kinej

Podle mého se jedná o rozhodně nejslabší počin Stevena Spielberga. Jde o to, že už i příběh samotný je prázdná romatnická blbost. A když k tomu přidá Spielberg trochu té své, jinde fungující, podbízivosti, výsledkem je tak přeslazený romatnický film, až z toho hrozí cukrový šok. Zároveň však film ukazuje, v čem je Spielberg nejlepší. Efektní záběry lesního požáru a záchraná akce, napoívdají, jakých žánrů by se měl Spielberg držet. Ale takové scény, kdy například Holly Hunter "připravuje" večeři, kterými se nám snaží brutálně vnutit sympatie k hrdinům tohotot filmu, by si měl pro příště odpustit. Filmu se nijak nedaří aktivovat mojí emotivní strunu, chybí mu potřebná romanitcká chemie a tak se i špatně věří herckým výkonům jinde dobrých herců. Takhle tedy ne Steve.

Takhle urazit dílo Tima Burtona, by měl být trestný čin.

Uznávám, že Buňuelovy filmy, v nichž se naváží do církve, stojí na skutečně propracovaných a logických argumentech. Nazarin názorně předvádí život kněze přísně se řídícího podle evangelií římskokatolické církve. Bohužel pro něj však žije v krutém světě a tak je již od počátku sám sebou odsouzen k záhubě. Hlavní myšlenkou je, že člověkm který by chtěl upřímně žít podle kázání Krista, nemá šanci v reálném životě obstát. S tím se nedá než souhlasit. Film je asi provokativní, ale jak pro koho. Jelikož mě otázky víry úplně míjejí, necítil jsem při filmu nic víc než souhlasné zadostiučinění. Rozhodně mi zde scházely věrohodnější herecké výkony a celkově pak ona semozřejmá řemeslná zručnost s niíž dokázal Buňuel tvořit své pozdní filmy.

Příběh Nebeských dní sice není nijak mimořádný, ale to je jediná slabinka tohoto Malickova opusu, která je však plně přehlušena ostatními krásami, jež tento film nabízí. Na prvním místě bych vyzdvihnul mimořádné krásnou práci s kamerou Nestora Almendrose, která mi ať již kompozicí, estetikou či barvami evokovala mistrovská díla impresionistů. Spousta záběrů (např. lidí při práci na poli) působí jako ožvilé pohyblivé obrazy géniů. Kameraman by ale nemohl natočit takovou krásu, bez režisérova poetického pohledu na svět, či jeho osobitého vedení herců. Jejich herectví zde není postaveno na pronášení dialogů, ale spíše na vyjadřování emocí. Díky pocitovému herectví a mistrnému střihu, tj. rychlým sledům propracovaných záběrů ze života na farmě a v okolí, má film punc špičky ledovce, kdy Malick s málem slov vlastně odvypráví mnohem více, než by divák čekal že v 90 minutách lze. A to je podle mě skutečné umění.

Starší tvroba Petera Jacksona, nesoucí jeho typický rukopis, je taková zvláštní. Především všechny postavy ve filmu jsou hrány takovým způsobem, že působí jako své vlastní karikatury. Někde to funguje dobře (Braindead) a někde to působí téměř šíleně (jako zde). Dějová linie o dvou děvčatech, které se tolik separovali od okolního světa, až jim přišlo normální zabít je určitě velmi zajímavá, ale řekl bych, že Jackson není až takový psycholog, aby něco takového dokázal vykreslit věrohodně. Nuda však nehrozí, Jackson bere filmování jako velkou zábavu a to se do filmu otisklo. Originální kamerové švenky a právě přehnané herectví dělají z filmu velmi záživnou jízdu osudem dvou problémových děvčat, ale myslím, že občas by nebylo od věci trochu přibrzdit a ponořit se víc po povrch.

