: touhou po smrti. P.S.: Ta snaha nacpat sedmdesátkové vizuály do moderního sci-fi je prostě směšná. P.P.S: Darth Vaderovo teatrální máchání rukama rovněž. P.P.P.Spoiler: Ještě jeden klad mě napadá: Na rádoby emotivním konci jsem si jen oddechl: další díl, s těmito dementními postavami, už nebude.