Krásný film a také úžasně odvážný projekt Jindřicha Poláka. Pustit se do takovéhoto tématu asi vyžaduje notnou dávku odvahy. Nejen kvůli politicky ožehavému tématu, ale také kvůli náročnosti prostředí. Co jsem slyšel, tak měli tvůrci k dispozici asi dvě funkční letadla a nějaké makety. A s tímhle minimem dokázali vytvořit vskutku velký film. Režisér také dokázal bravurně zakomponovat archivní reálné záběry, takže film působí autenticky. Nezapomenutelnou roli ukecaného Prcka zde ztvárnil Hrzán. Staří Nebeští jezdci tak navzdory času naplno válcují novější Tmavomodrý svět.

Byť se v Nebezpečné metodě nestane vlastně nic ohromujícího, nemá nijak zvlášť dramatický děj, rozhodně jsem se nenudil. Zábavnost tohoto filmu totiž tkví v jeho postavách a hlavně v jejich rozhovorech. Učené dialogy mezi Freudem a Jungem jsou tak chytlavé, že bych snad ani nepotřeboval příběh. Obzvlášť když jejich profesní přátelství nabírá směr k zániku, vychutnával jsem si nejen dobré herecké projevy obou hlavních představitelů, ale především obsah rozhovorů, do nichž je často nenápadně zkódováno více sdělení o skrývaných neurózách obou velikánů. Když se vrátím k ději, tak bych skoro řekl, že právě v jeho domnělé nezáživnosti také spočívá půvab Nebezpečné metody, neboť jsou to právě různorodé analytické přístupy jednotlivých postav k životním situacím, jež tento film obohacují. Např. to jak filosofie postavy Vincenta Cassela, jakkoliv jednoduchá, ale artikulovaná ve věděckém duchu, úsměvně zkomplikuje život C. Junga stojí za to. Jediný slabší článek filmu je tak, hlavně na začátku, herecký projev Keiry Knightley, jež mě úplně nepřesvědčila, že do takovéhoto filmu patří.

Jakto ža takovýhle superfilm má v Cinemě jenom 60%? Asi producenti málo mázli, nebo neslíbili exklusivní materiál. Každopádně tohle je druhej film Tykwer a druhej klenot. Nebe je krásný film po všech stránkách. Cate je tady úplně úžasná. Krásná kamera, krásná hudba a výkony Blanchettové a Ribisiho...100%

Kurosawa uměl natočit prostě všechno. Tato dokonalá kriminálka mě uchvátila. Kurosawa dokázal ve všech svých filmech naprosto bezchybně vykreslit hlavní postavy. Ať už se jednalo o adaptaci Shakespeara, či Eda McBaina. V první pasáži vidíme to, jak se hlavní postava vyrovnává s únosem chlapce. Tato pasáž je dalším hereckým koncertem Mifuneho. I zde sehrál typově odlišnou postavu a i zde ji dokázal díky svému charismatu a mnohovrstevnatému herectví ztvárnit geniálně. Ve zbylých pasážích pak vidíme realisticky natočenou tiťernou policejní práci v praxi. Detektivové musejí z minima důkazů vytěžit maximum a deduktivní prací se jim podaří dostat se až k únosci. I tato pasáž je úžasná, působí jako předchůdce dnešních Kriminálek Las Vegas atd. Závěrečný rozhovor Gondy a únosce je pak skvělou psychologickou pointou příběhu.

Nebe nad Berlínem na mě působí jako zfilmovaná básnická sbírka. Není se co divit, motiv andělů procházejích šedivými ulicemi Berlína, poslouhcajíce myšlenkové proudy obyvatel tohoto ponurého města, je nevšedně poetický. Depresivní duch Berlína zde hraje prim, ostatně pro mladé poety je toto ponuré město určitě vděčným tématem jejich autorských pokusů. Opravdu silná je například scéna z knihovy, kdy se andělé brodí myšlenkami čtenářů. Bruno Ganz je opavdu charismatický anděl, Peter Falk je prostě Peter Falk. A Nick Cave do tohoto filmu se svým poetickým rukopisem tak nějak patří. Mnohem lepší film, než prapodivná zjednodušená hollywoodská mutace Město andělů. Mimochodem, už vím kde vzali U2 inspiraci pro klip Stay...faraway, co close.